Člověk využívá přírodu a její zdroje neudržitelným způsobem a tím ohrožuje samotnou podstatu své existence. Spalování fosilních paliv uvolňuje do atmosféry obrovské množství skleníkových plynů, jejichž zvýšená koncentrace má za následek globální oteplování. Změna klimatu přináší nespočet důsledků, které se navíc násobí. Jaké jsou příčiny a důsledky tání ledovců? Jak ovlivňuje globální oteplování produkci zemědělských plodin? Co je to tepelný stres? Navštívíme Solární a ozonovou observatoř ČHMÚ v Hradci Králové a prohlédneme si nejrůznější zařízení, která slouží k měření jednotlivých typů slunečního záření. Na celé planetě se neustále zvyšují naměřené teploty vzduchu, což má vliv i na počasí v Česku. Proč tomu tak je a jaké to má důsledky, vysvětlí meteorolog Jan Šrámek z Českého hydrometeorologického ústavu. Reportáž o tom, jak se měří tání horských ledovců v bolívijských Andách. Jak je to se zvyšováním obsahu CO2 v atmosféře? Kdo může za hromadné vymírání druhů? Jak se bude vyvíjet lidská populace na světě a jak to ovlivní rovnováhu na Zemi? Vymírání druhů v současnosti je demonstrováno na příkladu tetřeva hlušce na Šumavě, který vymírá v důsledku lidské činnosti. Pojďte se s námi podívat do panenské přírody, abychom zjistili, jak lidské konání působení způsobuje poprvé v dějinách hromadné vymírání. Mohou lidé za globální oteplování? Epizoda představuje chřástaly polní v zemědělské krajině. Dále je ukázán odchyt chřástalů a jejich kroužkování ornitology za účelem jejich ochrany. Na šumavské louce jsou představeny orchideje a kosatce i tetřevi, kteří se živí mravenci. Ve videu je dále představen i strakapoud malý. Na malém lesním rybníku jsou ukázány porosty ďáblíku bahenního, který je jedovatou bylinou příbuznou árónu. Představí se jednokvítek velekvětý, který žije v symbióze s houbou.
Zjednodušený popis a vysvětlení vlastností základních půdních vrstev: hrabanka, humus, vrchní minerální půda, spodní minerální půda, nezvětralé horniny. Co tvoří jednotlivé vrstvy a proč jsou důležité? Je jasné, že nelze pokračovat v dnešních trendech „rozvoje“, aniž bychom vážně neohrozili přežití dnešních forem života na Zemi. Osm z deseti nejteplejších roků v zaznamenané historii nastalo během posledního desetiletí. Zvyšuje se průměrná teplota kanadských jezer, zmenšuje se rozsah ledovců v Arktidě i Antarktidě. V roce 1989 oznámili polární badatelé dramatické ztenčení arktického ledu - 4,5 m v roce 1987 oproti 6,7 m v roce 1976. Objevila se řada nejrůznějších vysvětlení.
Podle jedněch jsou tyto jevy způsobené globálním oteplováním (někdy ne zcela přesně označovaným jako skleníkový efekt), přičemž se podle těchto názorů jedná jen o nevinnou předehru k tomu, co nás teprve čeká. Jak by se podle názvu zdálo, nejedná se o nic neznámého - každý jistě zná, jak účinné jsou např. běžné zahradní skleníky. Přesto je ohřev skleníků založen na zcela jiném principu než globální oteplování. Skleníkový efekt sám o sobě není ničím špatným, spíše naopak. Bez jeho působení by na Zemi nemohl existovat život, protože průměrná teplota povrchu by byla o 34°C nižší, tedy pod bodem mrazu. Za to, že je zde tepleji, vděčíme složení atmosféry naší planety - skleníkový efekt totiž nezpůsobují všechny plyny, ale jen některé.
Typickými „skleníkovými“ plyny jsou např. vodní pára (H2O), oxid uhličitý (CO2), ozon (O3), oxid dusný (N2O) a metan (CH4). Vždy záleží na koncentraci těchto plynů, jak silně se skleníkový efekt projeví. Například hustá atmosféra Venuše, která je složena převážně z CO2, přihřívá povrch této planety o stovky stupňů. Rozvoj života na Zemi vedl v minulosti k pozvolnému snižování obsahu jednoho z hlavních skleníkových plynů - CO2 - v atmosféře tím, že se uhlík spolu s těly mrtvých rostlin a živočichů ukládal do vrstev vápence, dolomitu a biogenních sedimentů, které dnes známe jako ložiska fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn).
Tím, že lidé za posledních 150 let spálili velkou část světových zásob fosilních paliv, uvolnili ve velmi krátké době do atmosféry obrovské množství CO2. Jeho koncentrace se tak oproti středověku zvýšila z 280 ppm na 353 ppm a stále roste o 0,5 % za rok. Rovněž koncentrace dalších skleníkových plynů se zvyšuje, a to u N2O o 0,8 % a u CH4 o 0,9 % ročně. Průmysl navíc chrlí nové sloučeniny - freony, které kromě likvidace ozónosféry také výrazně posilují skleníkový efekt. Potenciál jednotlivých skleníkových plynů je velmi rozdílný. Například pouhý 1 kg freonu R-11 přispěje ke globálnímu oteplení stejně jako 7600 kg CO2.
mj. Bezpečně máme doloženo, že obsah skleníkových plynů v atmosféře roste. Známe skleníkový efekt a jeho mechanismus. Víme tedy také, že v důsledku změn složení atmosféry můžeme očekávat oteplení. Zvýšení v tomto rozsahu lze stále ještě vysvětlit působením přirozené proměnlivosti klimatu. Kdo má tedy pravdu? Správné a rychlé zodpovězení této otázky je životně důležité. Pokud by totiž měly pravdu vědecké modely, bez okamžité změny současného trendu „rozvoje“ lidstva čeká Zemi další zvyšování teploty, a to za příštích 100 let.
Protože však pravý důvod oteplení budeme zcela jednoznačně znát nejdříve za 10 let, nezbývá nám, než se rozhodnout na základě neúplných informací. Za příčinu výkyvů průměrných teplot na Zemi, ke kterým došlo v minulosti (střídání dob ledových a meziledových), byly nejprve považovány pravidelné odchylky ve výkonu Slunce a nepatrné změny v oběžné dráze Země. Záhadu vyřešilo měření plynů ve vzduchových bublinkách antarktického ledu, díky kterému známe změny složení atmosféry za posledních 160 000 let.
V případě celosvětového klimatu věda při svém zkoumání nemůže použít experimentu a je tedy odkázána na sestavování počítačových modelů, na kterých lze různé situace simulovat. Modely globálního klimatu dokazují, o jak nesmírně složitý a komplexní problém se jedná. Na teplotu povrchu Země má totiž vliv velmi mnoho faktorů, které se vzájemně ovlivňují - zpětné vazby. Pro spolehlivost modelu klimatu je důležité, aby počítal se zpětnými vazbami všech mechanismů, které jej mohou ovlivnit. Přestože některé z těchto vazeb již věda podrobně popsala, řada dalších zůstává prostudována jen málo a jejich vliv je nejistý. Ačkoliv tedy o modelech klimatu panují určité pochybnosti, jde spíše o nejistotu, zda nebude konečné zvýšení teploty výrazně vyšší než 3 až 5°C během příštích 100 let.
Předpovědět důsledky globálního oteplení pro ekosystémy Země je velmi obtížné, a pro zvýšení teploty nad 2°C dokonce nemožné. Klimatologové a biologové pracující v IPCC se přesto pokusili vykreslit obraz světa postiženého globálním oteplením o 1 až 2°C. Katastrofální důsledky nejsou způsobeny velikostí změny teploty, ale její rychlostí. Zánik mnoha druhů, rozšíření oblastí sucha, růst hladiny moří a další následky mohou nastat v důsledku rychlého tempa změny.
Podle IPCC dojde do konce 21. století ke zvýšení hladiny světových moří o 30 až 100 cm, a to především v důsledku teplotního rozpínání vody; pesimističtější prognózy uvádějí až 5 metrů při zhroucení ledového štítu. Důsledkem je destrukce pobřežních ekosystémů a ohrožení více než miliardy lidí. Střety o vodu nejsou výjimkou a problémy globálního oteplování se dotýkají i regionů jako Nil, Indus, Jordán a Eufrat.
V roce 1988 vznikl IPCC, jehož cílem bylo shromáždit informace o problému a poskytnout je světovým politickým představitelům. Ve zprávě z roku 1990 klimatologové shodli na tom, že vlivem lidské činnosti dojde ke zvýšení teploty povrchu Země během příštích 30 let o 1°C.
Veřejnost se setkala s problémem globálního oteplování i díky Konferenci OSN v Riu a Konvenci o klimatu. Není divu - podle závěrů některých ekonomů by zmrazení emisí CO2 mělo zásadní dopady na hospodářství.
Skleníkový efekt je nutný pro existenci života, ale jeho síla závisí na koncentracích plynů jako H2O, CO2, O3, N2O a CH4. Freony zhoršují ozón a zároveň posilují skleníkový efekt. Při posuzování vlivu jednotlivých plynů se používá radiační potenciál a GWP.
Oteplování je spojeno s táním ledovců, změnami v hydrologickém cyklu a změnou klimatu na kontinentech, což má dopady na zemědělství a biodiverzitu. V roce 1992 byla diskutována role člověka v oteplování a zpochybněna či potvrzena různými pohledy.
V současnosti probíhají diskuse o tom, zda je nutné omezit emisí a zda lze tuto změnu dosáhnout jen technickými prostředky. Část zpráv zdůrazňuje, že globální oteplování nastane i při nízké výši emisí, zatímco jiní hovoří o nutnosti okamžitých a razantních opatření na globální úrovni.
Podobně jako v ekologické rovině se objevují i náboženské a etické výhledy: proroctví Bible předpovídají významné změny a varují před sobcem a nároky na spravedlivé zacházení s planetou.
Tomáš Havelka – Komenského nejrozsáhlejší biblické dílo Manualník a jeho úskalí
Bible ukazuje, že Boží království má řešit záležitosti země a života na ní a že Bůh má svůj plán, jak lidé budou o zemi pečovat.
tags: #globalni #oteplovani #bible