Nový zámek s parkem se nachází v rovinaté vyvýšené poloze v severovýchodní části Hořovic jihovýchodně od starého zámku. Areál, orientovaný svou hlavní osou ve směru JZ - SV, dnes již obklopuje zástavba města. Zámek je rozsáhlá jedno- až dvoupatrová budova na půdorysu písmene H, s nízkými valbovými střechami a věží nad centrální částí. Mezi bočními křídly se na SV i JZ rozkládají čestné dvory s mřížovým oplocením se sochařskou výzdobou pilířů. Severně od zámku se nacházelo hospodářské zázemí, z něhož je dochována budova kočárovny, oddělující dvůr od parku, a dvoukřídlé přízemní hospodářské stavení (bývalý pivovar). Severovýchodně a východně od zámku se rozkládá krajinářský park s geometricky řešenými prvky a centrální alejí vedoucí ke Sluneční bráně. Ve stejné ose pokračuje přímá cesta dál do krajiny k někdejší bažantnici u Tihavy vzdálené asi 1,5 km. Na jihovýchodě k parku přiléhá samostatné ohrazená zahrada. V parku při boční cestě stojí socha Friedricha Wilhelma von Hessen. Jihovýchodně od zámku se nachází umělá jeskyně a těsně při ohradní zdi studniční stavení. Vně parku, severně od Sluneční brány stojí přízemní domek zahradníka čp. 25.
Ochrana a muzeální výjevy
Předmětem ochrany je budova zámku čp. 22, oplocení čestných dvorů, hospodářská budova, bývalý pivovar čp. 23, park, ohradní zdi a Sluneční brána, socha Friedricha Wilhelma, umělá jeskyně, studniční stavení, domek zahradníka čp. Svatební obřad v nádherné zámecké kapli či v zámeckém parku.
Historie a stavební vývoj nového zámku
Zámek Hořovice, postavený na počátku 18. století, leží v polovině cesty mezi Prahou a Plzní - uprostřed malebných Brdských lesů. Dominantou známého podbrdského města Hořovice je monumentální barokní zámek, založený koncem 17. století slezským rodem pánů z Vrbna a Bruntálu. Vrbnové zůstali na Hořovicích do poloviny 19. století. Posledním majitelem z tohoto rodu byl Dominik (1811 - 1876), který roku 1852 panství prodal hesenskému kurfiřtovi Friedrichu Wilhelmovi, knížeti z Hanau (1802 - 1875). Ten krátce poté přistoupil k velké klasicistní přestavbě, provedené podle projektu hesenského dvorního architekta Gottloba Engelhardta. Potomci knížete z Hanau vlastnili nový zámek a částečně i panství do roku 1945, kdy byl na základě Benešových dekretů zestátněn. Poslední šlechtický majitel hrabě Heinrich ze Schaumburgu, kníže z Hanau přistoupil mezi světovými válkami k posledním stavebním adaptacím, které zámku určily jeho současný výtvarný ráz.
První fáze a vznik nového sídla
Již do konce 17. století vznikl nový zámek zřejmě Ignácem Bořitou z Martinic jako náhrada starého. Rozlehlý zámek nechali vystavět na počátku 18. století pánové z Vrbna a Bruntálu v barokním stylu. Hrabě Rudolf z Vrbna byl mimořádně vzdělaným mužem s hlubokým profesionálním zájmem o přírodní vědy. Obdobně i východní část parku uzavírá Sluneční brána se sochami z dílny téhož autora. Začátkem 19. století došlo k úpravám nesoucím již empírové znaky. Kulaté věže s báněmi na východních koncích obou křídel byly nahrazeny čtverhrannými jednopatrovými pavilóny.
Poslední majitelé a osudy po válkách
Změna majitelů roku 1852 znamenala další stavební vývoj objektu. Třináct let trvající přestavba (1856-1868) zahrnovala i takové úpravy, jako zrušení centrálně umístěné kaple a vznik nového hlavního sálu na jejím místě, ubourání hospodářských budov (pivovar a vinopalna) a posuv severního křídla dále k severu vedlo k osové symetrii budovy. Kolem roku 1896 vznikla v zadní části severního křídla i nová zámecká kaple v empírovém slohu. Hlavním autorem návrhu většiny tehdejších úprav byl kasselský dvorní architekt Gottlob Engelhard (1812-1876). Poslední úpravy interiérů byly provedeny v letech 1922 až 1923 na podkladě návrhů prof. Ernesta Hagera z Mnichova pod vedením architekta Henflinga. Nový hořovický zámek a přilehlé panství vlastnily dvě šlechtické rodiny: do roku 1852 zmínění Vrbnové, v letech 1852 až 1945 rodina pánů Hanavských (Hanau) z Hesenska v Německu.
Osudy po roce 1945
Po prodeji panství Dominikem z Vrbna se Hořovic ujímá nový majitel, Friedrich Wilhelm, kníže Hanavský a kurfiřt hesenský. Tento v Prusko-Rakouské válce roku 1866 ztrácí Hesenské knížectví a Hořovice se pak stávají posledním útočištěm Hesensko-Kasselských knížat. Vzpomínku na „domovské“ zámky Wilhelmshöhe a Wilhelmsthal budou nadále evokovat jen detaily v upravených interiérech Hořovic - obrazy, knihy apod. Poslední hesenský kurfiřt zemřel ve svém pražském paláci na Malé Straně roku 1875 a je pochován i s manželkou Gertrudou v německém Kasselu. Druhorozený syn Moritz, dědic panství, je již pohřben v hořovické rodinné hrobce. Až do roku 1917 přechází panství na mladší bratry: po Moritzovi je to Wilhelm, Karl a poté Heinrich, který roku 1917 zemřel bez potomků. Jisté bezvládí na Hořovicích radikálně ukončil Jindřich Hanau-Schaumburg. Tento „pozapomenutý“ pravnuk prvního z hanavských majitelů Hořovic úspěšně uplatňuje dědický nárok na oba zámky, velkostatek, domy ve městě, pilu v Jincích, lesy a další majetek. Tento majetek užívá se svou manželkou Marií Terezií Fuggerovou z Babenhausen, s bratrem Tassilem a svými čtyřmi dětmi až do roku 1945.
Současné využití a svatební obřady
Svatební obřady (občanské) se konají v zámecké kapli, nebo v zámeckém parku. Po potvrzení termínu matrikou uzavírá správa zámku s jedním ze snoubenců smlouvu o pronájmu, kde je specifikován termín, cena, doba pronájmu a podmínky pořádání obřadu. Po příjezdu k zámku je parkování vozidel svatebčanů možné před hlavní branou, nebo v hospodářském dvoře. Cesta svatebního průvodu dále pokračuje hlavním vchodem do vstupní haly a k hlavnímu schodišti. Zde se Vás ujme matrikářka, která povede další organizaci Vašeho svatebního obřadu. Seřazený svatební průvod projde dále po hlavním schodišti a Italskou chodbou do zámecké kaple. Cena pronájmu zámecké kaple je 8 000 Kč (včetně DPH).
Okolí a architektura parku
Park v přírodně krajinářském stylu má bohatou kolekci domácích i zahraničních dřevin. Překrásná pozdně barokní Sluneční brána je zasazena do pilířů nesoucích sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Z této dílny pocházely všechny sochy v parku. Za Rudolfa z Vrbna (kolem roku 1800) byla provedena poměrně citlivá úprava francouzského parku na park přírodně krajinářský, přičemž hlavní lipová alej a ostatní cesty zůstaly zachovány. Úpravy za dědiců knížete Fridricha Wilhelma Hessenského byly poznamenány necitlivostí a nedostatkem odbornosti. V letech 1908-1917 byl vybudován obdélníkový rybník za zámkem vlevo od osové aleje. Plocha dna rybníka byla 3 760 m2 a hloubka 0,80 m. Z vykopaného materiálu byla nad severozápadní hrází rybníka upravena dvoustupňová terasa, zpevněná na vnější straně výsadbou dřevin a na vnitřní straně vydrnováním. V důsledku špatně provedených betonářských prací rybník ztrácel vodu. Návštěvníci zde najdou výstavu šlechtických hraček z období od 17. do 20. století.
Průvod prohlídkami a trasy
První prohlídková trasa nabízí v bohatě vybaveném interiéru putování zámeckou historií, druhá trasa pak seznamuje veřejnost s tím, jak se bavili malí aristokraté. Třetí trasa „Hry a hračky malých aristokratů“ je výběrový prohlídkový okruh. Roku 1626 koupil hořovické panství se starým zámkem nechvalně známý Jaroslav Bořita z Martinic. Ve druhé polovině 17. století již starý zámek nevyhovoval soudobým nárokům šlechty, která proto přikročila k výstavbě zámku nového. Rozlehlý zámek nechali vystavět na počátku 18. století pánové z Vrbna a Bruntálu v barokním stylu. Hrabě Rudolf z Vrbna byl mimořádně vzdělaným mužem s hlubokým profesionálním zájmem o přírodní vědy.
Poslední úpravy interiérů byly provedeny na podkladě návrhů prof. Ernesta Hagera z Mnichova pod vedením architekta Henflinga. Starý zámek prastarý hrad, později gotický, prošel změnami během 15. století a roku 1639 byl hrad vypálen Švédy a po roce 1648 opraven v barokním stylu. Ke starému hořovickému zámku (hradu) se vážou jména slavných šlechtických rodin, které zde svého času pobývaly. Dnes je zámek zapsán jako Národní kulturní památka a jeho ochrana je prvořadým cílem, upozorňujeme všechny svatební hosty na přísný zákaz znečišťování prostoru památky pohazováním rýže či konfett apod.
