Georg Scherer se narodil roku 1540 v jihotyrolském Schwazu a patřil k významným kazatelským a literárním tvůrcům late středověku a rané novověké doby. V roce 1559 vstoupil do jezuitského řádu, kde získal magisterský titul na začátku listopadu roku 1565. O svůj věhlas si postupně vybudoval především jako dvorní kazatel a spisovatel, který ovlivňoval duchovní i intelektuální prostředí Vídně i Prahy.
V polovině 1580. let byl opakovaně v doprovodu arcivévody Arnošta v Praze a roku 1589 kázal údajně i u svatého Víta. Jako prokurátor provincie cestoval roku 1590 do Říma a v témže roce se stal rektorem vídeňské koleje. Po ztrátě funkce představeného řádu v roce 1594 se věnoval výhradně kazatelské a spisovatelské činnosti a posléze byl poslán do Lince, kde redigoval své sebrané spisy a sem patřila i jeho postila.
Loucká tiskárna u Znojma, známá jako exkluzivní místo tisku, byla domovem většiny Schererových sebraných spisů. Zde vznikaly jeho postily a další díla, která se rozšířila po celé středoevropské kultuře 17. a 18. století a stala se základem pastorálně teologické literatury. Jeho dílo bylo široce rozšířeno a překláno do italštiny, polštiny, holandštiny, francouzštiny i češtiny. První český překlad byl Katolické glosy z roku 1585, který následně inspiroval další překlady a texty zaměřené na obranu katolické doktríny.
Mezi nejvýznamnější překlady patřily Zprávy jisté a dokonalé, které vyvracely pověst o tom, že papež by sinem byl těhotný. Další překlady obhajovaly papežskou autoritu v Římě a obranu katolické tradice, např. Zpráva jistá o Antikristu či Rozmlouvání křesťanské o ceremoniích a řádech posvátných křtů. V průběhu let Scherer přenesl diskusi o náboženských tématech i na vídeňský dvůr, čímž posílil své vlivy na politicko-náboženské diskuse v tehdejších českých zemích a Rakousku.
Specificky zajímavá byla sada vojenských kázání, která doprovodila Schererovu dílčí produkci v letech 1595-1598. Posledním textem před smrtí, který se objevil v Čechách, byl Kázání radostné chvály a díkův činění z šťastného a udatného dobytí hlavní pevnosti Rábu, přeložené Tobiášem Mouřenínem z Litomyšle. Tato vojenská kázání reflektují kontinuitu protestantské i katolické kazatelské tradice, která se během reformace a baroka nadále rozvíjela a měla významný dosah na veřejný prostor a literární produkci.
Georg Scherer tímto způsobem ukazuje, jak se kazatelství proměňovalo: od tradičních perikop a lavinově publikovaných promluv až po specializovaná promluvní díla orientovaná na konkrétní historické a společenské události, včetně vojenských konfliktů na turecké frontě. Jeho styl zůstával prostý a srozumitelný, což mu umožnilo oslovit široké publikum venkova i dvorního kléru. Výsledky jeho činnosti a překlady se staly důležitým mostem mezi tradiční liturgickou kazatelskou literaturou a novověkou homiletikou, která na českém i německém území nadále ovlivňovala pastorační literaturu a veřejný diskurz.
- Georg Scherer: životopis a kariéra kazatele.
- Loucká tiskárna a význam tisku pro jeho sbírky.
- České a zahraniční překlady Schererových děl a jejich dopad na kazatelskou praxi.
- Vojenská kázání jako součást barokní homiletiky a jejich tematika.
- Konečný text: Kázání radostné chvály a díkův činění z dobytí Rábu.
Georg Schererova díla jsou svědectvím o tom, jak náboženská literatura a kazatelské texty plníly roli nejen duchovní podpory, ale i kulturně-historického zrcadla společnosti, která prožívala nábožensko-politické změny v průběhu 16. až 17. století. Jeho práce ukazují, že vojenská témata a veřejná náboženská vypověď mohou sloužit k reflexi morálních a etických otázek, které doprovázely tehdejší epochu.
