Ve čtvrtek Svatého týdne dopoledne se ve všech katedrálách koná mše při svěcení olejů, latinsky missa chrismatis. Doslovně přeloženo missa chrismatis znamená mše křižma, neboli mše k pomazání. Je to krásná bohoslužba, při níž je katedrála plná kněží z celé diecéze, kteří obklopují svého biskupa a spolu s ním slaví eucharistii, připojují se k žehnání olejů pro nemocné a katechumeny a koncelebrují při svěcení směsi oleje a vonného balzámu nazývané křižmo.
Slovo křižmo pochází z řeckého χρῖσμα - chrisma, „pomazání“. Má stejný slovní základ jako slovo Kristus (Χριστός), pomazaný. Olej v životě církve má dlouhou historii. Církev zřejmě nejprve používala olej v souvislosti s rodící se svátostí nemocných, později se stal součástí křestních obřadů a ve středověku obřadu svěcení biskupa či kněží. Používání oleje při křestních obřadech jako symbol daru Ducha Svatého nebylo původně jednotné - někde mělo své místo před křtem, jinde po křtu, což vedlo k rozlišení olejů: olej exorcismu či olej katechumenů pro pomazání před křtem, olej křižma pro pomazání po křtu; a samozřejmě olej pro nemocné.
V souvislosti se svěcením olejů je důležité poznamenat, že žehnání oleje pro liturgické účely má své tradiční místo v rámci slavení eucharistie. Modlitba nad plody země, révy a lidské práce bývá doprovázena modlitbou nad plody olivovníku. Zelený čtvrtek, který připomíná Večeři Páně, se stal dnem, kdy se svěcují tři typy olejů: olej pro nemocné, olej katechumenů a křižmo pro pomazání po křtu. Až do roku 1956 se slavila Zelený čtvrtek ráno s koncelebrací biskupa a kněží a světívaly se oleje; tehdy papež Pius XII. vyhlásil missu chrismatis jako ranní mši a přesunul svěcení olejů do dopoledne.
Konsekrační modlitba při svěcení křižma pochází ze 7. století a je skutečnou eucharistickou modlitbou nad olejem, která obsahuje rozpomínání se na roli olivy a pomazání v dějinách spásy (Noe, Áron, Ježíš) a prosby o Ducha Svatého i za ty, kdo budou olejem pomazáni. Před prefací byl kdysi dialog Ave sanctum chrisma s pokleknutím a políbením nádoby. Velikost křižma Cyril Jeruzalémský připodobňuje k tajemství proměněného chleba: po vzývání Ducha Svatého má olej podobu těla Kristova, ne pouhé vonné masti.
Kdo je pomazán křižmou, je připodobněn Kristu. Proto se křižma používá při křtu, biřmování, svěcení biskupa a kněží, zasvěcení oltáře a kostela. Na rozdíl od minulosti se dnes užívání křižmy neprovádí při svěcení zvonů či kalicha. Olivový olej spolu s vonnými látkami bývá po směsi složitě doplňován balzámy a pryskyřicemi; přídavek byl používán od 5. či 6. století a často zahrnuje balzám z aromatických rostlin či pryskyřic, případně další koření podle místních zvyklostí.
Podstatou svěcení je vyproštění Boží milosti pro liturgické a pastorační svěcení. Konsekrační modlitba a samotné svěcení křižmy jsou vyhrazeny biskupovi; kněz může požehnat jiné oleje k použití mimo křižmo, ale samotné posvěcení křižmy je výsadou biskupa. Když se svěcení ukončí, lidé a duchovní obdrží požehnané oleje pro nemocné a katechumeny a směs oleje a vonného balzámu pro pomazání po křtu.
Na závěr připomínáme, že tradiční liturgické doplňky a prostory katedrály, včetně tapisérií a obrazu, vytvářejí zvláštní atmosféru slavnosti. Mše bývá důležitou příležitostí pro setkání duchovních z diecéze a pro obnovu kněžských slibů. Po skončení mše bývají distribuovány nádoby s požehnaným olejem pro nemocné a katechumeny a připomíná se zřízení dalších obřadů, které s olejem souvisejí.
Evangelium a svěcení oleje často souvisí s širšími tématy liturgické historie a teologie. Vztah oleje k liturgickým obřadům, jako je křest, biřmování a svěcení kostelů a oltářů, odráží důležitost symboliky pomazání jako znamení Ducha Svatého a identity církve jako nositele posvátného úkolu léčit a vyučovat pravdu.
- Historie oleje v liturgii
- Svěcení olejů a význam křižma
- Role biskupa a koncelebrace kněží
- Kritické pohledy na liturgické úpravy (Zelený čtvrtek, 1956)
- Praktické dopady na farnosti a nemocné
V závěru dnešní mše se slouží světí oleje s důrazem na společenství diecéze a na praktické vyžití svěcení pro nemocné a katechumeny. Ostřejší poznámky biskupa připomínají, že „naše životy jsou spojeny s Jeho životem“ a že všichni jsme povoláni být balzámem, který hojí rány druhých.