Baroko, evropská hudební epocha 17. a 18. století, představuje ucelenou slohovou epochu, v níž došlo ke završení dur-mollového systému, vyhranění rozdílu mezi vokální a instrumentální hudbou a emancipi italského a anglického hudebního světa. Baroku jako celku předcházela benátská škola, která emancipovala orchestr; v Florencii vznikly názory J. Perri a G. Caccini, které iniciovaly monodii a prosadily se i v kantátách, oratoriích a sonátách. Claudio Monteverdi byl v Itálii prvním mistrem baroka, který dovedl operu k dokonalosti, a ta se ve Francii rozvíjela spolu s baletem (Lully, Rameau).
V Německu a v Anglii dosáhl barok plného rozkvětu, přičemž nejmonumentálnější instrumentální útvary zahrnují triovou sonátu, concerto grosso, sólový koncert a sinfonia; současně s monodií se vyvíjela instrumentální polyfonie. V Itálii a Německu se objevovaly nejvýznamnější díla pro klávesové nástroje, jako fugy a passacaglii; tokáta a suita se staly významnými žánrovými formami. České baroko bylo v důsledku pobělohorských poměrů opožděné, významnými zjevy v 17. století byli A. Michna a P. Vejmanovský, ve vrcholném baroku 18. století J. D. Zelenka, B. M. Černohorský, F. V. Míča a J. Seger.
Georg Friedrich Händel (1685 Halle - 1759 Londýn) patří k vrcholným představitelům baroka a evropské hudby. Německý skladatel, který ve svém díle spojoval italskou operní a oratorní tradici s anglickou sborovou kulturou, strávil významnou část života v Itálii a Anglii. V Halle studoval práva, ale hudba ho táhla dál; roku 1702 se stal varhaníkem v Kreuzkirche, roku 1703-1707 působil v Hamburku a teprve poté cestoval po Itálii, kde se osvědčil jako skladatel i klavírní virtuos. Po pobytu v Hannoveru se usadil v Londýně a stal se největším mistrem italské opery seria.
Händel založil v Londýně mezi lety 1720 a 1737 tři operní společnosti, které zpočátku slavily úspěch, ale později zkrachovaly; poté se věnoval tvorbě oratorií, která byla přijata anglickou buržoazií jako výraz jejich myšlenek. Zůstal věrný italské opře seria a napsal jich 42, čímž dosáhl vrcholu individualizace hrdinů, jemné melodiky a orchestrální propracovanosti. Vrcholná díla zahrnují opery jako Rinaldo, Radamisto, Ottone, Giulio Cesare, Tamerlano, Rodelinda, Adameto, Poro, Ezio, Orlando, Alcina a Xerxes, a jeho oratoria zahrnují Semele, Hercules, Zuzana, Theodora, Alexander Balus, Josef a jeho bratři a další.
Händelův Mesiáš zůstal vrcholem anglické sborové hudby a koncertní historie; jeho oratorní tvorba čítá 22 děl, kde často nacházíme motiv humanismu a oslavu lidské důstojnosti. Z jeho vrcholných sborových děl lze zmínit Dettingenské Tadeum a koronaci Ultrechtského míru; v Mesiáši Händel spojil dramatickou energii s velkolepým sborem a orchestrací, čímž vytvořil monumentální dílo, které překročilo žánrové hranice. Skladatelův klíčový význam spočívá i v jeho vlivu na anglickou sborovou hudbu a v rozvoji opery seria, která na čas ustoupila oratoriím.
Händelovo významné období v Londýně doprovázely i výrazné úspěchy operní scénografie, například premiéra Rinalda v Queen’s Theatre (1711) s efektními prvky jako ohňostroje a létajícími ptáky; Rinaldo byl tehdy obdivován, avšak posléze se stal symbolem zastaralé formy a upadl v zapomnění. Až v 80. letech 20. století se Rinaldo stal klíčovým okamžikem v dějinách londýnské opery a ovlivnil Händelovu kariéru; jeho odkaz se šířil i přes obtíže financování a konkurenci italských společností, které požíraly londýnská představení. Dvacet let po premiéře Rinalda trpělo Händelovo divadlo a veřejnost očekávala nové formáty; Händel se v temnějších časech vrátil k psaní oratorií, která měla podobný formát jako opery, avšak bez výpravy a kostýmů, a byla vnímána jako duchovně laděná literatura pro sbor a sólisty.
Nejslavnějším Händelovým oratoriam je Mesiáš; zrodil se v Dublinu a jeho premiéra 13. dubna 1742 měla obrovský ohlas ještě před uvedením na scénu. Händel psal své dílo rychleji než obvykle - během 24 dní - a často si vypůjčoval hudební myšlenky ze svých dřívějších skladeb, čímž vznikal efekt plagiátu sebe samého typický pro barokní skladatele s velmi širokou tvorbou. Skladatelé tehdy pracovali v řadě projektů a jeho spolupráce s italskými pěvci a dirigenty byla klíčová pro realizaci jeho ambiciózních projektů; italská kompoziční virtuosita byla výrazně žádaná v Londýně i u dvorních kruhů.
V rámci českých barokních hudebních festivalů a koncertů se Händelův odkaz zrcadlí v uvedení oratorií a oper, jako jsou Alcina, Susanna a Mesiáš, a v koncertní řadě barokních skladeb. V 21. století zůstává Händel patřit mezi nejčastěji uváděné barokní skladatele; jeho díla se hrají dodnes v různých evropských scénách a na koncertních turné interpretačních souborů, jako je Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, či Ensemble Locatelli a dalšími, kteří často připomínají jeho staletý odkaz.
Händelovy cesty mezi Itálií, Německem a Anglií ilustrují jeho možná největší sílu: dokázal propojit kulturální proudy různých národů a vytvořit hudbu, která zůstává živá napříč stoletími. Jeho dílo, od oper až po oratoria a orchestrální hudbu jako Vodní hudba a hudba k ohňostroji, zůstává svědectvím barokní tvorby, která dokázala spojit radost, slavnost a hloubku víry v jednom velkém uměleckém díle.
tags: #georg #friedrich #handel #krestanske #baroko