Ratková - rozlehlé náměstí (námestie, lidově zvané pläc), uprostřed Mestský dom, vpravo kostel.
Vymírajícím světem samým pro sebe je bývalé okresní město Ratková a její okolí.
Skloubí se tu historie, mystika i krásná příroda.
Svéráznou částí Revúcké vrchoviny je zvlněná krajina ohraničená dolinami řek Rimavy a Muráně.
Historickým centrem této oblasti plné gotických kostelů je obec Ratková.
V minulosti okresní město, teď ji velká většina Slováků na mapě najít nezvládne.
Vrcholu rozvoje dosáhla v polovině 19. století, kdy měla více než 1.500 obyvatel a z toho více než 300 řemeslníků.
V současnosti počet obyvatel klesl pod 600, řemeslníci zcela vymizeli a romská minorita se změnila v majoritu.
Dědina si ale dodnes uchovala téměř středověkou atmosféru a jsem zvědav, kdy si ji vyhlédne nějaký filmový štáb pro natáčení historického filmu.
V minulosti celý region žil z těžby železné rudy.
Technickou památkou na tuto éru je dochovaná vysoká pec v osadě Červeňany patřící pod obec Sirk.
Vysoká je přes 13 metrů, v provozu byla do roku 1903.
Mystickou atmosféru ucítíte u osamoceně stojícího zpustlého raně gotického kostela na vyvýšenině u lesa za vsí Rybník.
Do dnešní doby si zachoval autentickou středověkou podobu bez větších stavebních zásahů.
V roce 1869 si místní začali stavět kostel přímo v centru obce.
Již měli téměř dostavěnou věž, ale ta se zřítila.
Věž poté postavili znovu, avšak využili na ni peníze, které původně měly být použity na přilehlý chrám.
Na návrší nad vesničkou Rákoš stojí pozdně románský (románsko-gotický) kostel Nejsvětější trojice ze 13. století, opět s freskovou výzdobou.
Narozdíl od většiny ostatních ve zdejším kraji tento není evangelický ale římsko-katolický.
Vedle kostela je umístěná zvonice z 18.
V nedaleké bývalé hornické osadě Rákošská Baňa (zvané také Telep) je schované bývalé odpočinkové místo (park) s řemeslně nádherně provedenou studnou či fontánou, s kovovým zdobením.
V minulosti údajně sloužila na chlazení nápojů během místních tanečních zábav.
Je na ní umístěn čitelný text "Jazvina 1925.X.".
Články na Duši Karpat jsou volně přístupné.
Jejich příprava mě však stojí hodně úsilí.
Za odměnu mi můžete poslat kávu na povzbuzení.
Potěšíte i sdílením článku na soc. sítích nebo na svém blogu.
Chcete upřesnit nějakou informaci? Jaké máte zážitky z návštěvy těchto míst? Máte vlastní cestopis? Co byste doporučili ostatním?
Stare fórum, 7. 4. 2018, 01.11 hod.
Vincent Proc, 2017: V Ratkovej mám syna priženil sa tam je to pekná dedina obkolesená horami.
Jaro Gasper, 2017: Nehovor. Samí špinaví cigáni. Poznám tu oblasť veľmi dobre. Robil som tam začias Adamoviča a jeho kôz. Hladová dolina a cigáni drzí, zlodeji, bitkári. Každý stamať uteká. AJ jeden košičan tam mal dom a už ho predal cigánom.
Pokud se Vám článek líbil, odkažte na něj, prosím, ze svých stránek.
Strecha evanjelického kostola v Ratkovej v okrese Revúca, pod ktorou sídli najväčšia kolónia netopiera obyčajného a netopiera ostrouchého na Slovensku, sa dočkala počas vlaňajška a tohto roku dvoch etáp obnovy.
„V prvej etape šlo o drobné úpravy krovu, ale hlavne o krytinu.
Spoluúčasť bola riešená cez program Vlastník v núdzi, ktorý robí naše OZ Gotická cesta.
Ako pokračoval ďalší člen združenia Vladimír Ondrejovič, svoje aktivity na Gemeri sa snažia rozšíriť aj do okresu Revúca a pri jednej návšteve Ratkovej zistili, že strecha kostola je v zlom stave.
Dodal, že kostol v Ratkovej je pre nich unikátom nielen vďaka architektonicko-historickým hodnotám, ale aj svojou polohou.
„Prvýkrát, keď sme došli do Ratkovej, zdalo sa nám to až absurdné, celý výraz obce, pretože človek naozaj vojde nie do dediny, ale do malého mesta,“ podotkol Ondrejovič, podľa ktorého je dôkazom napríklad cesta vyložená mačacími hlavami.
Spomínaná kolónia netopierov bola podľa Jany Šmídtovej zo Správy Národného parku Muránska planina (NP MP) objavená v roku 1992 a odvtedy je pravidelne monitorovaná.
Spolužitie s netopiermi však podľa nej neprináša len benefity spočívajúce v regulovaní množstva nepríjemného hmyzu, ktorým sa netopýři živia.
„Taká veľká kolónia vyprodukuje veľké množstvo trusu - guána. Nie je príjemné, keď sa prepadáva cez štrbiny v strope na lavice a podlahu svätostánku.
Jeho hromadenie v podkroví by tiež mohlo predstavovať riziko pre statiku kostola,“ poznamenala Šmídtová.
Slovensko je oproti České republice vskutku krasovou velmocí.
Na území zhruba poloviny Česka má dvakrát více jeskyní než my - kolem sedmi tisíc.
Návštěvníci však mohou vstoupit pouze do zlomku z tohoto úctyhodného počtu.
Jednou z oněch zhruba dvaceti je Jeskyně mrtvých netopýrů - nejvýše položená ze všech, kam na Slovensku lze vstoupit.
Hluboko pod Kozími hřbety, v podstatě přímo pod známou tatranskou Chatou generála M. R. Štefánika skrývá Jeskyně mrtvých netopýrů dvacet kilometrů krasových cest a chodeb ve čtrnácti dosud objevených patrech.
Tisíce koster a kostřiček.
Nechybí ani medvěd.
Jméno daly jeskyni nálezy velkého množství netopýřích koster - stáří kostí v nejodlehlejších částech prostoru odhadli antropologové až na šest tisíc let.
„Jak se sem netopýři dostali?,“ píše na svém instagramovém profilu, přímo pod fotkou z temných útrob jeskyně, uživatelka arya_sk8.
„Mluví se o dvou možnostech.
Dle té první se tady ukrývají před zimou a na jaře, zesláblí, nezvládnou cestu ven.
Druhá varianta říká, že sem přímo odcházejí zemřít.“
Přímo do útrob Jeskyně mrtvých netopýrů vás zavede toto video:
Jeskyně mrtvých netopýrů se během tisíců let stala poslední pastí nejen pro netopýry.
Jeskyně zde našli dokonce i kostry medvědů.
Pozůstatky zvířat tak trochu ilustrují spletitost a zrádnost zdejších čtrnácti pater chodeb.
Návštěvníci ji proto můžou prozkoumat výhradně v doprovodu horských vůdců Slovenské speleologické společnosti, která jeskyni spravuje.
Pěšky od Trangošky až k jeskyni
Ani cesta k jedinému vchodu do jeskyně v nadmořské výšce 1520 metrů není snadná.
Vede sem pouze pěší cesta z jižní strany Nízkých Tater od chaty Trangoška, případně z Chopku nebo obce Liptovský Ján.
Sestup k jeskyni od Chaty generála M. R. Štefánika k jeskyni pak trvá zhruba půl hodiny.
Odměnou za náročnou cestu je autentický krasový prostor, který nijak neutrpěl zásahy člověka.
Jeskyně nenabízí pohodlné srovnané chodníčky ani nerezová zábradlí.
„Zatímco běžně zpřístupněné jeskyně se musí přizpůsobit návštěvníkům, zde se návštěvník musí přizpůsobit jeskyni, aby do ní mohl vstoupit. A v tom je to magično.“
Návštěvu přizpůsobené jeskyně a nepřizpůsobené je jako porovnávat městský park a prales, píše web preshumna.cz.
Ten také přehledně uvádí tři varianty prohlídkových tras.
První trasa je víceméně procházková, trvá zhruba půldruhé hodiny a zvládne ji každý včetně dětí.
Ty sem ovšem mohou až od osmi let.
Druhá trasa je náročnější a je určena dospělým s dobrou fyzičkou.
Délka je sedm set padesát metrů a trvá přibližně dvě hodiny.
Podle speleologických průvodců je pro tuto trasu zapotřebí disponovat zkušenostmi s pohybem ve vysokohorském terénu a ovládáním základních lezeckých návyků.
Na této cestě čekají přechody několika namáhavých míst a vyžaduje jištění pomocí lanové techniky.
Poslední, třetí možnost prozkoumání jeskyně je tříhodinový trek určený pouze pro dospělé s pokročilejšími lezeckými zkušenostmi.
Bystrický dóm jako fotbalové hřiště
Podzemní labyrint Jeskyně mrtvých netopýrů skrývá mimo jiné druhý nejrozlehlejší jeskynní prostor na Slovensku.
Dostal název Bystrický dóm a nachází se v sedmém podzemním patře jeskyně v hloubce 180 metrů.
Podle webu Tatry je vysoký čtyřicet metrů a rozlehlý jako fotbalové hřiště.
Jeskyně vznikla před šestnácti miliony let - v době, kdy začalo z Nízkých Tater ustupovat zalednění.
Rostoucí množství vody vytvořilo ve vápencovém masivu kilometry chodeb, které se postupným vývojem stále zahlubovaly a strhávaly s sebou kameny, štěrk i další materiál.
V dolních patrech jeskyně je tak naplavený i písek, vzniklý erozní činností podzemního toku.
V jeskyni byla objevena společenství fosílií, která vznikla přemístěním pozůstatků vodními proudy, připlavením mrtvých organismů a jejich zbytků.
Všechny zjištěné druhy tedy nemusely žít pospolu.
Kromě fosilií se v jeskyni na více místech můžete setkat i s červenohnědými nebo zelenými vulkanickými horninami, obsahující i čočky bledě růžových achátů.
Jeskyně má průměrnou teplotu +3,5 °C, avšak některé v zimě zaledňované části dosahují celoroční průměrné teploty jen +1 °C.
V malé obci Stříbrnice na Uherskohradišťsku mají raritu. Modrý kostel, na návrší z roku 1908, jediný u nás.
Začalo do něj střechou zatékat. Práce ale zbrzdila kolonie netopýrů večerních a ušatých.
Problém byl, že na opravu nebyly peníze.
„Obec proto vyhlásila sbírku, a když významně pomohl Zlínský kraj - poskytl dotaci ve výši milionu a záchrana mohla začít.
Situace byla akutní, v zadní části kostela spadla i římsa.
V červnu se postavilo lešení, začaly práce a hned skončily, protože stavební firma objevila pod střechou netopýry.
Vzácní netopýři jsou až do poloviny srpna hájeni.
„V kostele jsou různě pod celou střechou. Samičky vytvořily kolonii, kde na svět přiváděly a odchovávaly mláďata,“ pokračoval.
Na kostele byla v roce 2014 opravena věž.
„Jsme Stříbrnice, má proto stříbřité pokrytí,“ usmíval se starosta, který je už plný naděje, že za pár dnů se klempíři a další řemeslníci dají opět do práce.
Vrásky, kde vzít další peníze má ale stále.
Střecha bude stát 2,1 milionu.
Další dva miliony fasáda.
„Vyhlásili jsme sbírku, která stále běží. Takovému unikátu je třeba dát novou krásu.
Získali jsme dosud 850 tisíc.
Zlínský kraj, odbor životního prostředí a zemědělství farnosti udělil výjimku.
Stavební práce mohou probíhat od 1. září do 31. března v období nepřítomnosti kolonie.
Stavbaři musí ale dodržet řadu věcí.
„Může se začít, protože netopýři tam už nemají mláďata a hledají již úkryty v přírodě.
Doporučil jsem ale biologický dozor Gašpara Čamlíka z České společnosti ornitologické.
Je nutné vytvořit náhradní vletové otvory ve stejných místech, úpravou stávajících, zřízením nových střešních okének nebo umístěním větracích tašek, aby byl bezproblémový přístup netopýrů.
V obci byla již ve 12. století postavena dřevěná kaple, v 18.
„Zajímavostí je, že stavba kostela byla hotová za jeden rok a je vidět z každého místa v obci.
Kostol je dominantou malej, zabudnutej dedinky, kedysy centrom slúžňovského okresu.
Kostol bol postavený v r.1520 až 1540 v neskorogotickom slohu.
Zasvätený bol sv. Mikulášovi.
Na jeho mieste stál už predtým starší kostol, z ktorého sa pravdepodobne zachovala časť neskororománskej veže a základy súčasného kostola.
O gotickom pôvode neskôr výrazne prestavaného kostola dodnes svedčí klenba a okná.
Polygonálne presbytérium je zaklenuté rebrovou hviezdicovou klenbou v spojení so sieťovou klenbou.
V krížení a vo vetvení rebier sú hladké kruhové svorníky.
V roku 1692 kostol prvýkrát vyhorel.
V tom období už pravdepodobne patril evanjelickej a v. církvi.
Kostol prešiel úpravami v barokovom slohu.
Dostavaný jednoloďový priestor bol zaklenutý krížovou klenbou, boli upravené okná presbytéria a osadené nové okná.
Pred pôvodný južný vstup bola pristavaná murovaná predsieň.
Z 18. storočia pochádza aj drevená empora a väčšina mobiliáru.
Kostol neskôr opäť vyhorel, čo viedlo k ďalším úpravám.
Fasáda kostola bola upravená v štýle tzv. gemerského klasicizmu.
V južnej prístavbe znovu osadili pôvodné gotické kovové dvere na fasádu.
Roku 1786 bola ku kostolu pristavaná samostatne stojaca barokovo-klasicistická zvonica.
V ohradenom areáli kostola sa predpokladá existencia bývalého cintorína.
V rokoch 2018 a 2019 prebehla oprava strechy kostola.
Eternitová krytina bola nahradena plechovou.
Netopýři a jejich ochrana v Ratkové
Netopíři jsou v tomto období už na svých podzemních zimovištích, proto jsme se rozhodli koncem října zorganizovat brigádu v evanjelickém kostele v obci Ratková.
Cílem bylo vyčistení podkroví od netopýřího trusu - guána.
Neskorogotický evanjelický kostol zo 16. storočia je dominantou obce na námestí jako svedectvo slávnej histórie obce Ratková.
Je zároveň gemerskou kulturní památkou.
Bohoslužby se konajú len zriedka, pri jedinečných príležitostiach.
Pri kostole se nachází zvonice postavená na prelome 18. a 19. storočia.
Materská (reprodukčná) kolónia netopierov obyčajných (Myotis myotis), ktorá v letnom období obývá jednoloďový podkrovný priestor kostola, dosahuje početnosť približne 5000 jedincov.
Samice tu privádzajú na svet svoje mláďatá a starajú sa o ne počas celej sezóny.
27. októbra 2017 se nám v průběhu tří hodin podařilo naplnit 40 vriec guánom, čím jsme odbremenili kamenné klenby o vyše pol tony váhy.
Ďakujeme všetkým účastníkom za pomoc, Správe Národného parku Muránska planina za poskytnutý materiál a místní rodině Palúšové za dobrosrdečné pohostení.
Neskorogotický evanjelický kostol je dominantou malej trochu zabudnutej dedinky, ktorej mimoriadne dobre zachované centrum je dnes chránené ako pamiatková zóna.
Táto remeselnícka obec bola kedysi mestečkom a centrom slúžňovského okresu.
Kostol bol postavený v rokoch 1520 až 1540 v neskorogotickom slohu.
Zasvätený bol sv. Mikulášovi.
Na jeho mieste stál už predtým starší kostol, z ktorého sa pravdepodobne zachovala časť neskororománskej veže a základy súčasného kostola.
O gotickom pôvode neskôr výrazne prestavaného kostola dodnes svedčí klenba a okná.
Polygonálne presbytérium je zaklenuté rebrovou hviezdicovou klenbou v spojení so sieťovou klenbou.
V krížení a vo vetvení rebier sú hladké kruhové svorníky.
V roku 1692 kostol prvýkrát vyhorel.
V tom období už pravdepodobne patril evanjelickej a. v. cirkvi.
Kostol prešiel úpravami v barokovom slohu.
Dostavaný jednoloďový priestor bol zaklenutý krížovou klenbou, boli upravené okná presbytéria a osadené nové okná.
Pred pôvodný južný vstup bola pristavaná murovaná predsieň.
Z 18. storočia pochádza aj drevená empora a väčšina mobiliáru.
Kostol neskôr opäť vyhorel, čo viedlo k ďalším úpravám.
Fasáda kostola bola upravená v štýle tzv. gemerského klasicizmu.
V južnej prístavbe znovu osadili pôvodné gotické kovové dvere na fasádu.
Roku 1786 bola ku kostolu pristavaná samostatne stojaca barokovo-klasicistická zvonica.
Jeskyně mrtvých netopýrů a další krasové památky
Jeskyně mrtvých netopýrů je nejvýše položená ze všech jeskyní na Slovensku, kam lze vstoupit.
Jeskyně vznikla před šestnácti miliony let - v době, kdy začalo zaledňování Nízkých Tater ustupovat.
V jeskyni byla objevena společenství fosílií, která vznikla přemístěním pozůstatků vodními proudy, připlavením mrtvých organismů a jejich zbytků.
Jeskyně má průměrnou teplotu +3,5 °C, avšak některé v zimě zaledněné části dosahují celoroční průměrné teploty jen +1 °C.
V královské části Bystrický dóm je vysoký 40 m a rozlohou připomíná fotbalové hřiště.
Návštěvníci ji prozkoumají v doprovodu horských vůdců Slovenské speleologické společnosti.
Jedenáct pater chodeb v ní skrývá tisíce koster a kostřiček.
Ve spodních patrech se nacházejí i červenohnědé či zelené vulkanické horniny a čočky achátů.
Návštěvní trasy jsou rozdělené do tří variant, z nichž jedna je vhodná pro děti od osmi let.
Vedle je Jeskyně mrtvých netopýrů je spravována Slovenskou speleologickou společností.
Geografie a kultura regionu
Kraj má zaujímavé genius loci a po stopách Kyjatické kultury, gotických kostolů či největšího slovenského rozprávkára Pavla E. Dobšinského.
Stříbrnice a další vesnice na Silické planině doprovázejí návštěvníka bohatou historií i architekturou.
tags: #evangelicky #kostel #blizko #ratkova #slovensko #netopyri