Dary Ducha Svatého jsou oporou života křesťana. Slovem "charisma" se zpravidla označují obdarování Duchem svatým, o kterých mluví apoštol Pavel. Dary Ducha svatého jsou tedy rozmanité tak, kolik existuje lidí a situací, ve kterých se lidé nacházejí. Duch svatý je darem, poutem lásky i Láskou - Osobou. Jakých je sedm darů Ducha svatého? Pro základní pochopení a rozlišení se ale uvádí tzv. sedm darů Ducha Svatého dle Iz 11,2: moudrost, rozum, rada, síla, umění, zbožnost a bázeň Boží, uvedených jako projevy Ducha, které spočinou na Mesiáši.
Dary Ducha svatého jsou tedy rozmanité tak, kolik existuje lidí a situací. V Pavlových listech se ukazuje, že existují rozličné služby a že jen jeden je Pán a jeden Duch. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu (abychom byli užiteční). Jenže Duch svatý není „energie“ - není to něco, co lze získat čarováním; Duch svatý je osobou a darem, poutem lásky i Osobou.
Pro rozlišení darů je důležité mít na paměti, že dary mají sloužit výstavbě církve a že jejich pravost posuzuje společenství. Rozlišování darů je tedy úkolem komunity; rozlišování provádí společenství, aby dar sloužil dobru a jednotě. Některé dary slouží církvi zprostředkovaně (např. dar víry - schopnost nasadit víru v modlitbě ve prospěch druhých). Dar jazyků lze přiblížit jako zvláštní způsob modlitby. Pokud dar pochopím jako uschopnění k modlitbě, nemusím s ním nikde „hauzírovat“ ani ho skrývat; tento dar mě postrčí k domodlení, ale vytržený z prostoru modlitby ztrácí svou sílu.
Kde a jak Duch svatý působí
Víra je dar i lidský čin. Schopnost lásky máme od Boha, ale říct, že největším darem Ducha je láska, je nepřesné; láska je ovoce Ducha a má naději být věčná. Pavel ukazuje, že dar prorokování zanikne, ale láska zůstává; láska je věčná, zatímco dary slouží v době pozemské. Klasické dary vycházejí z Izajáše (Iz 11,2) a charakterizují ducha Hospodinova spočívajícího na Mesiáši; Pavlovy texty (např. 1K 12,4-10) ukazují, čím mají být lidé té obce užiteční.
Nedá se říci, že by existoval úplný výčet darů; dary „nasedají“ na schopnosti a mohou být seskládány tak, aby sloužily konkrétním úkolům. Uvádět lidi do tajemství Písma může jen ten, kdo umí mluvit; ale jeho schopnost mluvení „umocní“ dar pouze tehdy, pokud jej službou a láskou používáme pro výstavbu církve. Rozlišování darů je záležitostí druhých, tedy církve, a vyžaduje poznávání Božích úkolů. Němci mají hříčku Gabe-Aufgabe - Boží dary jsou pro člověka úkolem; sloužím Bohu a ptám se, kam mě posílá.
Pavel mluví, že prorokování je omezené a jen jeden prorokuje; ostatní rozlišují. Člověk může své povolání pochopit, ale potřebuje potvrzení od druhých. Je důležité učit se úkolovat, pomáhat dar realizovat v určité úloze, kterou člověk přijme. Měl by mít větší dar rozlišení, avšak jeho rady nemusí být akceptovány. V každém společenství existuje určité napětí a nejednota, ale nesmí přerůst v destrukci.
Biskupům a kněžím je to přímo uloženo, ale neznamená to vyloučení ostatních. Koncil říká, že představení mají rozlišovat, ale Ducha nezhášet. Kněžství předpokládá dar hlásat evangelium a dar vedení; na představených semináře je rozpoznat tato obdarování. Mám o dary „usilovat“ - dnešní vyučování může být přeloženo jako „všímejte si taky dalších darů“. Usilovat lze třeba modlitbou. Pokud cítím, že mě Bůh staví před úkol, mám právo prosit za výbavu k jeho splnění.
Nikde není řečeno, že by i člověk trpící nějakou patologií nemohl být Bohem obdarován. Rozlišit, co je Boží dar a co patologie, považuji v duchovním vedení za nejtěžší úkol. Písmo zmiňuje, jak Duch sestoupil na ty, kteří ještě nebyli pokřtěni; ostatní váhali, ale Pavel říká: Můžeme odepřít křest těm, kdo přijali Ducha, pokud nejsou připraveni.
Rozvíjení darů a jejich prospěch pro komunitu
Nesmíme zapomínat, že nositel darem by neměl jednat jako s kořistí; má být fascinován Bohem samotným, ne jen darem. Prospěch církve může vyžadovat, že se Dar na veřejnosti neukazuje, když to vzbuzuje rambajs. Bůh je svobodný; dary nejsou pro zastrašení ani pro monopolizaci. Rozdíl mezi darem a schopností spočívá v tom, že schopnost je dlouhodobá a celoživotní, zatímco obdarovaní mohou být pro jednorázovou událost.
Není žádný „regulační duchovní úřad“, který by omezoval působení Ducha Svatého. V církvi rozeznáváme obecné působení Ducha a dary - životní výbavu lidí, připojenou ke Kristu. Někteří katolíci mají problém s tím, že by dary Ducha mohli mít letniční, evangelíci či pravoslavní; a naopak.
Podobně jako v historických tradicích, i dnešní společenství vyhledávají a zapojují charismata do církevní služby. Chrámem Ducha Svatého jsme všichni; prostřednictvím darů a vzájemného potvrzení druhými je každý jednotlivec vybavován k službě. Živá církev se bez darů Ducha svatého neobejde; darů je třeba, aby sbor mohl sloužit jednotlivcům a společnosti, a aby Kristovo tělo rostlo.
Charismata nejsou jen vrozené vlohy, ale zvláštní dary milosti (charis = milost). Místní sbory mají různou vůni podle důrazu na určité služby Pána Ježíše a jeho darů, avšak v nejdůležitějších darech bývá shoda. Pán Ježíš dává i dnes sborům apoštoly a dary ke službě; mluvíme spíše o zmocnění a pomazání Duchem Svatým, než o samotném křtu Duchem, a to ne pro kvantitu, ale pro obsah a účel.
Vedeme členy církve k uvědomění si jejich duchovních darů a zapojení se do služby sboru. Každý dar s sebou nese úkol a dary, které zůstávají nečinné, jsou jako zakopané hřivny; Pán církve bude takové služebníky soudit. V důsledku různých darů vznikají pracovní skupiny ve sboru, které se zaměřují na určité oblasti služby; cílem je, aby každý ve sborech prožil plnost Kristovy služby, jak ji ukazoval život Pána Ježíše Krista.
Konfirmace a kněžský obřad spojují křest vodou s udělením daru Ducha Svatého; dar Ducha Svatého není nikomu vnucován, členové jsou zodpovědní za to, aby Ducha Svatého volali, aby byl s nimi. Chrám poznání a růstu se neomezuje na jedince; Církev je tělem Kristovým a vyžaduje jednotu a spolupráci v darování.
Praktické doporučení pro život s dary
Modlitba a prosba o dary během mše svaté a souvisejících duchovních praktik mohou otevírat dveře milosti. Prosíme o dary pokoje, radosti, lásky, moudrosti, útěchy, rozlišování, poznání, osvobození atd. Ať Bůh obklopí milostí a anděly. Žádáme o bližší vztah s andělem strážným a dar modlitby, abychom vždy věděli, za co se máme modlit. Krásným darem Ducha Svatého je milost přinést radost všem v našem okolí.
Všichni jsme chrámem Ducha Svatého a můžeme modlit, aby přišel takovým způsobem, že lidé kolem pocítí radost a štěstí. Modlete se, abyste byli pramenem Ducha Svatého, pevností a svatyní. Modlete se za celou řadu darů a Pán vám udělí to, co se shoduje s vaším posláním. Jakmile pocítíte, že jste dostali dar, dbejte na jeho zachování a zdokonalování.
Pokud se dar vytrhne z prostoru modlitby a služby, ztrácí svoji sílu a účel. Nositel daru má být fascinován Bohem samotným, nikoli jen darem. Dary mají sloužit jednotě sboru a nikoli rozdělení. V každém společenství lze očekávat určité napětí a nejednotu, ale nesmí překročit hranice a vést k destrukci.
Nakonec si připomeňme, že Duch Svatý působí dvěma hlavními způsoby: novým stvořením v nitru člověka a posvěcením církve pro službu v Ježíšově jménu, vybavením charismaty. Oba směry jsou důležité a navzájem se doplňují; usilovat o duchovní dary a zároveň usilovat o ovoce Ducha je pro život víry nezbytné.
VŠECHNY duchovní dary VYSVĚTLENY za méně než 10 minut
Ovládání darů v praxi vyžaduje moudré vedení a vzájemné potvrzení; dar může být použit jen tehdy, když slouží dobru komunity a ne jen osobní prezentaci. V živém sboru se má každý setkávat s plností Kristovy služby a s dary, které byl Pán Ježíš a apoštolové ochotně sdíleli.