V Česku oficiálně existují dvě pravoslavné církve: dlouhodobě Pravoslavná církev v českých zemích a v posledních deseti letech i Ruská pravoslavná církev. Právě Rusové, Ukrajinci a také lidé původem z Balkánu v posledních letech výrazně navýšili počet tuzemských pravoslavných věřících. Spolu s tím se vynošují některé kulturní problémy.
V posledních letech pravoslavných věřících v Česku výrazně přibylo. Podle aktuálních výsledků sčítání lidu se k Pravoslavné církvi v českých zemích přihlásilo bezmála 41 tisíc lidí, což z ní dělá druhou největší církev v Česku. Speciálně k Ruské pravoslavné církvi, která v Česku slouží především zaměstnancům velvyslanectví Ruské federace a jejich rodinným příslušníkům, se oficiálně přihlásilo 497 věřících. Příčinou nárůstu věřících Pravoslavné církve v českých zemích je samozřejmě především příchod věřících z ciziny, na prvním místě z Ukrajiny, ale i z dalších zemí bývalého Sovětského svazu. Jsou zde ale i věřící z balkánských zemí. Tento trend ovšem trvá již od 90. let. 20. století, a tak nelze říci, že naše pravoslavná církev je jen církví ‚cizinců‘ či ‚imigrantů‘. Mnoho věřících, původem z ciziny, zde žije a pracuje už dlouhá léta, často desetiletí, mají české občanství, jejich děti se zde narodily nebo vyrostly, napsal v reakci na výsledky aktuálního sčítání lidu duchovní Jakub Jiří Jukl na webu Hlas pravoslaví.
Hostina v kryptě. Spolu s nárůstem věřících se zvýšil i zájem o využívání pravoslavných svatostánků, kterých například v Praze tolik není. Velké popularitě se těší chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice stojící uprostřed Olšanských hřbitovů v Praze. Ve skutečnosti jde o kryptu, v níž jsou pohřbeny stovky lidí, mezi nimi například i první předseda vlády samostatného Československa Karel Kramář, a nad ní postavenou kapli. Pravoslavní, kteří měli kapli v užívání, však - podle správy hřbitovů - postupně přestali reflektovat fakt, že místo má sloužit primárně k obřadům jako je poslední rozloučení se zemřelým.
Kaple se nachází uprostřed hřbitova, jehož provoz se řídí Řádem veřejného pohřebiště, kde jsou jasně specifikovány například otevírací doba hřbitova a také podmínky chování návštěvníků. V uplynulých letech bohužel razantně přibyly podněty a stížnosti veřejnosti kvůli opakovanému enormnímu počtu návštěvníků liturgií, shromážděných po dobu jejího konání v předpolí kaple a jejich chování, říká mluvčí Správy pražských hřbitovů Oldřiška Dvořáčková. Pravoslavný Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanech stojí od roku 1925. Foto: Robert Břešťan
Důvodů, proč v nové nájemní smlouvě jasně specifikovat režim užívání budovy a práva a povinnosti nájemce, je podle ní celá řada: „V minulosti třeba docházelo k opakovanému nevhodnému využívání podzemní krypty, kde jsou uloženy ostatky řady významných osobností, ale také vojáků srbské a ruské carské armády, kteří zemřeli v Čechách v zajetí v průběhu 1. světové války. Krypta je tedy ze zákona i válečným hrobem.“ Nyní finišuje jednání o podobě nové nájemní smlouvy. „Kaple je ale nadále veřejně přístupná a liturgické obřady v ní nebyly nikdy přerušeny,“ zdůrazňuje Dvořáčková. HlídacíPes.org oslovil zástupce pravoslavné církve, do vydání tohoto textu ale zůstaly zaslané dotazy bez odpovědi. „Věříme, že se dá nalézt shoda a zamezit nedorozuměním a sporům, které nedělají dobré jméno pravoslavnému křesťanství v očích veřejnosti,“ napsal ve starším vyjádření dostupném na webu zástupce Pražské pravoslavné eparchie Jan Beránek.
Dostupné jsou například fotografie, podle nichž se v kryptě konala i velká hostina. Před chrám, který stojí uprostřed hřbitova, si zejména Rusové podle dostupných svědectví například jezdili nechat požehnat svým automobilům. Správě hřbitovů vloni v rámci vrcholících sporů dokonce odmítali zástupci pravoslavných vydat klíče. „Když jsem tam byl naposledy s ředitelem Správy pražských hřbitovů Martinem Červeným, tak nám ten klíč církev nevydala,“ popsal paradoxní situaci reportér Radiožurnálu Lubomír Smatana. I tento moment zřejmě přispěl k rozhodnutí dát pravoslavné církvi z kaple výpověď.
Starý ruský hřbitov. Svérázný přístup v souvislosti s pravoslavím mimochodem projevila i ruská ambasáda v Praze. Ta na pozemku přiléhajícím k budově velvyslanectví vybudovala stavbu, jež sice fyzicky stojí, ale úředně neexistuje: někdejší altán si zde Rusové přestavěli na pravoslavnou kapli, u níž je v Katastru nemovitostí poznámka „nesoulad zobrazení obvodu budovy se skutečným stavem“.
Jak bylo řečeno výše, v Česku oficiálně působí hned dvě pravoslavné církve. Menší z nich, a co se práce v Česku týče také výrazně mladší z nich, je Ruská pravoslavná církev - podvorje patriarchy moskevského a celé Rusi v České republice. Sídlí v Karlových Varech a její vznik v roce 2011 některé dosavadní pravoslavné věřící rozzlobil. Po registraci se nicméně ruské „podvorje“ stalo z hlediska českých zákonů plnohodnotnou církví. „Nárokuje si právo na kanonickém území Pravoslavné církve českých zemí a na Slovensku kromě mnoha jiného podle své ústavy také provádět katechizační činnost, vykonávat církevní obřady, církevní vzdělávání věřících, vlastnit a budovat chrámy a další stavby, jmenovat a povyšovat duchovní, vykonávat hospodářskou činnost podle dohledu a pokynů moskevského patriarchátu,“ stojí v otevřeném dopise. Olomoucko-brněnská eparchie však v rámci české pravoslavné církve patří k svému druhu „disidentům“, kteří se vůči „centrále“ opakovaně vymezují. Ta naopak mluví o „duchovních zločinech“ a o tom, že moravští představitelé „zlikvidovali pravoslaví na Moravě“. Vloni v létě se dokonce brněnský pravoslavný farář Jozef Fejsak zabarikádoval spolu s věřícími v brněnském chrámu svatého Václava. Reagoval tím na příjezd šumperského vikárního biskupa Izaiáše, který přijel převzít správu brněnské pravoslavné farnosti a který Fejsaka už dříve po 37 letech služby odvolal z funkce duchovního správce. Okolnosti tohoto sporu však přesahují téma tohoto textu.
Vliv sílící ruské emigrace. Působení pravoslavné církve v Česku je přirozeně historicky úzce spojeno s Ruskem. Pro něj je náboženství jedním z nástrojů takzvané měkké síly (soft power), která slouží k ovlivňování veřejného mínění v zahraničí. Moskevský patriarchát ruské pravoslavné církve je se současnými vládci Kremlu dlouhodobě zadobře. V Československu před rokem 1989 byla tuzemská pravoslavná církev přirozeně úzce napojená právě na Moskevský patriarchát, po sametové revoluci se začala sbližovat daleko více s „konkurenčním“ Cařihradským patriarchátem. V posledním desetiletí se však tuzemské vedení, zřejmě i díky vlivu sílící ruské emigrace, začalo znovu napojovat na Moskevský patriarchát.
tags: #novy #pravoslavny #chram