Důležitou součástí staré Prahy byla Havelská čtvrť, tzv. Havelské Město bylo téměř samostatným celkem v rámci Starého Města. Farní kostel sv. Havla, založený Václavem I., byl postaven v roce 1230 a jeho vznik je datován do období třináctého století. Havelské Město se spojilo se Starým Městem ve třináctém století a spolu vytvořili společně jedno území, které bylo později jako celek obehnáno městskými hradbami. Kostel byl postaven v centru již zmíněného Havelského města, a jeho původní románský styl byl v průběhu staletí proměněn.
O století později byl tento kostelík přestavěn na trojlodní baziliku a zachovaly se i některé prvky gotiky. Koncem sedmnáctého století byl zcela barokizován a z tohoto období se dochovalo nádherné průčelí, které vznikalo podle plánů a nákresů Jana Santiniho Aichla a Pavla Ignáce Bayera. Kostel svatého Havla má několik kaplí, z nichž kaple Karmelská vznikla v roce 1673 a její unikátnost spočívá zejména v štukaturách od G. B. Comety; právě zde se nalézá hrob významného barokního malíře Karla Škréty. Další kaplí je kaple císařská (1730) a Kaple svatého Václava se sousoším Kalvárie a čtyř evangelistů s dílem F. M. Brokoffa z roku 1726.
Dominantou kostela jsou jeho věže, které při pohledu z ulice dosahují výšky přes padesát metrů. V nejvyšší části lze otevřít okenice a naskytne se jedinečný výhled na celé město. V kostele působil známý kazatel Konrád Waldhauser (přichází do Prahy roku 1358) a v letech 1380-1390 byl farářem u sv. Havla Jan Nepomucký, pozdější světec. Stejně jako ostatní pražské kostely býval i tento obklopen hřbitovem; roku 1627 ho daroval Ferdinand II. karmelitánům, kteří si při něm zbudovali klášter, zrušený roku 1786 Josefem II. Poté se kostel opět stal farním.
V průběhu 18. století bylo západní průčelí dokončeno až ve 20. letech a vyzdobeno sochami karmelitských světců. Zbarokizovaný interiér si zachovává gotickou křížovou klenbu ze 14. století a množství uměleckých památek, včetně slavné Kalvarie F. M. Brokoffa z let 1719-1720, vyřezané z lipového dřeva a polychromované. Hlavní oltář zobrazuje Pannu Marii, sv. Havla a členy císařské rodiny; podle díla J. K. Lišky z roku 1696 je obraz na oltáři doplněn o další významné prvky. Dále se ve vyšším prostoru nachází socha Piety z počátku 16. století.
Během bohoslužeb nebyly prohlídky možné, ale návštěvníci mohou obdivovat bohatou nástěnnou a věžní výzdobu. Původně byl v kostele zvon Havlem, který byl zrekvírován ve 1. světové válce; v roce 2017 byl do jižní věže slavnostně usazen nový zvon s patronem sv. Václav a zároveň věnovaný Václavu Havlovi. Nové zvony, včetně zvonů Ludmila a dalšího zvonu, byly v roce 2020 odlity v dílně Grassmayr v Innsbrucku. Zvon Václav byl navržen studiem Olgoj Chorcho a Alešem Najbrtem a výtvarnicí Janou Bačovou Kroftovou; reliéf na plášti zobrazuje sv. Václava a přemyslovskou orlici, nese i citát Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí s podpisem Václava Havla a jeho srdíčkem.
Tradice uctívání sv. Havla pochází z 7. století n. l. a souvisí s iroskotskými misemi; Havel (Gallus, 550-640/650) byl mnich, který dle legendy doprovázel svatého Kolumbána mladšího na jeho cestě k Evropě a později se stal klášterním opatem v Luxeuil. Po jeho smrti vznikl v místě klášter sv. Havla a vyšel z něj významný stavební a náboženský komplex v regionu. Legenda vypráví o poutavých příbězích, např. o poustevně a pomáhajícím medvědovi, který si údajně při stavbě poustevny pomohl od trnu v tlapě medvěda. K hloubce kultu patří, že Havelova figura a svatováclavský kult se prolínají v české historii a umělecké památce, včetně Kalvarie a oltářních děl ve svatohavelském kostele.
Deskriptivně lze sledovat i hospodářský a časový kalendář spojený s havelským svátkem: pranostiky uvádějí, že Svátek svatého Havla představuje období října a že se „na Havla svatá hospodářství uzavírají“: Zelí, brambory, kopej řepu a skladuj zeleninu, často s poznámkou, že na sv. Havla je požadováno „žito nasazené jen málo, aby úrodu nebylo příliš“. Vinaři si přáli sklizeň do sv. Havla a podle veršů z roku 1488 a 1614 se počátek vinných žních posouvá na první říjnový den; počasí kolem sv. Havla je spojeno s říjnem a jeho proměnlivostí. Důležitým dnem je také období kolem svatého Havla, kdy hospodáři dokončují venkovské práce a zároveň uzavírají roční smlouvy s obyvateli.
V roce 2006 byla karmelitánům opět svěřena duchovní správa kostela sv. Havla a i když patří do týnské farnosti, jeho duchovní péče je nadále spojena s karmelitány. Kostel sv. Havla na Starém Městě v Praze byl založen pravděpodobně v 30. letech 13. století; první písemná zmínka pochází z roku 1252 a farář je zmíněn v roce 1290. V 3. čtvrtině 14. století se zde kázali reformní duchovní Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže a Jan Hus; roku 1419 se kostel dostal pod utrakvistickou správu. Po bitvě na Bílé hoře byl kostel předán karmelitánům staré observance, kteří v letech 1671-1704 vystavěli klášter podle plánů Giovanniho Domenica Orsiho a Martina Luraga. Raně barokní úprava proběhla v roce 1671 a barokizace pod vedením architekta Pavla Ignáce Bayera se stavbou výrazného průčelí v letech 1722-1724. Interiérově zůstala významná Kalvarie Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z 2. desetiletí 18. století a další cenné díla, například oltář s Pannou Marií a svatým Havlem.
- Farní kostel sv. Havla vznikl v 13. století a byl spojen s Havelským městem.
- Gotické prvky zůstaly během barokní úpravy; průčelí z 18. století je dílem Bayera.
- Kostel obsahuje kapli Karmelskou s díly G. B. Comety a hrobem Karla Škréty.
- Novodobé zvony zahrnují Václav, Ludmila a další; zvony byly odlévány od roku 2020 v Innsbrucku.
- Tradice a pranostiky spojují svátek Havla s prací na poli a s vinicemi; svátek byl důležitý pro hospodářství a smlouvy s pateráři.
Na závěr lze říci, že kostel sv. Havla a Havelská čtvrť představují klíčový bod jak pro duchovní, tak pro hospodářský a společenský život středověké Prahy. Výzdoba, architektura a historické souvislosti ukazují na kontinuitu a proměnu městského prostoru od románských kořenů až po barokní průčelí a pozdně barokní interiéry.