Kolín/Praha - Pouze na tři dny opustí své stálé místo na hradě Karlštejn kopie císařské koruny Svaté říše římské, která je jednou z nejvzácnějších středověkých památek. Kopie existují pouze čtyři, tři jsou uloženy v Německu a pouze jedna v Čechách. Ode dneška do neděle bude k vidění v kolínském muzeu jako součást výstavy Královská města Kolín a Kouřim ve středověku. Česká televize navíc v den státního svátku uvede unikátní televizní dokument o zhotovení kopie koruny.
Císařská koruna, jejíž originál je umístěn ve vídeňském Hofburgu, byla vyrobena pravděpodobně v roce 962 v Římě. Roku 1355 jí byl korunován Karel IV. Váží asi 3,5 kilogramu, složena je z osmi zdobených desek s perlami a drahými kameny, nechybí ani smaltované ozdoby. Zatímco originál koruny je zlatý, kopie je ze dvou třetin z ryzího stříbra se silnou pozlacenou vrstvou. Korunu vyrobil turnovský šperkař Jiří Urban na zakázku pro Středočeský kraj a na kopii pracoval intenzivně čtrnáct měsíců.
„Jedná se o jedinou kopii císařské koruny vystavené mimo území Německa a definitivně poslední, kterou rakouští historici povolili vyrobit,“ uvedl Urban. Čelní a temenní destičku spojuje oblouk, nad čelo byl později přidělán kříž. Koruna byla odznakem světské i duchovní moci panovníka.
Složitou výrobu repliky zachycuje i televizní dokument. Výrobě koruny se věnuje i unikátní dokumentární snímek, který dnes uvede program ČT24 od 22:05. Zachycuje složitou výrobu repliky, která je nyní vystavena spolu s kopií české Svatováclavské koruny na Karlštejně. Ve snímku výtvarnice a autorka replik smaltů z 10. století Blanka Cepková z Bratislavy popisuje obrovskou náročnost takzvaného přihrádkového smaltu, který se v Evropě již po staletí nepoužívá.
Raně středověké hradiště bylo opevněno příkopem a valem z hlíny a kamení. První zděnou stavbou byl kostel Panny Marie. Od 10. století byl Pražský hrad nejen sídlem hlavy státu, knížete a později krále, ale také nejvyššího představitele církve, pražského biskupa. V hlavním hradním kostele, jímž byla od 11. století bazilika svatého Víta postavená v místě původní rotundy, byly uchovávány relikvie světců, zemských patronů: svatého Víta, Václava a Vojtěcha.
Dobou rozkvětu bylo pro Pražský hrad období vlády krále a později císaře z rodu Lucemburků, Karla IV. (polovina 14. století). Velkoryse byl přebudován královský palác a posíleno opevnění. Ještě za vlády Karlova syna Václava IV. pokračovala výstavba Hradu. Další příznivá doba nastala po roce 1483, kdy se král z nové dynastie Jagellonců opět usídlil na Hradě.
Spolu s novým opevněním byly vystavěny obranné věže na severní straně (Prašná věž, Nová bílá věž a Daliborka). Architekt opevnění, Benedikt Ried, přestavěl a rozšířil i královský palác: velkolepý Vladislavský sál byl největším světským klenutým sálem tehdejší Evropy. Králové další dynastie na českém trůnu, Habsburkové, zahájili přestavbu Hradu v renesanční sídlo. Dobovému vkusu odpovídalo, že jako první byla založena Královská zahrada, v níž byly v průběhu 16. století budovány stavby sloužící zábavě: letohrádek, míčovna, střelnice, lví dvorek.
Přestavba Hradu vyvrcholila za vlády Rudolfa II. Císař se na Pražském hradě natrvalo usídlil a začal jej proměňovat v důstojné a velkolepé středisko říše, přitažlivé pro diplomaty, umělce i vzdělance. Pražská defenestrace v roce 1618 zahájila dlouhé období válek, během nichž byl Pražský hrad poškozen a vyloupen. Ve druhé polovině 18. století byla provedena poslední velká přestavba Hradu, která jej proměnila v reprezentační sídlo zámeckého typu. V té době však byla hlavním městem říše Vídeň a Praha měla jen provinční ráz.
Po své abdikaci v roce 1848 si Pražský hrad vybral jako své sídlo císař Ferdinand V. Při této příležitosti byla přestavěna kaple svatého Kříže na II. nádvoří. Pro chystanou, ale neuskutečněnou korunovaci Františka Josefa I. Velkou stavební akcí byla dostavba katedrály, která však nebyla podnícena panovníkem, ale vlasteneckou Jednotou pro dostavění chrámu sv. Víta. Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se Pražský hrad stal opět sídlem hlavy státu. Také dnes probíhají rekonstrukce a úpravy areálu Pražského hradu. Nejde přitom jen o nutnou stavební údržbu. Základním cílem je otevírat areál Pražského hradu příchozím.
Po roce 1989 tak byly zpřístupněny mnohé dosud uzavřené prostory např. Pražský hrad je dnes kromě sídla hlavy státu také významnou kulturní a historickou památkou. Na Pražském hradě jsou uchovávány korunovační klenoty, pozůstatky českých králů, vzácné křesťanské relikvie, umělecké poklady a také historické dokumenty. V jeho zdech se odehrávaly události významné pro celou zem. V polovině čtyřicátých let 14. století se zdála být štěstěna Lucemburkům nakloněná. Na papežský stolec nastoupil Kliment VI., který byl rodinným přítelem, a díky politické podpoře prastrýce Balduina se mohl Karel ucházet o titul římského krále.
Dosavadní římský panovník Ludvík Bavor byl v politickém oslabení. Avšak s podporou města Cáchy si své postavení nakonec udržel. V tom samém čase se však rozhořel stoletý konflikt mezi Francií a Anglií. První vážný střet se odehrál u Kresčaku a účastnil se ho i král Jan Lucemburský se synem Karlem. Říšské korunovační klenoty, tedy korunovační klenoty panovníků Svaté říše římské, získal Karel IV. v roce 1350. Do Čech je z Mnichova přivezli olomoucký biskup Jan Volek a přední český pán Vilém z Landštejna.
Byly uchovávány nejprve v Praze na Pražském hradě, ale Karlovým pravděpodobným záměrem bylo uložit je trvale v nově budovaném kostele Panny Marie a sv. Po císařské korunovaci v Římě (1355) vybral Karel IV. jako místo uložení klenotů a říšského pokladu hrad Karlštejn. Kdy přesně se Karlův nový reprezentativní hrad, jehož stavba probíhala velmi rychle, stal místem uložení klenotů, není známo. Mohlo to být v souvislosti se zřízením karlštejnské kapituly v roce 1357 nebo po vysvěcení kaple sv. Kříže ve Velké věži roku 1365. Tato skvostně vyzdobená kaple, jejímž předobrazem byl popis Nebeského Jeruzaléma, chránila klenoty zhruba šedesát let.
Z příkazu Karlova druhého syna Zikmunda byly klenoty na počátku husitských válek odvezeny z Karlštejna do Uher a následně uloženy v Norimberku. Říšský poklad byl souborem korunovačních klenotů a dalších předmětů, který panovníci Svaté říše Římské shromažďovali od 10. století. Některé předměty pokladu byly považovány za posvátné pro svou předpokládanou souvislost s životem a umučením Krista nebo s osudy světců. Do říšského pokladu Svaté říše římské v době vlády Karla IV. - Svaté kopí - označované jako kopí sv. Mořice nebo sv. - Šavle sv. - Císařský meč - připisovaný sv. - svaté ostatky - např. zub sv. Říšské korunovační klenoty a některé další svátostiny byly na příkaz Karla IV. každoročně převezeny z Karlštejna do Prahy, kde byly veřejně vystavovány o „svátku svátostin“.
Ten připadal vždy na první neděli po Velikonocích a slavil se jako svátek sv. Kopí a Hřebu Páně. Průběh této významné události, která se odehrávala za účasti panovnické rodiny, šlechty a církevních hodnostářů z českých zemí i z říše byl naplněn ceremoniály a církevními úkony. Samotné vystavování a uctívání klenotů se řídilo prísnými liturgickými pravidly, jejichž řád schválil roku 1354 papež Inocenc IV. Svátek, který přiváděl do Prahy velký počet poutníků z celé Evropy, byl nejen zdrojem růstu prestiže panovníka a jeho sídelního města v srdci českého království, ale také pramenem obrovských příjmů, které pak mohl Karel IV. využít pro své stavební podniky.
Pro poutníky byly raženy kovové poutnické odznaky s postavami sv. Petra s klíčem a Karla IV. s kopím sv. Svátostiny byly vystavovány v kapli Božího těla, kterou dal Karel IV. vybudovat v centru největšího pražského - i evropského - náměstí, Dobytčího trhu (dnešního Karlova náměstí) na Novém Městě pražském. Dřevěná kaple měla podobu věže s ochozem. Karlův syn a následník Václav IV. nechal na jejím místě vybudovat kamennou kapli s osmibokou lodí. Později byla tato kaple jako duchovní stánek přidělena pražské univerzitě, jejíž profesoři byli pohřbíváni na okolním hřbitově. Od roku 1416 zde bylo podle nařízení panovníka zavedeno přijímání „pod obojí“ a v roce 1437 byly na stěny tohoto symbolického svatostánku husitů zavěšeny desky s textem Basilejských kompaktát. Osud kaple zpečetil svými reformami císař Josef II.
Koruna císařů Svaté říše římské byla zhotovena v západním Německu někdy ve druhé polovině 10. století. Objednavateli byli panovníci z dynastie Ottonů, ale přesné datum vytvoření koruny není známo. Jde o unikátní umělecké dílo románského umění. Koruna se skládá z osmi destiček, z nichž vynikají především čelní a temenní destička, které jsou výrazně vyšší. Obě tyto destičky jsou spojené ozdobným obloukem a zdobené 12 drahými kameny, které mají odkazovat ke dvanácti apoštolům a dvanácti kmenům izraelským. Nad čelem zdobí korunu výrazný kříž. Koruna byla odznakem světské i duchovní moci panovníka Svaté říše římské a symbolem říše jako takové, tedy nadnárodního celku, který formálně zanikl v roce 1806.
Po celou dobu trvání říše představovala koruna nejen symbol kontinuity, ale měla především hluboký duchovní význam - symbolizovala sepjetí panovníka s Kristem a panovníkovu moc posvěcenou při korunovačních obřadech Bohem. Teprve po korunovaci touto korunou byl panovník právoplatným a nezpochybnitelným císařem. Originál koruny je dnes vystaven v klenotnici vídeňského Hofburgu, kopie jsou v Cáchách, ve Frankfurtu a na hradě Trifels v Porýní - Falci. Žádná z korun evropských monarchií nebyla ve své minulosti tak výrazným symbolem země i světské a duchovní moci panovníka.
Katedrála v Cáchách je místem, kde bylo korunováno třicet králů Svaté říše římské. Tuto tradici založil Ota I., který tímto chtěl naznačit, že je pokračovatelem myšlenky Karla Velikého vládnout velké evropské říši kontinuálně navazující na staré Římské impérium. Ota I., Jindřich IV. 1053-1106, boj o investituru s papežem. Českému knížeti Vratislavu II. Konrád (III.) 1087-1098 syn Jindřicha IV. Jindřich V.1099-1125. Wormský konkordát s papežem Calixtem II. Fridrich I. Barbarossa 1152-1190 Českému knížeti Vladislavu II. Filip Švábský1198-1208 podpořován Přemyslem Otakarem I. Ota IV. Brunšvický1198-1218 podpořován Přemyslem Otakarem I. Fridrich II.1212-1250 Přemyslu Otakarovi I. Rudolf I. Habsburský1273-1291 Vítěz nad Přemyslem Otakarem II. Albrecht I. Jindřich VII. Ludvík IV. Karel IV. Lucemburský1346-1378 také český král (poprvé korunován v Bonnu 26. listopadu 1346 jako vzdorokrál císaře Ludvíka Bavora, podruhé v Cáchách 25. Ferdinand I.1531-1564 od r. dotyčnou korunu vlastnil první středověký římský císař.
Ve skutečnosti je spojována až s korunovací Oty I. Velikého 2. února 962. Císař Jindřich dal počátkem 11. století zhotovit kříž v čelní části a jeho nástupce Konrád II. připojil kamaru (příčný oblouk). Sametová čepice (dýnko) pochází z 18. Z počátku koruna putovala vždy s císařem a neměla stálé umístění. Karel IV., který se stal římským králem roku 1346, mohl poselstvo s říšskými klenoty v Praze uvítat až o čtyři roky později. Uložil je zprvu v sakristii Svatovítského chrámu, kdy přesně je dal převézt na Karlštejn, není známo. Neví se totiž ani to, kdy ho napadlo přebudovat obytnou síň ve velké věži hradu v honosnou kapli sv. Kříže pro říšské insignie a svátosti. Ty jsou zde doloženy poprvé zprávou z roku 1365.
Každopádně 5. dubna 1355 vložil papežský legát v Římě Karlovi císařskou korunu na hlavu. Zikmund Lucemburský dal klenoty převézt roku 1421 z Karlštejna nejprve do uherského Visegrádu, tři roky nato byly na dlouhé věky uloženy v Norimberku, odkud se vyzvedávaly jen pro účel korunovace. S výjimkou let 1742-1745, kdy si svůj sen uskutečnili Wittelsbachové, drželi titul císaře Svaté říše římské nepřetržitě Habsburkové (a poté panovníci dynastie Habsbursko-Lotrinské), a to počínaje Albrechtem II. Habsburským (1438-1439).
Z nich Karel V. Roku 1796 byly říšské korunovační klenoty z Norimberka odvezeny před postupujícími Napoleonovými vojsky a koncem roku 1800 se ocitly ve Vídni. Tam už také zůstaly, když roku 1806 vznikl Rýnský spolek a Svatá říše římská se rozpadla. Jejím posledním císařem byl František I., který se říšské koruny vzdal 6. Korunu tvoří osm zlatých půlkruhově zakončených destiček, které jsou spojeny panty se závlačkami. Insignie tedy není kruhová, ale osmiúhelná (ne náhodou jako císařská kaple v Cáchách).
Z hlediska numerologie je osmička nejmocnější, číslice dokonalosti. Postavy prostřednictvím nápisů představují čtyři hlavní křesťanské ctnosti, kterými se má císař vyznačovat. Starozákonní král David symbolizuje spravedlnost, jeho syn a nástupce Šalomoun moudrost a pokoru před Bohem, král Ezechiáš s prorokem Izajášem symbolizují důvěru v Boha. Na čtvrté destičce je zpodoben trůnící Kristus - král králů - mezi dvěma cheruby, jeho význam charakterizuje nápis „Per me reges regnant“ (Skrze mne vládnou králové).
Klenotnickou výzdobu tvoří smaragdy, safíry, ametysty, almandiny (granáty), turmalíny a perly. Drahokamů je celkem 144 (viz 12 kamenů), nejsou broušené (fazetované), ale jen leštěné do oblých tvarů, perel je podstatně více. Aby kameny měly jasnou barvu a lesk, jsou zasazené do zlaté, velmi jemné filigránové architektury se sloupky, pod něž proniká světlo. Program výzdoby a uspořádání kamenů odkazuje na poselství Starého a Nového zákona. Čelní deska je spojována s příběhem Ježíše, týlová s osudem Jákoba. Dvanáct výrazných drahokamů na nich má odkazovat na 12 apoštolů, 12 Jákobových synů (kmenů Izraele) a též 12 základních kamenů Nového Jeruzaléma ve Zjevení sv. Jana. Fialové až narudlé ametysty na přední desce spolu s růžovým turmalínem jsou rozmístěny do tvaru X a symbolizují Ukřižovaného. Zelené smaragdy osazené do tvaru trojúhelníku vyznačují oko Boží prozřetelnosti. Kamara jako nebeská klenba symbolicky spojuje oba biblické zákony a nese nápis „Konrád, z Boží milosti císař Říma“.
Po explicitní prezentaci a uložení kopie koruny a dalších relikvií na Karlštejně se jednalo o dění v době husitských válek a proměnách českého státu. Kopie je výjimečná tím, že je jednou z nejvzácnějších středověkých památek, která byla vyrobena na zakázku pro regionální správu a sloužila nejen jako symbol moci, ale i jako prostředek poutí a ekonomických výnosů.