Angličan F. Bacon (1909-1992) byl často uznáván jako nejvýznamnější britský moderní malíř. Dokumentární portrét této kontroverzní osobnosti získal nejvyšší mezinárodní tv ocenění - EMMY 1985, rok poté zvítězil na festivalech v Banffu a New Jersey. Nevídaný, neslýchaný je zde totiž rozhovor anglického publicisty Melvyna Bragga s F. Baconem.
Bacon začal malovat prakticky až ve čtyřiceti, jako bohatý člověk nepotřeboval obrazy prodávat, přesto se - k vlastnímu údivu - stal díky svým obrazům miliardářem. Obdivoval Velázqueze, Michelangela, Moneta i Van Gogha. Nejvíc uznával egyptské umění, ale sám maloval naprosto originálním způsobem. Byl figurální malíř a maloval na rub plátna, kde se barva hluboko vpíjí.
Na otázku, zda nenavštěvoval nějakou uměleckou školu, Bacon odpovídá: "Ne, díkybohu. Byli by mě tam naučili zbytečné techniky, nechtěl jsem o nich nic vědět. Chtěl jsem najít svou vlastní techniku, protože když chcete zkusit něco nového a odlišného, tak nemůžete použít staré techniky. Musíte pracovat svým vlastním způsobem. A tak jsem se učil metodou 'pokus-omyl'. Prostě jsem to zkoušel, to je všecko."
Říká se, že krása je v oku toho, kdo se dívá. Zubatá vévodkyně s pysky jak muflon, šílené oči Goyových zrůd, pokřivené tváře Picassových žen nebo Entropa Davida Černého, která dráždila půl Evropy. A také je tu vévodkyně Markéta zvaná Pyskatá. Umělecký svět si na ni vzpomene obvykle 13. července, kdy Markéty slaví svátek. Patří mezi největší ošklivosti, jaké kdo na plátno, do kamene nebo do bronzu přenesl. Co se ošklivosti týče, málokdo v historii dosáhl takové „slávy“ jako Ošklivá vévodkyně.
Obraz zachycuje groteskní starou ženu s vyvaleným spodním rtem, bradou jako kanec a prsy namačkanými do sešněrovaného výstřihu. Stala se doslova celebritou. Kurátorka londýnské výstavy Emma Capron před časem přišla s hypotézou, že Matsys možná maloval muže převlečeného za ženu, aby zesměšnil společenská pravidla. Jenže častěji se říká, že na obraze je skutečně Markéta zvaná Pyskatá, tyrolská hraběnka Margarete Maultasch (1318-1369).
Jako třináctiletou ji provdali za osmiletého Jana Jindřicha Lucemburského, mladšího bratra Karla IV. Manželství vydrželo dvanáct let, než Markéta Jana Jindřicha obvinila z impotence. Oba si pak pořídili nové partnery a děti, ale Evropou i rodem Lucemburků zacloumal skandál. Jejich příběh proslavil německý spisovatel Lion Feuchtwanger v románu Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá. Markéta prý vypadala podle Feuchtwangera takto: „Nad otylým tělem s krátkými končetinami seděla veliká, neforemná hlava.
Francisco Goya a Saturn požírající svého syna: Španělský mistr temna. Krvavý Saturn s vyvalenýma očima, svírající zakrvácené tělo vlastního dítěte. Francis Bacon a Studie pro portrét papeže Inocence X.: Bacon byl tak posedlý Velázquezem a jeho portrétem papeže Inocence X., že na přelomu čtyřicátých a padesátých let 20. století vytvořil několik desítek variací tohoto obrazu. Výsledek? Papež s otevřenou tlamou, křičící kamsi do prázdna, tvář rozmazaná do fialových a šedých stínů. Ikonický obraz hrůzy a lidského údělu, za který sběratelé platí v milionech dolarů.
Království hrůzy je dále prokresleno ukázkami dalších mistrů: Pablo Picasso a Plačící žena; Willem de Kooning a Žena III; Leonardo da Vinci a Groteskní hlavy; Tizian a Apollon a Marsyas; Edvard Munch a Výkřik; David Černý a Entropa. Umění nás fascinuje právě tím, že se nebojíme dívat na ošklivé věci. A i když Markéta Pyskatá zůstane na plátně navždy jako „nejošklivější vévodkyně,“ těžko říct, jestli by dnes neudělala kariéru třeba na Instagramu jako originální influencerka.
Pronikněte do světa uměleckých děl, která zaujmou nejen hrůzou a kontroverzí, ale i příběhy za nimi. Mezi významné patří obrazy jako Saturn požírající svého syna od Goyi, Studie pro portrét papeže Inocence X. Na Francise Bacona, jednoho z nejslavnějších a také nejdráže prodávaných výtvarníků dvacátého století, se zaměřila aktuální výstava v Guggenheimově muzeu ve španělském Bilbau. Představuje padesátku mistrových děl, při jejichž tvorbě se inspiroval francouzskými a španělskými mistry.
Obrazy Francise Bacona jsou typické deformacemi lidských těl a obličejů - někdy se mu proto přezdívá malíř hrůzy, strachu a křiku. Koncepce i název výstavy sleduje jeho tvorbu od Picassa k Velázquezovi. „Historicky jde název špatnou cestou - od Picassa, který tvořil ve 20. století, k Velázquezovi, který tvořil v 17. století, ale je to tak dobře,“ podotýká kurátor Martin Harrison. „Oba dva byli pro Bacona velmi důležitými tvůrci. Oba ovlivnili jeho směřování. Nejdřív Picasso, poté Velázquez.“
GALERIE Francis Bacon / studie k autoportrétu, 1981 (z výstavy v Guggenheimově muzeu, Bilbao). S Picassovým pokřiveným viděním světa se Bacon setkal už na konci dvacátých let v Paříži, kde prožil milostnou aféru. Od Diega Velázqueze ho zaujal Portrét papeže Inocence X. a tento motiv pak v 50. letech mnohokrát použil. Barokní dvorní malíř ostatně fascinoval i Picassa. Ten cesty Baconových děl kříží, i když jsou oba malíři už po smrti.
Až do loňského roku byl Francis Bacon autorem nejdražšího obrazu. Jeho Tři studie Luciana Freuda se v roce 2013 prodaly za téměř tři miliardy korun. Překonal ho až člověk, který ho inspiroval - Picasso se svými Alžírskými ženami. Výstava v Guggenheimově muzeu tyto dva umělce a Diega Velázqueze propojuje až do 8. Můžete neomezeně číst iDNES.cz, Lidovky.cz, Expres.cz a Antiyoutuber.cz. K tomu dostanete také noviny a časopisy v elektronické podobě. Zachováme vám vše tak, jak jste zvyklí a reklamu přizpůsobíme vašim zájmům. Pokud využijete místo platby udělení souhlasu s reklamou, aby Vám byly zobrazovány reklamy a to cílené i necílené, Váš souhlas s cílením reklamy můžete kdykoliv odvolat.
Francis Bacon, STUDY FOR A HEAD, 1952. Bylo zaznamenáno, že Bacon měl tehdy pouze reprodukce Velázquezova Innocent X a že jeho barevné odlišnosti vznikly z použití černobílých ilustrací. Jeho zdrojem pro tento univerzální cipher byl filmový snímek veřejné scény z Eisensteinova Potěmkinova výtahu; záběr ukazuje starší ženu se škraboškou, frázující křehký okamžik smrti. Bacon byl inspirován Velázquezem a jeho verzí Innocenta X., ale transformoval jej do své radikální výpravy bezpečného a znepokojujícího vyjádření.
- Francis Bacon a jeho vliv: inspirace Velázquezem, Picassem a dalšími mistry; obsesivní práce s motivem papeže Innocence X.
- Technika a metoda: práce na rubu plátna, užívání odlišných technik a „pokus-omyl“ přístupu; triptychy a deformace lidských těl.
- Klíčové obrazy: Studie pro portrét papeže Inocence X., Tři studie u Ukřižování, Žena III od De Kooninga a další variace na staré mistry.
- Historické kontexty: významná aukční hodnota a postavení Baconova díla na globálním trhu; porovnání s díly Picassa a Velázqueze.
- Aktuální prezentace: výstava v Guggenheimově muzeu Bilbao zaměřená na spojení Picassa, Velázqueze a Bacona; století transformujícího moderního malířství.
Francis Bacon, provokativní figurativní malíř a představitel takzvané nové figurace, jenž se stal jedním z nejvýznamnějších malířů 20. století. Bacon se narodil v Irsku, v roce 1914 se s rodinou přestěhoval do Anglie, do Londýna. V šestnácti letech byl svým otcem vykázán z domu, důvodem byla jeho sexuální orientace. Francis Bacon se totiž netajil svou homosexuální orientací v době, kdy byla nezákonná. V roce 1927 poslal otec mladého Francise ke strýci do Berlína. Doufal, že změna prostředí přivede syna ke spořádanému životu, nicméně pobyt v Berlíně měl zcela opačný účinek. Navíc se mladý Bacon po dvou měsících rozhodl Německo opustit a vydal se do Paříže, kde se vrhl na uměleckou dráhu a začal navrhovat bytové interiéry a doplňky. Této činnosti se posléze věnoval i po svém návratu do Anglie. V jižním Kensingtonu v Londýně si Bacon v roce 1928 zřídil svůj první ateliér. Zde mimo navrhování doplňků a bytových interiérů začal malovat své první obrazy a jelikož inspiraci čerpal z děl Pabla Picassa, byla Baconova raná tvorba silně ovlivněna kubismem, což mělo za následek to, že jeho dílo bylo dlouho bez jakékoliv výrazné odezvy. Pro umělce byl zlomový až rok 1944. V tomto roce Francis Bacon namaloval obraz, který odstartoval růst jeho umělecké kariéry. Jednalo se o triptych s názvem Tři studie u nohou Ukřižování. Francis Bacon se zde oprostil od všech doposavadních uměleckých směrů a toto dílo tak stanulo na počátku jeho novéhosignifikantního uměleckého rukopisu, kterým se proslavil po celém světě a díky němuž vstoupil do světových dějin umění. Pro své obrazy čerpal náměty z děl starých mistrů, nejznámější jsou jeho „studie“ papeže Inocence X., kterých vytvořil okolo 40, avšak pokaždé se jedná o různou variaci na tento námět. Inspiroval se španělským malířem vrcholného baroka Diegem Velázquezem, konkrétně jeho portrétem papeže Inocence X. z roku 1650. Dále byl ovlivněn například dílem Vincenta van Gogha, Michelangela či Rembrandta. Mimo to ve své tvorbě vycházel z fotografií, filmů a rentgenových snímků, jež přetvářel k obrazu svému. Co se týče fotografie, zde ho výrazně ovlivnila tvorba anglického fotografa Eadwearda Muybridge, jenž ve svých fotografiích zachycoval rozfázovaný pohyb lidí i zvířat. Signifikantní vyjadřovací formou Bacona byly triptychy, ty převzal z gotického malířství. Co se týče námětů děl, tak pro celou jeho tvorbu jsou příznačné jednoduché znetvořené lidské figury a obličeje, které jsou často trubkovitých tvarů. Francis Bacon zemřel v roce 1992 ve Španělsku.
V souvislosti s Francisem Baconem nahlédněme do světa investic. Pokud se podíváme na aukční trh, zjistíme, že obrazy tohoto umělce jsou pro sběratele výtvarného umění velmi lukrativní. Objevují se na nejprestižnějších světových aukcích a patří k těm nejdražším. Například v roce 2008 se prodal v aukčním domě Sotheby`s Baconův Triptych z roku 1976 za úctyhodných 86,3 milionu dolarů.
Francis Bacon patří mezi nejdražší a nejvlivnější malíře 20. století, jeho dílo nadále inspiruje současné umělce a sběratele. Výstava v Bilbau propojuje vlivy Picassa a Velázqueze s Baconom až do současnosti, ukazuje kontinuitu mezi starým mistrem a moderním vyjádřením hrůzy a lidského utrpení. Tato tradice pokračuje i v dalších prezentacích, které rozvíjejí pochopení jeho techniky a temné psychologické hloubky.
Obrazové studie Bacona a jejich varianty, spolu s inspiracemi od Velázqueze a Picassa, definují jeho jedinečný rukopis. Příběh ošklivosti a krásy v dějinách umění nachází v Baconovi silného reprezentanta, jenž svou radikální estetikou a metodou „pokus-omyl“ posunul hranice figurativního vyjádření. Výstava v Bilbau a další prezentace potvrzují jeho význam pro světové dědictví moderního umění.