Ignac Leopold Kober pocházel z chudé rodiny krkonošského tkalce, který se usadil v Praze. Po otcově brzké smrti spočívala tíha o zajištění obživy na matce. Poklízela v Neureutterově knihkupectví a jako horlivá čtenářka ovlivnila synův vztah k literatuře.
K. studoval od 1835 na Akademickém gymnáziu, pro nedostatek finančních prostředků je musel v březnu 1838 opustit. Ve Vídni se začal učit soustružníkem, údajně kvůli národnostním ústrkům od mistra odešel a vyučil se zámečníkem. Už v době, kdy pracoval jako zámečnický tovaryš, překládal do rakouských časopisů české povídky (F. J. Rubeš: Harfenice, K. Sabina: Hrobník, J. K. Tyl: Rozina Ruthardova, Láska básníkova, Alchemista aj.).
1843 až 46 byl knihkupeckým cestujícím vídeňských firem, jejichž produkci distribuoval zejména po venkově. 1846 otevřel s H. Marktgrafem v Táboře knihkupectví, kde vydávali německojazyčnou sbírku románů Album. 18. 11. 1846 se v Táboře oženil s Karolinou Fuchsovou, v manželství se narodil syn Karel Bohuš. K. byl často stíhán tiskovými soudy, 1853 se kvůli policejnímu šikanování přestěhoval z Tábora do Prahy.
Od 1855 praktikov al v knihkupectví J. Mercyho, 1857 založil vlastní nakladatelství, jehož prvním sídlem byl dům č. 34 ve Vodičkové ulici. 1858 přizval Markgrafa jako společníka, firma Kober & Markgraf působila do 1861, kdy K. otevřel nakladatelství a knihkupectví pod názvem I. L. Kober (Markgraf založil ve Vídni firmu Kober & Markgraf, posléze Markgraf & Co.). Podnik sídlil v nárožním domě na Nových alejích (dnes Národní třída), odkud se později přesunul do nedalekého domu č. 11, bývalého působiště nakladatelství Jaroslava Pospíšila.
1861 začal K. vydávat vlastním nákladem politicky zaměřené Obecné listy, za něž byl potukován a žalářován. Knihy tiskl zpočátku u K. Jeřábkové ve Spálené ul., později u Landfrase v Táboře, 1862 zřídil vlastní Národní kněhtiskárnu. 1864 byl zvolen do pražského obecního zastupitelstva. T. r. byl jeho čtrnáctiletý syn studující ve Vídni odsouzen k pětiletému vězení za velezradu, po třinácti měsících byl omilostněn. 1865 byl K. dvakrát vězněn z politických důvodů. Tyto události přispěly k zhoršení jeho zdravotního stavu.
Kvůli nemoci delegoval některé pravomoci na M. Knappa a J. Mikuláše Boleslavského. Zanedlouho poté zemřel na tuberkulózu v Janských Lázních, byl pochován vedle otce v Hostinném. Podnik převzala vdova Karolina K. a provozovala ho za pomoci F. A. Urbánka, vedoucího Koberova nakladatelství. Ten udržoval dobré jméno nakladatelství a pokračoval ve vydávání děl českých autorů a překladů světového dramatu (od 1868 pod názvem Národní bibliotéka).
Syn K. Karel Bohuš K. (1849-1890) komponoval, vystupoval jako koncertní pianist, byl literárně činný a psal i divadelní hry. Vydána byla jediná, Komedianti na útěku (PD-AH 1873). Od 1870 vedl celý závod, ale rozptyloval se mnoha jinými zájmy, firma skomírala a upadla do dluhů. 1896 byla prodána, 1949 nuceně likvidována.
K. byl osvíceným, pokrokově a vlastenecky smýšlejícím nakladatelem, jehož motivace k vydávání českých knih nevyplývala pouze z obchodních zájmů. Jeho vztah k českému písemnictví dokládá mj. zbudování náhrobku spisovatele J. J. Langra v Lázních Bohdaneč. V německojazyčné edici Album vydával romány K. Herloše s tématy z české historie. Za pražského působení podněcoval české autory k psaní nových děl a stál u zrodu velkých projektů.
Jeho nejvýznamnějším počinem byl Slovník naučný (1860 až 1874, 11 sv.); od Matice české zakoupil 1857 torzo započatého díla a ve spolupráci s F. L. Riegrem a J. Malým projekt první české encyklopedie uskutečnil. Od 1859 omezil německojazyčnou produkci ve prospěch českojazyčné. Vydal almanach Máj na rok 1862, dvousvazkové Riegrovy, Mikovcovy a Zapovy Starožitnosti a památky zeměčeské, Douchův Knihopisný slovník československý, v edici Spisy výtečných českých básníků v novověkých díla F. J. Rubeše a dalších, mimo edice spisů J. Kollára a V. Hálka. Pro původní a překladovou literaturu slovanských národů založil knižnici Slovanské besedy (1861-64).
V posledním roce života 1866 převzal edici Divadelní ochotník a začal vydávat knižnici Výbor spisů dramatických. K. byl typem moderně uvažujícího, vzdělaného nakladatele, který rozuměl aktuálním potřebám národního kulturního prostředí. Vydavatelské plány promýšlel v dlouhodobější perspektivě a velkoryse je uskutečňoval, nešetřil na autorských honorářích ani na úpravě knih. Poměrně velkou část nakladatelské produkce tvořila kvalitní divadelní literatura, jejíž vydávání intenzivně započal. Nakladatelství se stalo ve druhé polovině 19. století centrem moderního českého knižního podnikání a solidní základnou pro vydávání divadelní literatury.
Vydání teatralií a her obsahovalo díla a práce jako Josef Kajetán Tyl, Dva bratři aneb Český jazyk moje škoda, Strakatina z opravdového života; spisy Václava Klimenta Klicpera a další významné texty. Kolekce zahrnovaly i divadelní popěvky a letopisy národních divadel ochotnických v Čechách a na Moravě. Prameny a literatura: NAL, LA PNP, katalogy a další doklady o činnosti nakladatelství I. L. Kober a spolupráce s Partnery.
- Ignac Leopold Kober jako zakladatel a průkopník české literárně-nakladatelské scény.
- Vliv na rozvoj českého jazykového a kulturního života a podpora domácí literatury.
- Slavnostně a dlouhodobě budované projekty, které utvářely české kulturní dědictví.
