Kytarista David Dorůžka je se svým albem Autumn Tales nominovaný na Anděla k jazzové kategorii. Ceny se budou rozdávat ve středu 15. května 2017. Davide, ve vašem novém triu hraje na kontrabas Jiří Slavík, který má obrovský žánrový záběr - od velmi svobodného jazzu v jeho londýnské kapele Fly Agaric až po inspiraci moravským folklorem na jeho novince Mateřština. Asi ne zrovna přání. V tomto triu jsem vedoucím kapely a jdu do toho s očekáváním, že ostatní muzikanti budou sledovat moji představu. Když se to daří, pak jsem spokojen, a samozřejmě ne vždy se to daří na sto procent. Nemohu ostatní úplně dirigovat, ostatně v improvizované hudbě to ani nejde. Spíše se vždy snažím vybírat takové spoluhráče, kteří mají tak silnou intuici, že sami vycítí, co moje hudba potřebuje. Sám jste podepsaný pod pěti skladbami na albu, Jiří Slavík pod dvěma. To je velmi různé. Na tomto albu jsou některé skladby, v nichž není improvizace žádná, pokud pominu bicí nástroje nebo perkuse, pro které zvláštní part nepíšu. Například ve skladbě, kterou jsem nazval Příběh podzimního moře (Tale Of The Autumn Sea), je vypsané téměř všechno. A jinde je podíl improvizace větší než podíl kompozice. Já to ale nijak neřeším, protože ve formátu tria je možná spousta věcí. Já album Autumn Tales vnímám jako nahrávku, na níž se výraznou měrou podílela celá kapela. Názvy sestav, jejichž součástí jsou slova jako trio, quartet nebo quintet, pro mě zavánějí historií. Používaly se hojně v 50. a v 60. letech, později se od toho trochu upustilo, a pak se k tomu někteří začali vracet. Mně to však není úplně vlastní, protože sice vycházím z jazzové historie a mám ji velmi rád, ale zároveň od ní chci mít určitý odstup.
Spolupracoval jste také s českokanadskou zpěvačkou židovských písní Lenkou Lichtenberg. Nejen hudebními. Kdybychom hledali nějaký společný jmenovatel nové desky, tak po předchozích albech se zde více vracím ke svým vlastním kořenům. Nejen tím, že je to první CD na moje jméno, které jsem nahrál u nás a jen s českými spoluhráči, ale i výběrem skladeb. Jsou tam například dvě převzaté české písně - jedna od Bohuslava Martinů a český swingový standard z repertoáru orchestru R. A. Dvorského Hm hm, ach ty jsi úžasná. Konkrétně tuto písničku přinesl také Jirka Slavík, který éru, kdy vznikla, zná poměrně dobře. Zároveň to byla doba, kdy dospíval můj dědeček, který měl velmi rád R. A. Dvorského, takže jsou tam určité rodinné souvislosti. U židovských písní není souvislost až tak zřejmá. Ale ukolébavku Sh’chav Beni z 20. let, další židovskou píseň na desce, upravil později Gideon Klein, český skladatel židovského původu, který byl deportovaný do Terezína, odtud do Osvětimi a zemřel jako jedna z mnoha obětí holocaustu. Sestra Gideona Kleina Líza Kleinová druhou světovou válku přežila, byla to uznávaná klavírní pedagožka a přátelila se s mou babičkou a s mou mámou. Když jsme desku připravovali, chtěl jsem, aby se na bookletu podílel fotograf Dušan Tománek, který spolupracoval už na albu, které jsem natočil s Tiburtina Ensemble. Přemýšleli jsme, kde nafotit materiál a jako jedno z míst jsme vybrali chatu na Slapech, která patří mým rodičům. Já jsem tam strávil část dětství a s triem jsme tam měli před natáčením soustředění. Další fotografie pak vznikly i na jiných místech, kde jsem sám ani nebyl.
The guitarist and composer David Dorůžka, a leading representative of the Czech jazz scene, comes with his new album “Autumn Tales” almost ten years after he released his previous solo record, “Silently Dawning”. In the meantime, however, he has worked on dozens of projects with various other artists. The album, recorded as a standard guitar trio with an acoustic rhythm section, mainly features David's original songs. These are nevertheless inspired by such diverse sources as Jewish music, the oeuvre of Bohuslav Martinů and the Czech interwar popular jazz scene.
Je to již devět let, kdy DAVID DORŮŽKA, kytarista mezinárodního věhlasu, vydal autorské album! Natočilo jej klasické triové obsazení s kontrabasistou Jiřím Slavíkem a bubeníkem Martinem Novákem. Novinka obsahuje pět Dorůžkových kompozic, dvě skladby Slavíkovy, několik instrumentálních úprav židovských písní, skladbu Bohuslava Martinů v Dorůžkově úpravě a dokonce jeden starý jazzový šlágr z meziválečného období. Repertoár tedy pestrý a netuctový. Album bylo natočeno ve studiu SONO Records (Milan Cimfe, Pavel Karlík) a zdobí jej vydařený obal (Zuzana Lednická ze Studia Najbrt ve spolupráci s fotografem Dušanem Tománkem).
Kytarista David Dorůžka si dávno vydobyl evropské renomé a přispěl na řadu alb, jako sidemana si ho v posledních letech zvali třeba francouzský kontrabasista Nicolas Moreaux nebo belgický bubeník Domenico Mimi Verderame. Jako leader ovšem rozhodně netrpí „nadprodukcí“. Dorůžkova „žádanost“ paradoxně zavinila, že kytarista neměl čas na práci s vlastními kapelami a hlavně na komponování. Za nejlepší jazzovou nahrávku uplynulého roku označila stanice Český rozhlas Jazz album kytaristy Davida Dorůžky. „Hraji hodně, poměrně často v zahraničí... Nemohu ovšem říci, že to kde a s kým spolupracuji, je primárně z mé iniciativy. Spíše si jiní vybírají mě. V posledních letech zkrátka hraji daleko více coby sideman v kapelách jiných hudebníků a daleko méně jako leader.“
„Důvodem je, že už nemám tolik času a energie věnovat se vlastnímu managementu a jsem spíše odkázán na to, kdo mi co nabídne,“ svěřil se kytarista přede dvěma lety v rozhovoru pro ČRo Jazz. Na komponování si David Dorůžka vyšetřil chvíli až v létě a na cvičení a natáčení na podzim (odtud název) loňského roku. Konečně, mohli bychom napsat. Možná právě díky práci pro jiné totiž David ještě rozšířil svůj výrazový i žánrový rejstřík. Třeba až do téměř jazzrockových poloh, jako v úvodní Glaciers Melting, kam se na dřívějších, spíše křehkých nahrávkách nepouštěl. Byť jde o výjimku, i na novince jinak převažují „tiché“ nálady. Nebo směrem k hudbě Levanty, konkrétně v „pouštní“ Shir HaMidbar.
Ke dramaturgickým pojítkům alba určitě patří inspirace židovskou hudbou. Konkrétně úpravy kompozic, které napsali Abraham Brudno (oběť holokaustu, zavražděný pravděpodobně v roce 1943) a rabbi Sholom Charitonov. Ve výsledku jde ovšem o kolekci velmi pestrou. Aniž by se cokoliv s čímkoliv tlouklo, na desku se vejde mezi bopem a meditací těkající úprava šlágru Hm, hm, ach ty jsi úžasná pianisty a skladatele Leopolda Korbaře (v době protektorátu persekvovaného kvůli polovičnímu židovskému původu) i originální instrumentální aranžmá písně Opuštěný milý z Malého špalíčku Bohuslava Martinů.
Mimochodem, ke kytaristovým přednostem patří i schopnost vybrat si vhodné spoluhráče. Platí to i pro aktuální trio, které se tentokrát obešlo bez zahraničních partnerů, byť zrovna kontrabasista Jiří Slavík je důkladně „proškolený“ londýnskou a hlavně pařížskou scénou, na které strávil sedm let. Slavík právem poutá pozornost nejen dvěma autorskými kompozicemi či citlivým „smyčcovým“ podáním zpěvné melodie v Dorůžkově Tale of the Autumn Sea. Vždy dokáže sloužit skladbě a leaderovi a zároveň nepotlačovat vlastní ambice, kdykoliv vycítí vhodný prostor.
Vynalézavý bubeník Martin Novák už společné hudební cítění s Davidem Dorůžkou dávno prokázal, třeba v rámci projektu s Tiburtina Ensemble. Už v době vydání druhého alba Silently Dawning říkal David Dorůžka pisateli, že jestli o něco nestojí, tak o nadprodukci: „Nechci točit alba, jen abych něco vydal. Hudby vychází tolik, že nemá smysl vydávat cokoliv, co není to nejlepší, čeho je člověk schopen.“
„Spousta muzikantů vydává desku každý rok. Ale často nedotáhnou album do konce, nebo nahrávky nezaznamenávají žádný vývoj. Posluchači pak desku pouštějí třeba jen měsíc a pak na ni zapomenou. Tomu se chci vyhnout.“
I tentokrát se mu ono „vyhnutí se“ dokonale podařilo. Kytarista David Dorůžka je se svým albem Autumn Tales nominovaný na Anděla k jazzové kategorii.
Dvě nejvýznamnější skladby na albu přinášejí vyvážené zastoupení kompozice a improvizace. Například skladba Tale of the Autumn Sea, kde je vypsané téměř všechno, a dále další skladba, kde podíl improvizace roste. Tyto volby odrážejí Dorůžkovu Víru v kapelu jako jednotný organismus, kde každý hráč chápe, co je pro výstavbu melodie a prostoru důležité.
Album bylo natočeno ve studiu SONO Records (Milan Cimfe, Pavel Karlík) a zdobí jej vydařený obal (Zuzana Lednická ze Studia Najbrt ve spolupráci s fotografem Dušanem Tománkem). Sestra Gideona Kleina Líza Kleinová druhou světovou válku přežila, byla uznávaná klavírní pedagožka a přátelila se s mou babičkou a s mou mámou. Fotograf Dušan Tománek byl vybrán pro booklet a deska vznikala v několika místech včetně chaty na Slapech, kterou rodiče vlastní. Já jsem tam strávil část dětství a s triem jsme tam měli před natáčením soustředění. Další fotografie vznikly i na dalších místech, kde jsem sám nebyl.
| Skladba | Podíl | Poznámka |
|---|---|---|
| Tale of the Autumn Sea | větší podíl kompozice | vypsané takřka vše |
| Hm, hm, ach ty jsi úžasná | úprava ze šlágru | Leopold Korbař |