Barokní kostel byl postaven v roce 1754 na místě původního kostela postaveného pravděpodobně po roce 1336 při vzniku obce. Kostel Povýšení svatého Kříže pochází z roku 1754, ale na jeho místě stávala už dříve křesťanská svatyně, která byla postavená zřejmě spolu se vznikem města, tedy krátce po roce 1336, kdy krajinu kolonizovali Šternberkové, kteří v okolí těžili železnou rudu. Nynější podoba kostela je výsledkem plánů fulneckého stavitele Mikuláše Thalherra. Po roce 1945 byl zcela zdevastován interiér. K opravě vnějších částí došlo v letech 1998 - 1999 podle původních plánů za pomoci prostředků Ministerstva vnitra Spolkové republiky Německo, na což upozorňuje i pamětní deska vsazená do fasády. Dnes kostel mimo jiné slouží k výstavám a koncertům, ale také ke každoročním bohoslužbám na svátek Povýšení svatého Kříže.
Po II. světové válce byl interiér kostela zcela zničen. Kostel byl postaven v roce 1525 u nového hřbitova, který byl založen za velkého moru v roce 1520. Jednolodní kostel zasvěcený Zvěstování Panny Marie je vzhledem k jeho poloze za městskou branou nazýván také Zábranský. V roce 1566 byla ke kostelu přistavěna dřevěná zvonice, která byla v roce 1813 pro sešlost odstraněna. Po zpustošení Švédy byl kostel v letech 1738 - 1744 barokně upraven. Při dalších opravách v letech 1875-1876 byla přistavěna věž. Hlavní oltář z roku 1745 je dílem F. Ublackera, dva protější rokokové oltáře nesou obrazy F. Barbieriho. Rokoková kazatelna s reliéfy je z roku 1756. V areálu bývalého hřbitova je kostnice, někdy označovaná jako Morová kaple, která pochází z 18. století. V přední části kaple a na vnější zdi kostela jsou náhrobní desky ze 16. a 17. století.
< h2 >Průvodní dějiny kostelů na BerounskuStojí na místě původní dřevěné kapličky, vystavěné roku 1724 z podnětu berounského děkana Jiřího Procházky de Lauro. V letech 1733-1786 žili u kaple poustevníci. Kaple i poustevna byly zrušeny v roce 1787 nařízením císaře Josefa II. V letech 1894-1895 byla kaple obnovena v novogotickém stylu dle projektu architekta J. Mockera. Studánka u kapličky je opředena mnoha pověstmi a má údajně léčivou moc. Židovský hřbitov byl založen v roce 1886. Dochovalo se 130 náhrobních kamenů. Hřbitov byl používán i po druhé světové válce. U vchodu se dochoval dům č. p. 186 z konce 19. století, ve kterém byla tahara (místnost, kde byli nebožtíci rituálně očištěni) a byt hrobníka. Měšťanský dům ze 14. století nazývaný podle bývalého hostince. V 16. Berounská radnice byla postavena na místě dvou domů, z nichž se dochovaly části gotických sklepů.
Nová radnice byla vystavena v letech 1560-1564 v renesančním slohu. Na nádvoří radnice stávaly mimo jiné i konírna, sladovna a městská šatlava. V letech 1599, 1735 a 1781 stavby poničily další požáry, po kterých byla přestavěna v barokním slohu. V roce 1867 se radnice dočasně přestěhovala a do budovy byla umístěna chlapecká škola, později kasárna zemské obrany. V roce 1903 byla provedena nákladná rekonstrukce celého areálu, zadní trakt, který sloužil jako pivovar, byl zbořen a na jeho místě byla postavena nová budova.
Hřbitov byl uzavřen v roce 1904 a v roce 1963 byl přeměněn na park. Stavebně pozoruhodná je hřbitovní brána ze druhé třetiny 18. století. Na hřbitově je kostnice, Morová kaple, kaple je obdélná barokní stavba z 18. století s odstupňovaným štítem. Kaple i kostel nesou náhrobní desky ze 16. a 17. století. Po příchodu piaristů do Berouna v roce 1773 zde konali bohoslužby, a to až do roku 1870, kdy z města odešli. V letech 1798-1812 vystřídala piaristy armáda, která v kostele měla sklad mouky. V letech 1875-1876 byl kostel opravován a byla přistavěna věž. Poslední renovace kostela byla provedena v roce 1994. Z vnitřního zařízení kostela si zasluhuje pozornost hlavní oltář od pražského řezbáře Františka Ferdinanda Ublackera a obrazy sv. Martina a sv. Vojtěcha pražského malíře Františka Barbieriho.
V roce 1738-1744 byl pozdně gotický chrám barokně přestavěn. Dřevěnou zvonici pro sešlost odstranili v roce 1813. Po II. světové válce byl interiér zcela zničen a i nadále nebyla provedena jeho zásadní obnova. Kostel Povýšení sv. Kříže slouží dnes k bohoslužbám, výstavám a koncertům. Jeho návštěva nabízí pohled na historickou proměnu regionu, kde hornická tradice a náboženská architektura utvářely místní krajinu.
2.10. 2012 E. Trojlodní děkanský kostel Sv. Jakuba Většího pochází z doby založení města a patřil, jak vidíme na starých vedutách, vedle věžovitých bran k dominantě v panoramatu města. Bezbariérový přístup: ne. Zapsání památky v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR: ano. Číslo v ÚSKP 32040/2-288 - kostel sv. Jakuba. Památka se nachází na území MPZ - městské památkové zóny. Ochrana památky: Běžně přístupná: ano. Je objekt ve vlastnictví církve?: ano. Památka je přístupná zdarma.
Camino de Santiago - kompletní dokumentární film (Cesta svatého Jakuba)
Rokoková kazatelna s reliéfy je z roku 1756. Hřbitov byl uzavřen v roce 1904 a v roce 1963 byl přeměněn na park. Kaple i poustevna byly zrušeny, poté renovovány; studánka u kapličky má údajně léčivou moc. V areálu kostela se nachází grotta a sochy na hlavním oltáři a vnímané oltáři sv. Maxmiliána Brokoffa.