Závazná liturgická památka Panny Marie - Matky církve připadá na pondělí po slavnosti Seslání Ducha svatého a její datum je tedy pohyblivé v závislosti na datu Velikonoc.
Svátek zavedl papež František.
V kalendáři všeobecné církve je svátek uvedený na základě dekretu Ecclesia Mater vydaného na podnět papeže Františka 3.
V dekretu se uvádí, že úcta k Panně Marii se v církvi pěstovala od nejstarších dob.
Podle sv. Augustina je Maria matka církve díky své lásce, skrze niž se podílela na znovuzrození věřících v církvi.
Sv. Papež Pavel VI. pak v roce 1964 na třetím zasedání 2. Dokument podepsaný v den památky P. Marie Lurdské, 11. února 2018, rovněž stanovuje, že památka má být od nynějška zanesena ve všech kalendářích a liturgických knihách, včetně liturgie hodin.
Vatikán zveřejnil dekret Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, který stanovil, že první pondělí po neděli Seslání Ducha svatého bude v celé církvi slavena památka Nejsvětější Panny Marie, Matky církve.
Památka Marie Matky církve byla doposud v tento den připomínána pouze ve dvou místních církvích: v Polsku a v Argentině.
V dekretu se uvádí, že úcta k Panně Marii se v církvi pěstovala od nejstarších dob.
Podle sv. Augustina je Maria matka církve díky své lásce, skrze niž se podílela na znovuzrození věřících v církvi.
Sv. Lev Veliký říká, že Maria je zároveň Matkou Krista, Syna Božího, i matkou údů jeho Mystického Těla, které reprezentuje církev.
Blahoslavený papež Pavel VI. pak v roce 1964 na třetím zasedání 2. vatikánského koncilu prohlásil Pannu Marii za Matku církve a stanovil, že „Matka Boží musí být nadále uctívána a oslavována celým křesťanským společenstvím“.
Dokument podepsaný v den památky P. Marie Lurdské, 11. února 2018, rovněž stanovuje, že památka má být od nynějška zanesena ve všech kalendářích a liturgických knihách, včetně liturgie hodin.
Příslušné liturgické texty jsou připojeny k dekretu a jejich překlady, schválené jednotlivými biskupskými konferencemi, budou zveřejněny poté, co je vatikánská kongregace potvrdí.
Liturgická památka Panny Marie, Matky Církve, připadá na pondělí po slavnosti Seslání Ducha Svatého.
Ustanovil ji papež František v roce 2018 jako závaznou pro celou katolickou církev.
Ačkoliv se jedná o svátek poměrně nový, titul „Matka Církve“ má hluboké teologické i historické kořeny.
Panna Maria je Matkou Krista - nejen jeho těla narozeného z jejího lůna, ale i jeho těla mystického, jímž je církev.
Toto pojetí vychází přímo z Písma a bylo oficiálně stvrzeno papežem Pavlem VI. 21. listopadu 1964 při závěru 3. zasedání Druhého vatikánského koncilu, v souvislosti s promulgací dogmatické konstituce Lumen gentium.
Od té doby se tento titul dostává do širšího povědomí a od roku 1980 je také součástí Loretánských litanií.
Liturgická úcta k Panně Marii Matce Církve se však slavila již dříve - například v Polsku, kde byla do národního kalendáře zařazena se souhlasem papeže 4. května 1971, nebo v Argentině.
Titul „Matka Církve“ nese řada kostelů po celém světě, včetně České republiky.
V Proseči u Křtin posvětil 17. září 1995 brněnský biskup Vojtěch Cikrle filiální kostel Panny Marie Matky Církve - jeho základní kámen požehnal papež sv. Jan Paulus II. při své návštěvě Československa v dubnu 1990.
Tento titul se promítá i do umění - například v mozaice v Římě nebo na slovenském poutním místě Živčáková u Turzovky, kde se nachází chrám zasvěcený právě Matce Církve.
Církev Marii oslovuje mnoha tituly, aby vyjádřila její výjimečnost, dary a blízkost lidem každého národa a kultury.
V tom spočívá její mateřství - je blízka, naslouchající, přivádějící ke Kristu.
Úcta k Panně Marii vychází z evangelia.
Právě ona v Káně Galilejské řekla služebníkům: „Udělejte všechno, co vám řekne“ (Jan 2,5).
V tom je její úloha i dnes - vést nás k poslušnosti Bohu.
Ona je ta, která uchovávala všechna Ježíšova slova ve svém srdci a stála pod křížem, kde ji Kristus svěřil milovanému učedníkovi - tedy celé církvi: „Hle, tvá Matka“ (Jan 19,27).
Skrze svátosti jsme včleněni do Kristova těla.
On sám říká: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm“ (Jan 6,56).
A právě proto je i jeho Matka naší Matkou - Matkou církve.
Maria touží pro každého člověka po tom, co je největším dobrem - po životě věčném v Božím království.
Její úloha v dějinách spásy není okrajová, ale úzce spjatá s Ježíšovým posláním.
I dnes ji církev vzývá jako tu, která nás vede k Synovi, k Duchu Svatému a k Otci, v jejichž jednotě máme život.
Jak píše apoštol Pavel: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují“ (1 Kor 2,9).
Maria, Matka Církve, je průvodkyní na této cestě.
Zdroj: Catholica
Tato památka s pohyblivým datem - první pondělí po neděli Seslání Ducha Svatého - se stala v roce 2018 ustanovením papeže Františka závaznou pro celou církev.
Maria Matka Církve byla dříve v tento den liturgicky připomínána asi pouze místní církví v Polsku a v Argentině.
Do polského liturgického kalendáře byla zavedena 4. 5.
Vyobrazení Matky Církve je zde vidět na dvou mozaikách.
První je z Říma a druhá z poutního chrámu Panny Marie Matky Církve na vrchu Živčáková poblíž obcí Korňa a Turzovka.
K tomuto pojmenování Panny Marie můžeme připomenout, že v Proseči ve farnosti Křtiny na Moravě 17. 9. 1995 biskup V. Cikrle posvětil filiální kostel Panny Marie Matky Církve, jehož základní kámen byl posvěcen 22. 4. 1990 papežem Janem Pavlem II.
Zvláště významnou událostí bylo vyhlášení Panny Marie za Matku Církve 21. 11. 1964 na závěr 3. sekce Druhého vatikánského koncilu papežem Pavlem VI. v souvislosti s promulgací věroučné konstituce o Církvi.
Je pouze jedna Panna Maria, která je Matkou Božího Syna.
S tím souvisí různost názvů, které jí dává církev, aby vyjádřila její velikost i mimořádné dary, kterými ji Bůh obdaroval již předem pro zásluhy Syna, jak považoval za patřičné a také k našemu dobru.
Panna Maria je také nazývána jmény podle míst, kde je uctívána.
Její vyobrazení se vztahují na událost a ztotožňují se s ženami žijícími v dané oblasti.
Např. Panna Maria Guadalupská přišla jako Mexičanka.
Panna Maria zobrazovaná v Číně má zase šikmé oči a podobně.
Zobrazení, která jdou tzv. "ruku v ruce" s místem úcty mají za úkol hovořit o tom, že Panna Maria rysy konkrétního národa říká: "Jsem vaše matka."
I oděvem "jsem jednou z Vás".
Mariánská úcta je hluboce biblická.
Vychází z biblických textů, aby nás vedla k přijetí Boží vůle, k Bohu, jehož slávou máme být i my a s ním prožívat skutečnost věčného života.
Vše je v učení Krista, který je Cesta, Pravda a Život.
Maria, skrze níž přišel na svět a která uchovávala každé jeho slovo v srdci, nám jako služebníkům na svatbě v Káni říká: "Udělejte vše, co vám řekne."
Je to prosba té, která nikdy nezapochybovala, že Ježíš je Cestou, protože přišel z pravého Boha skrze Ducha Svatého v její tělo, Bůh z Boha, který je Pravda a Život.
Z lásky obětoval svůj život, aby nás převedl do života, kterým je on sám žijící v dokonalé lásce s Duchem Svatým a Otcem, z něhož vychází a s nímž je v dokonalé jednotě.
O tom, jak málo se zde dá vyjádřit skutečnost svědčí Pavlova slova v 1. Panna Maria je Kristova matka, kterou z kříže odporučil Janovi (jako zástupci církve) slovy: "Hle, Matka tvá".
Ona je tedy i Matkou církve, která je mystickým tělem jejího Syna, do něhož jsme křtem včlenění i my.
Sounáležitost se Synem můžeme vidět i z podobenství o kmeni a ratolestech v 15. kap. Janova evangelia.
Ještě jasněji v Ježíšových slovech o eucharistii: "Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm" (Jan 6,56).
Jako Matka chce pro všechny své děti to největší dobro, pro které Ježíš zemřel na kříži - život věčný v Božím království.
Bože, milosrdný Otče, Tvůj jednorozený Syn ustanovil na kříži svou Matku, Pannu Marii, také naší Matkou; dej, ať s její láskyplnou pomocí Tvá církev stále roste svatostí svých členů a shromažďuje v sobě všechny národy.
Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
*K slavení Panny Marie Matky Církve na vrchu Živčáková u Turzovky v západní části Slovenska.
V tomto poutním chrámu se koná slavnost ke cti Matky Církve 8. 5.
Povolení odlišného data od ostatní církve bylo na žádost předloženou žilinským biskupem T. Galisem uděleno 25. 4. 2017 kongregací pro Boží kult a disciplínu svátosti dekretem 184/16 vzhledem k okolnostem, že se jedná o jí zasvěcený poutní chrám a 8. 5. je v našich zemích volný den, zatímco v pracovní pondělí by většině účastníků nebylo možné se slavnosti zúčastnit.
Jde také o mariánský den, ve kterém se na ostatních místech koná památka "Prostřednice všech milostí", která se liší tím, že je nezávazná.
Stavba poutního chrámu, z něhož je detail mozaiky, začala 19. 10. 2008 posvěcením základního kamene.
Chrám vysvěcený 4. 10. 2015 za účasti biskupů ze tří zemí a asi 15.000 poutníků pojme 3.000 věřících.
Mozaika zde je dílem světoznámého výtvarníka P. Marka Rupnika, který se spolupracovníky připravoval její hlavní část v římském ateliéru.
Na detailu je znázorněn ukřižovaný Ježíš v mešním rouchu.
Ve vysvětlení jde o první mši sv., v níž Ježíš obětoval sám sebe.
Panna Maria zachycuje z jeho probodeného boku krev, která je životodárnou silou pro církev, kterou Ježíš založil.
V Mariině ruce vidíme plášť upozorňující na její slávu tím, že jde o plášť jejího Syna.
Zároveň je v něm připomenuta sláva, kterou Eva ztratila a lidstvo ji má najít v Boží slávě, která obklopuje Marii.
Církev a vlastně celé lidstvo zastupuje apoštol Jan při druhé straně kříže, když Ježíš říká: "Hle, tvůj syn, hle, tvá Matka".
K rozjímání na téma Panny Marie a Církve dávají po vysvětlení motivů velké mozaiky podnět všechny její části.
Papežové už v minulosti oficiálně učili o duchovním mateřství Panny Marie počínaje Benediktem XIV.
Papež Pius IX. napsal: "Matka Boží a naše Matka, nejdražší matka nás všech."
Papež Lev XIII. při pohledu na příčinný vztah mezi přítomností Marie pod křížem a jejím duchovním mateřstvím nazývá P. Marii naší matkou.
Má zato, že její mateřství je univerzální z vůle Krista i z její.
Jako první z papežů Lev XIII. v encyklice "Adiutricem populi" z 5. 9. Maria Virgo, Ecclesiæ Mater, Ecclesiæ Mater ;
Beda Venerabilis, presb. et doctor Eccl. (735); Gregorius Pp VII (1085); Aldhelmus (709); Magdalena Sophia Barat (1865); Maria Magdalena de Pazzi (1607); Canion (s. III/IV); Dionysius, ep. Mediolanen. (ca.361); Zenobius, abbas (s. IV ex./V in.); Leo, abbas (s. VII); Gennadius, ep. in Asturia (ca. 925); Gerius♦ (ca.
Závazná památka Panny Marie, Matky církve byla vložena do všeobecného římského kalendáře 11. 2. 2018 (Prot. N. Překlad textů do češtiny připravila Liturgická komise ČBK (č. j. 12/2018), schválila Česká biskupská konference a potvrdila Kongregace pro bohoslužbu a svátosti (Prot. N. Ke mši: formulář votivní o Panně Marii Matce církve, preface o Panně Marii v dějinách církve, nelze použít 4. anafory, lekce vlastní.
K liturgii hodin: vlastní Hymnus modlitby se čtením, ranních chval a nešpor, 2.
Blahoslavené Panně Marii byl udělen titul Matka církve, protože porodila Krista, hlavu církve, a předtím, než Syn na kříži odevzdal svého ducha, se stala matkou vykoupených.
Blahoslavený papež Pavel VI. toto pojmenování slavnostně potvrdil v promluvě k otcům II. vatikánského koncilu 21. Ať Otce s Utěšitelemi tvého Syna lidstvo ctí,Matkou jsi církve a právemSyn zahrnul tě milostí.
Ať Otce s Utěšitelemi tvého Syna lidstvo ctí,Matkou jsi církve a právemSyn zahrnul tě milostí.
Pán řekl své matce: Ženo, to je tvůj syn.
Jedná se o texty obsažené v Českém misále v mešním formuláři o Panně Marii, Matce církve B, str. Vstupní antifona - srov. Antifona k přijímání - srov.
Nebo: Srov. 1. Když Adam pojedl ze stromu, zavolal na něj Hospodin Bůh a řekl mu: „Kde jsi?“