Iggy Pop spojil síly s mladým, oceňovaným producentem Andrew Wattem, který loni dokázal znovu nastartovat Ozzyho Osborna. Po skvělém albu Post Pop Depression se veterán Iggy Pop vytasil s neméně povedenou, leč klidnější, jazzem načichlou deskou Free. Zdálo se, že kmotr punku už na stará kolena nadobro zvolní a že na žádnou divočinu už to do budoucna nebude. Pop spojil síly s mladým, oceňovaným producentem Andrew Wattem, který loni dokázal znovu nastartovat Ozzyho Osbourna.
Už pilotní singl Frenzy, který aktuální desku Every Loser otevírá, naznačil, že nám Iggy chce ještě jednou připomenout, jak se dělá rock'n'roll pěkně nahlas a bez příkras. Aparát bručí, sám Andrew Watt rozjíždí zabijácký riff (první vteřina evokuje klasiku I Wanna Be Your Dog), který doslova exploduje, jakmile se k němu naplno přidá rytmická sekce Chad Smith a Duff McKagan. Iggy štěká drsná slova, ječí, křičí, vyje. Punk rocker McKagan je Iggyho škola a muziku Stooges má nastudovanou.
Není tedy divu, že hutný, plný zvuk jeho baskytary najdeme i v dalším syrovém kousku Modern Day Ripoff. Iggyho začátky s bratry Ashetonovými zde připomene i repetitivní motiv na piano. Zato druhý singl z desky, skladba Strong Out Johnny, má silnou syntezátorovou melodií, která by Iggymu slušela i v 80. letech, někdy v období alba Blah Blah Blah, když znovu spolupracoval s Bowiem. V rychlovce Neo Punk, kterou z bubenické stoličky pohání Travis Barker, není o zábavu nouze a post-punková Comments vyústí v dokonalé spojení Iggyho hlubokého hlasu, temné basy Erica Averyho (Jane's Addiction, Peter Murphy atd.) a bicích nebožtíka Taylora Hawkinse.
Geniální záležitost. Andrew Watt je chlápek na svém místě. Z Iggyho vytáhl to nejlepší, co mohl. Na desce v podstatě zachytil různé momenty jeho hudební dráhy. Vykoukne na nás mladý, rozhněvaný Iggy Stooge, ale v jiné skladbě k nám pro změnu promlouvá moudrý, klidný či přemítavý James Osterberg. O hvězdných hostech netřeba víc mluvit. Všichni odvádí skvělou práci a s obdivem vzhlíží ke svému vzoru. Všechny písně dokáží něco nabídnout a dobře svou funkci plní i dvě intermezza.
V roce 1999 jsem spoluzakládal punk'n'rollovou kapelu Degradace, se kterou to táhnu dodnes. Zajímáš se o hudební dění a chceš být v obraze? Přestože v promluvách mezi písněmi nepoužije jiné než sprosté slovo, není žádný primitiv. "Gentleman, básník a někdy zběsilé zvíře", jak ho vystihl jeho kytarista, si už v 70. letech vytvořil drsné koncertní alter ego. Dnes, kdy je Popovi devětasedmdesát let, už některé věci nedělá: neřeže do svého těla střepy, neskopává aparaturu ani nevyzývá posluchače, aby mu "přišli dát do držky".
Iggy Pop neskákal ani v sobotu v Praze, ale jinak byl svůj. Po celý hodinu a čtvrthodinu dlouhý koncert ohromoval osobitými hadími tanci, jež částečně odkoukal od funkového zpěváka Jamese Browna. Napínal zvrásněnou kůži, jako by z ní chtěl vyletět. Teď se zpěvák na Výstaviště, byť už pod širé nebe, vrátil, právě když zažívá velký rok. Mezi tím vším objíždí svět s kapelou, kterou mu postavil anglický kytarista Kevin Armstrong, krátce jeho spoluhráč z konce 80. Svůj barytonový hlas Iggy Pop nejpoctivěji využil v písních Sister Midnight a skladbě Nightclubbing, kterou mladší generaci znovuobjevil film Trainspotting z 90. let, kde zněla slavná replika: "Iggy Pop? Největší část koncertu tvořily skladby ze dvou Popových sólových desek vydaných roku 1977, které zprodukoval a nejen na klavír odehrál David Bowie.
Přestože druhý kytarista současné kapely Seamus Beaghen také odbíhá k červeným klávesám značky Nord Stage, písně už znovu stojí na kytarách. Repertoár, v němž není pomalejší skladba, to stmeluje do kombinace punkrocku, tvrdého rocku, místy bluesrocku, a v jediné převzaté skladbě Real Wild Child dokonce rokenrolu. Důležitější než melodie je verva, kterou hudebníci do hraní vkládají. Závěrečný blok písní z letošního alba v Praze předčasně utnula bouře, kvůli níž publikum přišlo o dvě skladby. Když ale během songu Gardenia začala přeháňka, stalo se přesně to, oč koncerty Iggyho Popa usilují. Celá ta hra se svlékáním a řvaním přece není nic jiného než obyčejná katarze, pokus přimět publikum, aby se odvázalo, vyřádilo a očistilo od všech starostí, které si s sebou přináší.
