Celé dny byl David s otcovým stádem ovcí na horských pastvinách. Občas některá ovce zabloudila a on ji šel hledat, aby ji přivedl zpátky. David se ale nenudil. Cvičil se ve střelbě s prakem, až z něj byl skvělý střelec. A hrál na svoji citeru, často hrál písně, které sám složil. Začal být se svojí hrou známý v celém okolí. Lidé se zastavovali a poslouchali ho. V královském paláci tehdy nebylo dobře. Saul byl nešťastník. Samuel už k němu vůbec nechodil. Bůh byl daleko. Nic se nedařilo. Saul viděl všechno černě a jeho nálada se nelepšila. Bylo třeba něco udělat. A tak přišel David poprvé do králova paláce. Jeho hudba působila lépe než všechny léky. Saulova utrápená mysl se zklidnila. Pak přišla zpráva, že Pelištejci, staří nepřátelé Izraele, se vydali na pochod na sever. Utábořili se v údolí Elah. Ale Pelištíci měli tajnou zbraň. Jmenoval se Goliáš a byl to hotový obr, přes dva metry dlouhý. Násada jeho kopí byla silná jako mužská ruka. Každý den se Goliáš pyšně procházel před pelištejským vojskem a pokřikoval na Izraelce: “Kde je nějaký izraelský hrdina, aby se mnou bojoval? Tři Davidovi bratři byli v Saulově vojsku. David jim nesl jídlo a měl zjistit, jak se jim daří. Když David přišel k Saulovu vojsku, Goliáš se právě procházel a vysmíval se Izraelcům. “Kdo to je,” ptal se David, “že tupí vojsko živého Boha? Půjdu a budu s ním bojovat.” Saulovi vojáci se mu jenom smáli. Ale když o něm slyšel Saul, dal si Davida zavolat. “Jsi ještě mladíček,” řekl Saul, “co zmůžeš proti Goliášovi, zkušenému válečníkovi?” “Bojoval jsem se lvy a s medvědy, když napadli mé stádo,” řekl David, “a Hospodin byl vždycky se mnou. Pomůže mi i tentokrát.” “Tak dobrá,” řekl král. “Jdi. Dal Davidovi svůj meč a oblékl ho do svého vlastního brnění. Ale na Davida bylo brnění příliš těžké, nebyl na ně zvyklý. A tak si brnění svlékl a vzal si jenom svoji pastýřskou hůl a prak. Vybral si z potoka pět oblázků a dal je do své mošny. Když Goliáš viděl Davida přicházet, smál se, až se za boky popadal. “Tak tohle je tedy ten váš hrdina?” posmíval se Izraelcům. Ale David řekl: “Dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Goliáš padl mrtev k zemi. David k němu přiběhl, vytáhl z pochvy Goliášův meč a uťal mu jím hlavu. Pelištejci, když to viděli, vykřikli hrůzou a dali se všichni na útěk. Izraelské vojsko je pronásledovalo.
(Pat Alexander, ilustr. Jehova řekl Samuelovi: „Jdi do domu Jišaie. Jeden z jeho synů se stane příštím izraelským králem.“ A tak se Samuel vydal k Jišaiovi. Jišai k Samuelovi přivedl ještě dalších šest synů, ale Samuel řekl: „Jehova nikoho z nich nevybral. Máš ještě nějaké syny?“ Jišai odpověděl: „Mám ještě jednoho, nejmladšího syna Davida. O něco později Izraelité válčili s Filištíny. Ti měli obrovského bojovníka, který se jmenoval Goliáš. Každý den se Izraelitům posmíval. Volal na ně: „Pošlete někoho, kdo se mnou bude bojovat! Když vyhraje, budeme vám sloužit jako otroci. David přišel do vojenského tábora Izraelitů, protože nesl jídlo svým bratrům, kteří byli v Saulově armádě. Saul chtěl Davidovi půjčit svoji vojenskou výstroj, ale David řekl: „V tomhle nedokážu bojovat.“ Vzal si svůj prak a šel k potoku. Tam si vybral pět hladkých kamenů a dal si je do mošny. Pak se rozběhl ke Goliášovi. Ten na něj volal: „Jen pojď, chlapečku. Dám tě jako žrádlo ptákům a divokým zvířatům.“ David se ale nebál. Zavolal na Goliáše: „ Ty jdeš proti mně s mečem a kopím, ale já jdu proti tobě ve jménu Jehovy. Nebojuješ proti nám, bojuješ proti Bohu. Všichni, kdo jsou tady, uvidí, že Jehova je silnější než meč a kopí. David si dal do praku kámen a vší silou ho vystřelil na Goliáše. Jehova zařídil, aby kámen trefil Goliáše přímo do čela. Obr padl mrtvý k zemi a Filištíni se dali na útěk. 1. - rozdílná charakteristika Davida a Goliáše - u Goliáše (v.4b-7) je uvedena jen jeho "funkce" (soubojový zápasník) a soupis veškeré vojenské výbavy. Je to zrůda, která se nehodí k ničemu jinému, než k zastrašování a válce. Jeho jméno znamená Zajetí. Takovýhle osudem Izraelcům hrozí. O Davidovi se z vojenského hlediska (v. 12-15) dozvídáme jen, že byl příliš mlád. Neprošel ani u "odvodů" (opět se zdá být ve srovnání se staršími bratry “neschopen“).
Před každým bojem se musely konat náboženské obřady, při nichž bylo obětováno bohům, kteří měli zaručit vítězství (proto obětoval před bojem i Saul Hospodinu). To, co se pak odehrává mezi Davidem a Goliášem, je souboj. Souboj byl svým původem Boží soud - k němu Goliáš vyzývá. ... Důvěra Hospodinu uschopňuje Davida, a on nepodléhá Goliášově kletbě, ale naopak vyznává důvěru Hospodinu (v. - prak "byl velmi účinnou zbraní. Skládal se z kusu kůže, upevněné z obou stran provazy; do koženého pouzdra se vkládal kámen (až o průměru 7 cm), pak se prak roztočil nad hlavou a jeden z provazů se pustil, takže kámen prudce vyletěl. - pohled víry - doprostřed situace, kterou její aktéři vyhodnocují pragmaticky (neporovnatelně větší síla Goliáše), vnáší David nový pohled - pohled víry: nejde o to, je-li Goliáš nepřemožitelný, ale o to, že uráží Hospodina. - Davidovo „krédo“ slyšíme ve v 34-37a. - „celý svět pozná, že v Izraeli je Bůh“ - „celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím“ (v 46-47) - tato výpověď zařazuje souboj do základní zvěstné linie SZa - Hospodinovo dílo záchrany a naděje se v tomto světě chce projevovat skrze onen jeden konkrétní lid víry - Izrael. A když tento lid jako společenství víry selhává a je plný strachu, povolává si Hospodin své vyvolené, mesiáše, aby vysvobozující moc dosvědčili. Vítězství nad Goliášem je v prvé řadě událostí, osvobozující od strachu „shromáždění Izraele“ (káhál), teprve potom je namířeno proti Pelištejcům.
Goliáš není virtuální postava na rozdíl od hrdinů filmových seriálů a počítačových her. Vyzdvihněte úlohu slovního zápasu mezi Davidem a Goliášem a strach Izraele z Goliášových slov. Připomeňte dětem, že i dnes žijí osoby, které mocí svého politického postavení a vahou svých slov ochromují posluchače, vyvolávají paniku a obavy, vytvářejí s pomocí veřejného mínění politicky labilní poměry, které dovedou ovlivnit, např. kurz české měny. Ochromení lidé se nedovedou bránit. Moc slova a pomluv, kletby i požehnání poznáváme dnes v jiné podobě. V příběhu o Davidově boji s Goliášem jde zejména o rovinu slova, víry a naděje, kletby a požehnání, nikoli jen o utkání dvou bojovníků, z nichž jeden je statečný a sympatický, druhý vulgární a hrozivý tlučhuba.
Nelze vyzdvihovat Davida jako toho, kdo má víc odvahy než ostatní. Zdrojem jeho rozhodování je především víra - důvěra Bohu i vyznavačská věrnost (26b, 36b.37.45-47). Na druhé straně je ovšem zcela zřejmé, že pravá víra je zdrojem odvahy i tváří v tvář nepřátelské přesile. Saul měl jít za dané situace do boje jako první - to byla povinnost "krále", pomazaného. Král tehdy nesedával se svým štábem v závětří týlu, nýbrž se účastnil boje jako vojvoda.
Upozorněte děti, že v tomto příběhu jde o situaci války a hrozbu znesvobodnění, nikoli o běžné poměry. David není vzorem pro "vyřizování si účtů" v mírové situaci, tj. ve třídě.
Expedice 7 popisuje příběh Davida a Goliáše i souvislosti víry, slova a Božího boje. Do obrázku mají děti kreslit, o čem asi budete společně mluvit při motivačním uvedení. Názorně mohou vypovědět o vojenské přehlídce, silnějším klukovi „vejtahovi“, či o hrdinovi z akčních filmů.
Expedice 7 také klade důraz na to, že Goliáš se posmívá a Izrael se bojí, zatímco David vyjadřuje víru a důvěru Hospodinu. Před bojem David mluví o tom, že Hospodin ho vytrhl ze spárů lva i medvěda, a tedy vytrhne i zkázu Filištínů.
Davidův triumf nad Goliášem má hlubokou teologickou rovinu: Boží boj je Boží dílo a víra v něj mění situaci více než lidská síla.
Ještě nikdy jste neslyšeli DAVIDA a GOLIÁŠE vysvětlit TAKTO
Vítězství nad Goliášem je mimořádné nejen kvůli vojenskému obsahu, ale i kvůli zprávě, že Hospodin zachraňuje nejen mečem a kopím, ale vírou a odvahou. Goliášův pád ukazuje, že Boží síla se projevuje i skrze maličké prostředky, když jsou použity s důvěrou v Boha.