Římskokatolická církev, v běžné mluvě často označovaná nepřesně jako katolická církev, je největší z třiadvaceti autonomních katolických církví a jedinou západní katolickou církví. Pravoslavné církve mají své počátky v prvotní křesťanské obci v Jeruzalému a dále pak ve východní části římské říše, proto bývají někdy označovány též jako východní církev. Obě církve sdílejí církevní nauku a praxi, proto se o nich někdy hovoří jako o jediné pravoslavné církvi. K pravoslavné církvi se hlásí nejvíce křesťanů po církvi římskokatolické.
Jejich společné základy se odvíjejí od sedmi svátostí, ale rozdíly se ukazují už v terminologii, praxi a hierarchii. Římskokatolická církev používá název svátosti, zatímco pravoslavná církev mluví o tajinách. Cílem této práce je prozkoumat a poukázat na hlavní rozdíly mezi svátostmi katolické a pravoslavné církve. Touto tématikou se zabývá teoretická část naší práce.
Hlavní rozdíly v organizaci a počtu církví
Římskokatolická církev je centralizovaná s papežem jako nejvyšší autoritou. Východní církve jsou autokefální a většinou autonomní, jejich blahoslavení se týká vyšších místních struktur a patriarchů. Papež je viditelnou hlavou v katolické církvi, zatímco u pravoslavných církví má primát převážně čestný charakter pro patriarchy, zejména v Konstantinopoli.
Na území České republiky působí Římskokatolická církev jako státem uznávaná instituce. V moderní Evropě probíhá ekumenický proces - snaží se o sblížení obou církví. Po Druhém vatikánském koncilu dochází k posílení ekumenismu a kontaktů na všech úrovních. V praxi to znamená, že věřící mohou pod určitými podmínkami přistupovat k svátostem i ve druhé církvi.
Společné základy a rozdíly ve víře
Základy věrouky jsou společné, obě tradice vycházejí z Bible jako z „Písma svatého“ a uznávají sedm ekumenických koncilů. Katolíci vycházejí z palestinského kánonu, zatímco pravoslavní církve vycházejí z palestinského, avšak uznávají i deuterokanonické knihy z alexandrijského kánonu. Obě tradice uznávají sedm svátostí/tajin v životě věřícího, s tím rozdílem v pojmenování a liturgické praxi.
Po velkém schizmatu v roce 1054 se obě strany rozděly: Katolická církev byla více centralizovaná a s důrazem na římského papeže, zatímco pravoslavná církev je složena z více autonomních místních církví a trvá na místních tradicích liturgie a duchovní praxi. Přesto mezi nimi zůstává řada shod, včetně vyznání víry o Trojici a sdílené sounáležitosti s apoštolskou posloupností.
Svátosti a tajiny: sedm podle obou tradic
Ted k hlavním rozdílům: 1) Křest; 2) Biřmování; 3) Eucharistie; 4) Pokání (smíření); 5) Pomazání nemocných; 6) Kněžství; 7) Manželství. Tyto události udělují křesťanům plnost Boží milosti, avšak praxe a teologické vyjádření se liší.
1) Křest: Katolíci i pravoslavní uznávají křest jako vstup do církevního života. Východní církev klade důraz na okamžité spojení křtěnce s myrem a kmotrovství. Pravoslavná církev zahajuje křest a okamžitě následuje myro (biřmování) a klade důraz na přípravu kmotrů a pokřtění dítěte rodinou vyznávající víru. 2) Biřmování: U západní církve dochází k dvojímu mazání olejem, u východní církve biřmování provádí kněz společně s křtem a samotný akt biřmování provádí biřmem. Západní církev dává důraz na věk a dospělost. 3) Eucharistie: Obě církve slouží eucharistii jako Kristovu tělo a krev, avšak typy liturgií a estetika jsou odlišné. 4) Pokání (smíření): Zpověď hříchů, pokání a odpuštění hříchu je společný prvek, ale u obou tradic se liší formulace modlit a způsob vykonání. 5) Pomazání nemocných: U katolíků a pravoslavných se používá pomazání olejem, ale terminologie a liturgie se liší. 6) Kněžství: V katolické církvi kněží nemohou být ženatí v latinském obřadu, zatímco v pravoslavné církvi jsou kněží ženatí, a po smrtí lze některé situace řešit různě. 7) Manželství: Katechismus popisuje význam svátostí a jejich vnitřní dopad na život věřícího, manželství a jeho důležitost pro rodinu.
Historické kontexty a vývoj církevních struktur
Historie církve ukazuje období reformací a koncilů, které definovaly a rozvíjely dogmata a liturgii. Od tridentského koncilu až po II. vatikánský koncil došlo k reformám, které ovlivnily postavení církve ve společnosti a vztahy s moderní společnosti. Ekumenismus vznikl jako snaha o vzájemnou jednotu mezi Východem a Západem, a i když rozdíly zůstávají, dialog nadále pokračuje.
Východní a západní křesťanství tedy představují dvě „plíce“ jedné civilizace, jejichž spolupráce a vzájemné uznání mohou posílit jednotu křesťanů. Různorodost liturgických obřadů, jazyků a církevních struktur je výsledkem historických výstřelků a místních tradic, které se během dějin vzájemně ovlivňovaly.
Současná praxe a doporučené zdroje
Pro hlubší pochopení rozdílů mezi svátostmi a vyznáním se doporučuje Katechismus katolické církve a literární díla jednotlivých autorů; mezi nimi Patricie Poist s článkem The seven sacraments of the Catholic faith a Peter Kormanik s dílem Základné sväté tajiny pravoslávnej Církvi. Doplňkové poznatky najdeme i v dalších zdrojích, jako jsou wikipedie.cz a christnet.cz.
V rámci praktického výzkumu se zkombinovaly teoretické zdroje a diplomatický ekumenismus, který umožňuje, aby se víry obou tradic vzájemně doplňovaly a obohacovaly.
Každý ekumenický koncil vysvětlen v 17 minutách
Na závěr lze říci, že rozdíly mezi církvemi vycházejí z jejich historických vývojů a liturgických tradic, avšak jádrem jejich věrouky zůstává víra v jednoho Boha, respekt k Trojici a důraz na duchovní obohacení skrze svátosti/tajiny. Ekumenismus dále pokračuje a otevírá prostor pro vzájemné uznání a sdílení protikladů ve prospěch jednoty křesťanů.
tags: #rimsko #katolicke #vs #pravoslavne