Héraion na Olympii, jeden z nejstarších monumentálních chrámů v Řecku, stojí v severozápadním rohu posvátného areálu Altis na jižních svazích Kronijského vrchu a chráněn impozantní terasovou zdí.
Byl zasvěcen olympskému chrámu obyvateli Skillous, starého města z Elis.
Pausanias uvádí, že chrám byl postaven zhruba osm let po nástupu Oxylose na Eliský trůn, tedy kolem roku 1096 př. n. l., ale v realitě je datován mnohem později.
Podle některých badatelů vznik prvního Heraionu kolem 650 př. n. l. byl malý dórský chrám s jenom svatyní a pronaem, k němuž později přibyly opisthodomos a ptero, kolem roku 600 př. n. l.
Dominující teorií však zůstává, že celý chrám vznikl kolem roku 600 př. n. l.
Chrám má charakteristický těsný vzhled díky své dlouhosti poměru k šířce a nízkému vzrůstu; orientován je východozápadně.
Šlo o dórský peripterální šestnáctisloupcový chrám s šestnácti sloupy po stranách.
Původní dřevěné sloupy byly postupně nahrazovány kamennými, což odráží každý epochální stylový vývoj od archaiku po římské časy, a v celé instalaci se odráží vývoj dórské architektury.
Dokonce i při Pausaniasově návštěvě ve II. století n. l. byl na opisthodomosu ještě dřevěný (dubový) sloup.
Sloupy měly mělké dutiny, do nichž byly umísťovány malované portréty vítězů Heraia.
Spodní část chrámu byla z mušlového vápence a horní část z nepálené cihly; římsa byla dřevěná s terrakotovými obkladbami a terrakotovými taškami.
Chrám byl rozdělen na tři komory: pronaos, cella a opisthodomos; pronaos a opisthodomos byly distyle in antis.
Cellu, kterou se vcházelo z pronaosu dvoukřídlými dveřmi širokými 2,90 metru, rozdělovaly podélně dvě řady dórských sloupů; každá druhá sloup byl zapojen do vnitřní příčkové zdi, čímž vzniklo pět nik.
Na dně cellae stál na podium kultovní sochy Dia a Héry, zmiňované Pausaniasem (V, 17, 1); Zeus byl zobrazen stát vedle Héry, která byla na trůně.
Archaické kamenné hlavy Héry nalezené poblíž Heraionu a vystavené v Olympia Archaeological Museum jsou dočasně připisovány k této skupině.
Tady také patřilo šestnáct Elejských nadějných žen, které organizovaly Heraia, a ukládaly pro bohyni nový peplos, tkaný každé čtyři roky.
Pouze základy podlaží s mohutnými orthostaty a spodní část sloupů zůstávají v terénu viditelné.
Od roku 8. století př. n. l. odcházela řada obyvatel Samosu na malé asijské pobřeží a zakládala nová města; původně mateřské město vyčlenilo skupinu mladých mužů a postavilo je na vybrané lukrativní lokality.
Samos se rozvíjel jako součást Jónské aliance a v časech prvních Olympijských her vznikla čerstvá potřeba reprezentativního chrámu Héry.
V archaickém období se rozrostl okrsek Heraionu o chrám Héry, který je dnes nejlépe dochovaný ze všech.
Mezi dórskými chrámovými rozkroky byly postaveny také cvičiště a ubytovny pro sportovce, kteří se účastnili Her.
Na Samu byl vybudován čtvrtý Heraion (Héraion IV) s rozměry 108,63 × 55,6 m a celkovým počtem 155 sloupů různých velikostí; na kratších stranách byl les sloupů posílen třetí řadou sloupů.
V rámci rekonstrukčních prací vedl Theodoros se synem Teleiklem, a chrám byl posunut asi o 40 m západně na pevnější podloží; zároveň byl využit materiál z původní stavby a byl změněn tok řeky.
Héraion IV měl podélné i krátké strany s vyznačenými základy pro dvě řady vnějších sloupů; sloupové patky s horizontálním žlábkováním sahaly až do půli stehen a každá vážila přibližně 1,5 tuny.
Najdete zde zvláštní sloupovou hlavici s motivem obalů, který nazýváme vejcovec, a patřila patrně jednomu z interiérových sloupů; jeden jediný sloup je zachován do poloviny původní výšky.
Lokální obyvatelé zřejmě odstranili ostatní sloupy a ponechali jen tento jeden, aby sloužil navigační pomůckou pro průliv.
Sloup, který se stal symbolem lokality, nemá svislé žlábkování, což dokazuje, že chrám nebyl nikdy dokončen.
S tím souvisí, že archeologové nemají přiřazeny žádné střešní tašky, což je klíč pro lokální chronologii.
V důsledku špatného stavu Velkého chrámu byl v římské době postaven menší, mramorový společný kult Héry a Livie, zřejmě kolem roku 10 př. n. l.; jeho materiál byl později použit pro stavbu raně křesťanské baziliky.
Héra patřila do olympské rodiny božstev, jejími sourozenci byli Poseidón, Hádes, Deméter, Hestie a nejmladší Zeus; jejich otec Kronos se je pokusil pohltili, ale Zeus to překonal a nastolil nový řád.
Existuje miskoncepce, že Héra byla vládkyní bohů, avšak Zeus byl mnohem silnější; Héra je spíše zosobněním vážené manželky a instituce manželství.
Její hněvivé periody bývaly mýticky vyústěny do uzavření a slavnostních návratů nevěsty na Olympu.
Na Heraionu na Samu se našly pecky z hroznů a oliv, keramická granátová jablka a makovice - plody s množstvím semen, znamení požehnané plodnosti.
V souvislosti s Hérou je tázáno na paradox: Zeus měl děti s Hérou, avšak seznam jejich potomků zahrnuje jen málo významných- Hébé, Eileithyia, Árés a Héfaistos; některé teorie tvrdí, že Héfaistos Héru oplodnil na truc, když Zeus učinil Athénu, díky čemuž Athéna vznikla.
Lokální tradice říká, že Héru se zde narodila a s Diem se poprvé objala, a že sem se uchylovala nahněvaně trucovat; obdobně to tvrdí Argos.
Slavnosti Toneia se konaly každoročně a zahrnovaly jak oběti volů, tak příběh Admété, která utekla z Argu; na Samu se stala kněžkou Héřiny svatyně.
Otec najal etruské piráty, aby ukradli dřevěnou kultovní sochu božyně xoanon, která však zůstala na místě a lodě se navrátily do přístavu; později ji kárští námořníci našli a přivázali ji ke stromu.
V 8. století př. n. l. se množství obyvatel řecké pevniny přesouvalo na maloasijské pobřeží a zakládalo nová města; mateřské město vyčlenilo skupinu mladých mužů, kteří si vybojovali nové domovy a udržovali vztahy s mateřským městem.
Jonští Řekové se usadili ve střední části Malé Asie a zahrnuli dvanáct až třináct měst Jónského spolku, například Mílétos, Efesos, Miletos, Kolofón, Téós a další; původně k nim patřila i Mélia, která byla vyhnána.
V roce 776 př. n. l. se konaly první olympijské hry; místní architektura a dřevořemeslo se vyvíjely, aby vyhověly rostoucímu počtu účastníků a větší reprezentativnosti místa.
V archaickém období Heraion zahrnoval kromě chrámu Héry také další chrámy, cvičiště a ubytovny a v srdci Olympie stál Diův chrám, ukrývající jednu ze sedmi divů světa - Diovu sochu, kterou vytvořil Feidiás kolem roku 430 př. n. l. a která byla vysoká 14 metrů.
O století později vyrostlo Fillipeion, votivní stavba věnovaná Filipovi II. Makedonskému; jeho syn Alexander Veliký ji doplnil.
Olympijské hry se konaly pravidelně jednou za čtyři roky, než je roku 394 n. l. zakázal římský císař Theodosius I.; první známky úpadku se objevují ve 3. století a římská nadvláda zasáhla i Olympii.
Stavební aktivita se zcela zastavila; v roce 256 n. l. vtrhl do země germánský kmen Herulů a v roce 394 Vizigótové; roku 426 Theodosius II. vydal edikt na zničení pohanských posvátných míst a zákaz uctívání pohanských bohů.
V Olympii však rituály tajně pokračovaly až do poloviny 6. století; v letech 522 a 551 došlo ke zhroucením zemětřesením a povodněmi; první Evropan, který se vydal do Řecka vyhledat Olympii, byl Němec Matthias Palbitzki.
Rozvoj a sláva Heraionu a Olympie tedy probíhaly v synchronicitě s širším řeckým politickým a náboženským kontextem a dnes zůstává důležitým odkazem dávné architektury i olympijské historie.
