Házení perel sviním a náboženská (ne)tolerance

Slova jsou velmi mocná. Umožňují nám spolu komunikovat, předávat si informace, dokážou také pohladit a bohužel i ublížit. Nevím, čím to je, ale lidé odjakživa rádi používají silná slova. Když třeba někdo řekne neházej perly sviním… nebo nebudu házet perly sviním… zní to autoritativně, sebejistě, ale zároveň možná také trochu sebestředně a nabubřele. Evangelický farář Zdeněk Bárta říká: „Jsou lidé, kteří si tímto veršem snadno omluví svou lhostejnost ke každému, který je jiný než oni. Jsou lidé, kteří v něm nachází obhajobu své nadřazenosti a sebejistoty. Jak to však myslel Ježíš?“

Dobrá otázka. Jak to myslel Ježíš, od nějž úsloví o perlách a sviních pochází? Co myslí perlami a kdo jsou svině? A vůbec, není to nějaký chyták? Mno…, to asi ne, ale víte co, pojďme si o tom chvíli povídat. Od mikrofonu vás jako obvykle zdraví Petr Lindner, autor a interpret podcastu Biblická jména a úsloví v jedné osobě.

S vepři se sice v Bibli nepotkáváme na každé stránce, ale to, že se zde vyskytují, přehlédnout také nejde. Ostatně domestikace divokých prasat začala mimo Čínu a jihovýchodní Asii právě také v oblastech takzvaného Úrodného půlměsíce čili na území dnešního Iráku, Sýrie, Libanonu, Jordánska, Palestiny a Izraele, Egypta a Turecka. Prasata jsou tedy v „biblických krajinách“ stejně doma, jako obligátní velbloudi, ovce nebo osli.

Ovšem pozor, ve Starém zákoně, v knihách Leviticus a Deuteronomium čili ve třetí a páté knize Mojžíšově zjišťujeme, že prasata jsou pohanská zvířata - pro Židy patří mezi nečisté. Jejich maso nejezte a jejich zdechlin se nedotýkejte, píše se v 8. verši 14. kapitoly Deuteronomia. Říkám si, že toto židovské náboženské přikázání je dost možná jedním z důvodů, proč se slovo prase, potažmo pak svině, stalo také nadávkou. Jasně, když někoho označíte za prase, většinou tím myslíte, že je zanedbaný, špinavý, neupravený, možná i… zkrátka nevoní. Anebo má, slušně řečeno, nadváhu. Ale do prasat nebo expresivněji do sviní, často nadáváme některým lidem kvůli jejich chování či morálce - a to už je významově trochu blíž k onomu taktéž duchovně nečistému zvířeti. Je tedy vcelku logické, že v pozitivním významu se s prasaty v Bibli nesetkáte.

V evangeliích čteme o stádu vepřů, do nichž vstoupili démoni, aby následně spáchali hromadnou sebevraždu skokem z útesu do moře, jímž sice bylo ve skutečnosti velmi pravděpodobně Galilejské jezero, ale to na podstatě příběhu nic nemění. Také marnotratný syn, jak jsem o něm či o tomto podobenství mluvil ve stejnojmenné epizodě podcastu Biblická jména a úsloví, než se vrátil do otcovského domu, živořil jako pasák prasat, který na tom byl tak špatně, že jim dokonce i záviděl jejich žrádlo. Větší potupy se Židovi snad dostat nemohlo. Ale my se chceme dopracovat k házení perel sviním, takže končím s povídáním o prasatech v Bibli i jinde, a jdu na věc.

Úsloví o házení perel sviním se nachází v první části 7. kapitoly Evangelia podle Matouše, která tvoří závěr Ježíšova kázání na hoře. Přečtu prvních šest veršů, které jsou v Českém studijním překladu Bible nazvané Nesuďte druhé: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš? Anebo jak můžeš říkat svému bratru: ‚Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka‘, a hle, ve tvém oku je trám? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra. Nedávejte psům, co je svaté, a neházejte své perly před svině, aby je snad nohama nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás.“ Mt 7:1-6 (CSP)

Jestliže tento podcast posloucháte pravidelně, víte, že první části citace jsem se podrobněji věnoval v epizodě Slova nakrátko s názvem Bůhsuď. O odpuštění a trámu v oku. Nebudu se jí tedy znovu zabývat a vás, kteří jste ji ještě neposlouchali (nebo nečetli její textovou verzi na webu Biblismy.cz), pozvu k jejímu poslechu, případně přečtení. Každopádně bez dlouhého rozboru je zřejmé, že se jedná o jakési mravní ponaučení, které se dá parafrázovat slovy: Než budeš někoho kritizovat, nejdřív si zameť před vlastním prahem. Pán Ježíš nabádá k pokoře a sebereflexi, a i zde je možné cítit lehce zasutý vzkaz o lásce k bližnímu. Pod čarou naznačuje to, co sám udělal v míře nejvyšší: Rozdej se pro druhé…

Avšak najednou, jako by mu snad někdo šlápl na kuří oko, Kristus říká, nedávejte. Nedávejte psům, co je svaté, a neházejte své perly před svině… Takže jakási výjimka z pravidla: Rozdej se pro druhé s výjimkou rozdávání svatého psům a házení perel sviním. Svaté psům a perly sviním? Co tím Ježíš myslí?

K porozumění první části si dovolím citovat slova z kázání evangelického faráře Jiřího Grubera: Svatým se tu rozumí maso obětované v chrámu. To byl pokrm, který náležel pouze kněžím a obětujícím. Byla by svatokrádež, ano bylo by neodpustitelným rouháním, kdyby někdo obětované maso hodil psům. Psi se tu ovšem nemyslí domácí mazlíčci, kteří dnes leckde dostávají šunčičku, ale psi toulaví, špinaví a nečistí. S takovými není radno si něco začínat. To je jako strkat šelmám do klece banány a čokoládu. Než se naděješ, tak tě rafnou a přijdeš o prst. Krmit psa svatým pokrmem nemá žádný smysl - pes jím nezkrotne a ještě tě pokouše.

Krmit psa svatým pokrmem neboli taky možná krmit pohana evangeliem… nemá žádný význam. Že plácám nesmysly? Není to vyloučené, nicméně nechte mě prosím ještě chvíli mluvit. Pojďme k perlám. Ježíš samozřejmě mluví v podobenství. Nesnaží se fušovat do řemesla šperkařům - perly zde mají duchovní význam, představují Boží království. Sám Syn Boží to vysvětluje v dalším podobenství - jak jinak než O perlách. O kousek dál v Matoušovi, 13. kapitola, verše 45 a 46: Království Nebes je dále podobné člověku kupci, hledajícímu krásné perly. Když našel jednu drahocennou perlu, odešel a prodal vše, co měl, a koupil ji. Mt 13:45-46 (CSP)

Jinými slovy: Nic není cennějšího než Boží království. Jen kvůli němu stojí za to všechno prodat, všeho ostatního se vzdát. To jsou ty pravé perly. Nikoliv třeba luxusní náhrdelník, jehož kupní cena sice může být obrovská, ale duchovní hodnota jednoduše nulová.

Předpokládáme-li, a myslím, že správně, že ony svině, kterým se nemají házet perly, jsou něco podobného jako toulaví nečistí psi, pak i zde je výsledkem Ježíšova přikázání nebo možná jen doporučení - ne vždy, ale v některých případech si svou víru jednoduše nechat pro sebe. To je zvláštní, v církvi nás obvykle učí pravý opak. Že je dobré křesťanství šířit do světa, nikoliv si ho škudlit doma ve strožoku. Nějak se nám to zamotalo. Od křesťanské lásky k bližnímu jsme se najednou ocitli v jakési uzavřené sektě, která svou víru pronajímá - samozřejmě až po splnění velmi přísných požadavků - pouze lidem vyvoleným. To asi ne, že?

Abychom to shrnuli: Ježíšova výzva je k pokoře, k sebereflexi a k moudré výměně názorů, ale s výslovnou výjimkou pro ty, kteří se chovají jako svině, tedy ti, kdo by perly šlapali nohama a roztrhali mluvčího. Těmto lidem bychom měli naslouchat jen velmi opatrně, pokud vůbec, a to v mezích morálních hranic, které mu vymezí láska k bližnímu a respekt k člověku.

Na světě žije bezmála 8 miliard lidí. Z toho se údajně 2,5 miliardy hlásí ke křesťanství, což dělá nějakých 30 až 33 % všech obyvatel Země. Avšak neznamená to, že mezi „zbytkem“ lidí už jsou jen ateisté. Dalších 20 % tvoří muslimové, pak jsou zde hinduisté, buddhisté a spousty dalších náboženství. Na světě je podle statistik, jimž můžeme i nemusíme věřit, pouze necelých 20 % lidí bez náboženství a jen o něco více než 2 % lidí se považuje za ateisty. Vím, u nás je to poněkud jiné. Aspoň tedy podle toho, co o sobě Češi uvedli v posledním sčítání lidu v roce 2021. Psal jsem o tom v článku Spiritualita dle sčítání lidu 2021, který si můžete přečíst na webu Biblismy.cz. Ale nevadí, tím lépe! Jsi-li jen 22 procent lidí u nás, kteří se hlásí k víře, mohli bychom těch zbývajících 78 % hezky pěkně obrátit ke Kristu. Tak jdeme na to!

Chápu, ale přesto… počkejte ještě chvíli, prosím. Pojďme se na věc podívat racionálně. Vy, posluchači tohoto - křesťanského - podcastu jste dost možná křesťané. Ale také můžete patřit mezi lidi, hledající svou víru a odpovědi na nejrůznější otázky s tím spojené. Stejně tak můžete být zapřisáhlými ateisty, zvědavými na to, co to tady ten člověk plácá za nesmysly. A tak je to - aspoň myslím - napříč celou společnosti. Soudě podle statistik pouze s tím rozdílem, že ateisté nebo lidé, kteří se nehlásí k žádné víře, jsou u nás ve většině.

Vezmu to tedy z jiné strany. Svět je plný lidí, a mnohým z nich - bohužel se nemůžu zbavit pocitu, že jich není málo - chybí tolerance. Slovo tolerance pochází z latinského tolerare - strpět, snášet. Jakkoliv má tolerance mnoho podob, jednou z důležitých je snášenlivost vůči druhým lidem a jejich názorům. Žijeme v nějaké společnosti lidí, kteří rozhodně nejsou všichni stejní. Kromě jiného mají také rozdílné názory na spiritualitu. A nejde ani zdaleka jen o střet věřící versus ateisté. Ani mezi různými náboženstvími, potažmo pak mezi křesťanskými církvemi nepanují ve všem shody. To všechno je ale v podstatě přirozené.

Svět, ve kterém by všichni měli na všechno stejný náhled, je jednak utopie a jednak… byla by to hrozná nuda. Jenže abychom v tomto našem reálném světě mohli vůbec společně žít, musíme být vůči sobě navzájem tolerantní. Jak už jsem ale řekl, ve skutečnosti tolerance mnohdy až zoufale chybí. Cožpak o to, když se ateisté křesťanům posmívají, označujíce je za pánbíčkáře, je to (možná) pořád ještě v rámci nějakého vzájemného pošťuchování. Něco jako věčný spor Prahy s Brnem. Ale náboženská intolerance může přerůst do mnohem horších rozměrů. K nenávisti, k násilí, ať už verbálnímu, nebo dokonce fyzickému. Nemusím snad dávat příklady, dějiny a vlastně i současnost v některých zemích světa, hovoří jasně. Bohužel je třeba dodat, že svůj podíl na náboženské nesnášenlivosti mají všechny strany. Ne jen ateisté vůči věřícím, ale také věřící vůči ateistům, nebo věřící vůči věřícím. Je to smutné, ale je to tak.

Dnes máme Listinu základních lidských práv a svobod, která u nás a v dalších demokratických společnostech zaručuje kromě jiného také svobodu náboženského vyznání. Tedy zaručuje… spíše deklaruje. Ale budiž, nějaká vůle zde je. Doba, kdy po této zemi chodil Ježíš se svou družinou učedníků, si o nějaké Listině nemohli lidé nechat jen zdát. Nově vznikající křesťanství bylo, abych tak řekl, silně protisystémové, tehdejším režimem odmítané. Ježíš věděl, že jeho rozšíření bude bolet. I tak si přál, a jistě si to přeje stále, aby se křesťanství dostalo do celého světa. Jeho cesta je však cestou lásky. Své učení nikdy nikomu nevnucoval, neříkal musíš, používal slova jako chceš-li. K těm, kteří nechtěli, nechoval nevraživost. Ale zároveň mu bylo jasné, že mezi námi žijí i takoví lidé, kteří odmítají křesťanství až tak, že jsou schopní pro své přesvědčení třeba i vraždit. Svině, které zadupou perly do bahna, otočí se a roztrhají vás.

Stále posloucháte epizodu podcastu Biblická jména a úsloví na téma házení perel sviním. V této části bych do svého povídání rád vsunul jednu příhodu ze svého života. Kdysi dávno, možná před dvaceti lety jsem měl kamaráda, který - coby dříve nevěřící člověk - jednoho krásného dne přistoupil k hnutí Hare Krišna. Pro tuto situaci neumím použít jiné slovo než radikálně. Pavel - tak se můj kamarád jmenuje - radikálně změnil svůj život. Ve svých tehdy možná padesáti letech přestal kouřit a pít alkohol, stal se vegetariánem a se svými stoupenci tancoval v tradičním oděvu s hlinkou na čele po náměstích. Když jsme se potkali, s rozzářenýma očima mi povídal o tom, jak je to úžasné, a já jsem neměl důvod mu to nevěřit. Ale jak se dalo čekat, jeho oheň byl připravený přeskočit i na jiné lidi, v tomto případě na mě. „Přijď někdy k nám, nejlepší bude, když to uvidíš na vlastní oči“, říkal mi mnohokrát a já jsem pokaždé hloupě zalhal, že nemám čas a podobně. Podotýkám, že v té době jsem ani já nebyl věřící. Nebyl jsem ale ani „odpíračem“. Víra ke mně zkrátka neměla kudy přijít, takže jednoduše v mém životě neexistovala.

Každně Pavlovo neustálé zvaní změnilo spíše v naléhání, rozhodl jsem se celou věc jednou pro vždy ukončit. „Pavle, ty si věř, čemu chceš“, řekl jsem mu úplně v klidu. „Já jsem pohan a nic na tom nehodlám měnit. K vám do společenství nepřijdu, i když ty sladké kuličky a vůbec jídlo máte výborné.“ Co myslíte, že se stalo? Pavel moje slova přijal, nenaštval se, nezatratil mě. Ano, přestal mě zvát na jejich setkání, ale ty sladké kuličky mi i tak občas přinesl. Naše cesty se po letech rozdělily, zůstali jsme přátelé „na dálku“ a Pavel je stále věrný Krišnovi. A já, jak víte, jsem z pohana konvertoval na křesťana.

Máme sice poměrně bujnou fantazii, nicméně tento příběh je pravdivý. To, co řeknu dál, je naopak hypotéza. Myslím si totiž, že kdyby můj kamarád Pavel nepřistoupil ke Krišnovcům, ale ke křesťanům, dopadlo by to celé možná jinak. Ne, nešel bych s ním do jejich sboru a taky bych se možná nikdy nestal křesťanem. Proč si to myslím? Důvod se nazývá nevyžádaná evangelizace. Každý to asi máme jinak, ale mně, když někdo něco urputně a neodbytně vnucuje, tak místo toho, aby mě zaujal, dosáhne opaku - spolehlivě mě odradí. Mimochodem proto mám taky ambivalentní vztah k nejrůznějším pouličním evangelizacím, kdy nějaký člověk - byť v dobré víře - vykřikuje do mikrofonu „Ježíš tě miluje, stop potratům!“

Myslím si, že i toto měl Ježíš ve svých slovech o házení perel sviním trochu na mysli také. Nerozhazujte své perly víry jako náborové letáky na zaručeně skvěle placenou práci. Je to jako s podobenstvím o rozsévači, o kterém jsem mluvil v epizodě s názvem Kdo má uši, ať poslouchá! Podobenství o rozsévači. Semeno čili slovo Boží „do trní padlé“, to jsou ti, kteří uslyšeli, ale jak jdou svou cestou, dusí je zájmy, bohatství a rozkoše života, a nenesou zralé plody (L 8:14 /CSP/), jak se píše v evangeliu podle Lukáše.

Je nejvyšší čas tento díl podcastu Biblická jména a úsloví pomalu dovést do konce. Že úsloví házet perly sviním v moderním jazyku používáme v jiném nežli biblickém vyznění, není nic zvláštního. Pasáž: Mt 7,6-14 nedáváme psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás. Proč tedy této pasáži dali jsme takový význam, který nám připadá přirozený? Odpověď leží v tom, že Ježíš nám připomíná, že nejsou jen ti, kdo perly ocení, a jsou i tací, kteří je nechtějí přijmout.

Slovo o perlách a sviních se stalo obecnou moudrostí, kterou spousta lidí cituje a používá, jak se jim líbí. Jsou lidé, kteří si tímto veršem snadno omluví svou lhostejnost ke každému, který je jiný než oni. Jsou lidé, kteří v něm nachází obhajobu své nadřazenosti a sebejistoty. Nejprve je nutné připomenout souvislost, v kterou tento výrok stojí, to znamená verše 1-5 z 7. kapitoly Matoušova evangelia, které výroku předcházejí. Slovo o perlách a sviních jsou zřetelnou protiváhou k těmto slovům, která nás nabádají, abychom nebyli povýšení sudiči, abychom byli vůči všem lidem vstřícní a tolerantní. Zde slyšíme, že při vší toleranci a úctě k jinakosti druhých nemáme zapomínat na určité hranice. Ježíš nás nabádá, abychom své bližní předčasně nesoudili, abychom jim odpouštěli a když kritizujeme их chyby, dívali se stejně přísně také sami na sebe. Ale naše vstřícnost a tolerance přeci jen má svůj oprávněný konec. U těch sviní.

Koho však sám Ježíš za svině považoval? V evangeliu zjistíme, že Ježíš za svině nepovažoval mnohé ty, které by za ně označilo mnoho tehdejších, i dnešních lidí. Na nejnižších stupních společenského žebříčku byla tehdy všelijaká spodina, bezdomovci, barevní, nevěstky, žebráci, zjevní hříšníci a podobná sebranka. To byli ti, se kterými se pravověrný Žid odmítal bavit - bylo by to házení perel prasatům, nečistým zvířatům. Ježíše kupodivu neustále vidíme, jak s takovými lidmi stýká, jak s nimi dokonce stoluje. Baví se i s těmi, s kterými by žádný slušný člověk slovo neprohodil. Vlastně on jediný s takovými lidmi mluvil. Pro ty lidi bylo často setkání s ním jedinou šancí a jedinou možností. A vidíme, že Ježíš zřejmě styky s takovými lidmi za házení perel sviním nepovažoval.

Podle některých pohledů byli to tehdy také celníci, kteří sloužili pohanské moci, a navzdory tomu s nimi Ježíš jednal. A v závěru života, kdy Ježíš čelí mocenským silám, nacházíme okamžiky, kdy s někým mluvit odmítá. Ježíš nereaguje tam, kde mu lidé kladou otázky, ale nechtějí znát odpověď, a v takových situacích mlčí. Také toto může být interpretováno jako moment, kdy Ježíš ukazuje hranici mezi smysluplnou konverzací a manipulací.“

V závěru si připomeňme: fráze „neházejte perly před svině“ upozorňuje na důležitost kontextu a na to, jak naši víru sdílíme. Někdy je lepší perly nepředávat těm, kdo je zcela neochotní ocenit, nebo kdo je chápe jen jako prostředek k manipulaci. Ale zároveň Ježíš říká, že nemáme zapomínat na lásku k bližnímu a na touhu, aby se křesťanství dostávalo do světa. Výrok tedy není jen návod na to, co dělat s lidmi, ale především výzva k moudré komunikaci a zodpovědnosti za to, co a komu sdílíme.

tags: #hazet #perly #svinim #evangelium