Proti karikaturám v časopise Charlie Hebdo protestovali muslimové v Pákistánu, Turecku i dalších zemích. Karáčí/Dauhá/Istanbul - V několika muslimských zemích dnes demonstrovali odpůrci karikatur proroka Mohameda - tu poslední publikoval ve svém nejnovějším vydání francouzský týdeník Charlie Hebdo. Protesty se konaly i v dalších pákistánských městech a také v jiných muslimských zemích, například v Turecku, Alžírsku či Jordánsku. V Karáčí policie použila vodní děla a slzný plyn proti demonstrantům.
Střety v Karáčí vypukly po poledních modlitbách. Pochod svolala studentská sekce fundamentalistické strany Džamáate islámí Pákistán, která organizuje protestní akce i v jiných městech. V Pákistánu je francouzský satirický časopis ostře kritizován. Týdeník vyšel i tento týden a na jeho titulní straně byla znovu karikatura Mohameda.
V tisku turecké vlády vyvolala kritiku obálka. Katar sice útok na redakci rozhodně odsoudil, ale dnes jeho ministerstvo zahraničí vydalo prohlášení, že nová karikatura rozněcuje mezi muslimy nenávist a vztek. "Svoboda slova neznamená urážet ostatní, dotýkat se jejich citů a vysmívat se jejich víře," stojí v textu.
V tureckém Istanbulu vyšlo do ulic asi 160 lidí, všichni muži. Podle agentury AP křičeli hesla jako "Bůh je veliký!" a někteří v rukou údajně drželi plakáty s bývalým vůdcem teroristické organizace Al-Káida Usámou bin Ládinem na jedné straně a bratry Chérifem a Saidem Kouachiovými vznášejícími se nad siluetou Paříže na straně druhé.
Zveřejnění karikatury Mohameda ve středečním vydání Charlie Hebdo dnes kritizoval také konzervativní turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. V Jeruzalémě protestovalo proti karikaturám po páteční modlitbě několik stovek Palestinců. Na konci průvodu prý spálili francouzskou vlajku.
Kolem tří tisíc demonstrantů se sešlo také v metropoli Alžírska. Provolávali prý hesla "Nejsem Charlie, jsem Mohamed". Tisíce věřících vyšly do ulic také v několika státech subsaharské Afriky, například v Súdánu, Mali, Mauretánii či Senegalu. Protestující zapálili několik kostelů a zaútočili na francouzské kulturní centrum.
Halík v komentáři pro Lidové noviny napsal, že by si odznáček „Já jsem Charlie“ nepřipnul, neboť se mu karikatury Charlie Hebdo nezamlouvají. A ze svého postoje neustoupil ani v DVTV. Tento způsob humoru totiž podle něj skutečně uráží to, co druzí lidé pokládají za podstatné pro svou vlastní kulturu.
Podle Erika Taberyho to, že vyjadřuji sounáležitost s časopisem, neznamená, že vyjadřuji sounáležitost s humorem, kterým se prezentuje, nýbrž sounáležitost se svobodou projevu. „Podle mě ztělesnění naší kultury je, že na to mají právo. A my, že máme právo s tím nesouhlasit.“
„Nám se to nemusí líbit, ostatně i na demonstracích byla celá řada muslimů, kteří ani náhodou nemohou s tím časopisem souhlasit, ale chtějí vyjádřit jen to, že nesouhlasí s tou reakcí na něj, která je samozřejmě nepřiměřená.“
Tomáš Halík, katolický kněz a držitel Templetonovy ceny, kritizuje, že karikatury mohou posilovat nenávist mezi kulturami, a zároveň klade otázky o tom, co je skutečná svoboda projevu a co hranice mezi satirou a urážkou. „Ztrácíme svou tvář,“ hodnotí Halík dění v Evropě.
Podle něj je důležité vidět rozdíl mezi islámem jako náboženstvím a extremisty, kteří z islámu čerpají svou ideologii. „Militantní islamisté ale nejsou slabí a bezbranní. Terorista není oběť. Karikatury Charlie Hebdo neútočily na islám, ale na jeho zrůdnou aplikaci.“
Halík dále argumentuje, že volba humoru a kritiky má být v civilizované společnosti provázena odpovědností. „Svoboda slova neznamená urážet ostatní, dotýkat se jejich citů a vysmívat se jejich víře,“ uvedl ve své reflexi.
V pokračující debatě se objevují rozdílné postoje k tomu, jak by měla Evropa reagovat na migraci a integraci. Halík vyzdvihuje potřebu vzdělání a dialogu mezi různými kulturami, ale i důraz na ochranu citlivějších komunit vůči agresivním projevům.
Diskuse se dotýká také role církve v moderní společnosti. Asociace profesionálních divadel podpořila postoj ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera k uvedení inscenace Naše násilí a vaše násilí. Kritici upozorňovali na financování ze veřejných prostředků a na citlivost tématu.
Podle Halíka je důležité rozlišovat mezi kritikou a urážkou náboženství. „Někdy se ukazuje, že lidé nevidí rozdíl mezi kritikou a útokem na identitu,“ uvádí. Důležitost má i kulturní kontext a historické rámce, v nichž karikatury vznikají a které mohou ovlivnit jejich dopad.
Na mezinárodní úrovni pokračuje diskuse o tom, zda je možné kombinovat svobodu projevu s respektem k náboženským citům. Názory se různí podle politických a kulturních tradic jednotlivých zemí.
Halík v závěrečném očekávání vyzývá k dialogu a hledání společného porozumění mezi věřícími různých tradic a sekulárními občany. Kritika by měla být vedena s respektem k hodnotám lidské důstojnosti, a ne k šíření nenávisti.
Podle údajů z rozhovorů a článků lze sledovat, že veřejná debata často ukazuje rozměry internacionality tématu: od Paříže po Prahu, od Blízkého východu po subsaharskou Afriku.
Na závěr lze konstatovat, že témata, která vyplouvají z pařížských událostí, zahrnují význam svobody slova, hranice mezi kritikou a urážkou, roli náboženství ve veřejném prostoru a význam kulturního dialogu pro mírové soužití různých komunit v Evropě.