Není to jenom skromný rodinný pohřeb. Na poslední rozloučení s uhelným magnátem Ignazem Petschkem se sjíždějí hosté z celé Evropy. Ignaz Petschek (1857‒1934), syn kolínského židovského obchodníka, sice zvládne jenom šest tříd gymnázia, ale v životním uplatnění mu to překážkou rozhodně není.
Už krátce po nástupu do pražské banky se osvědčí natolik, že ho šéf pošle vypomáhat podnikateli Jakobu Weinmannovi do Ústí nad Labem. „Nechcete u mne zůstat jako obchodní cestující?“ nabídne Petschkovi, když si v roce 1876 zakládá vlastní společnost. Ignaz okamžitě souhlasí. Sotva se ale ale přiučí všemu, co potřebuje, už si Weinmann z toho velkou radost nemá. Firma Ignaz Petschek oznamuje, že její zakladatel zemřel.
Dobře ví, že potřebuje dostatek financí pro své podnikatelské aktivity, a tak se v roce 1882 spojuje s Anglo-rakouskou bankou (zkráceně Anglobankou). Uhlobaron Ignaz Petschek. S o rok starším bratrem Juliem Petschkem (1856‒1932) sice jednu dobu stojí v uhelném podnikání proti sobě, ale po vzniku nového bankovnictví a významném postupu na evropském trhu jejich cesty začínají spojovat.
Jakmile dozní poslední výstřely na bojištích a vznikne nová republika, bohatá dynastie Petschků spřádá plány na založení vlastní soukromé banky. Jako první krok proto zakládají společnost Prakoma (Pražská komerční společnost s. red.) i plány, na nichž už dříve pracovali bratři Isidor a Julius. Nový bankovní dům Petschek a spol., založený 5. Otto Petschek s manželkou Magdou. Ignácův synovec využívá rozpadu Rakousko-Uherska, aby obchody stáhl k sobě. Přitom v roce 1918 po rozpadu Rakousko-Uherska vídeňská centrála Anglo-rakouské banky ztrácí kontakty se svými českými pobočkami. Julius mazaně využívá situace. Souhlasí s tím i Otto Petschek (1882‒1934), synovec Ignaze a Julia. Petschkovi si ale dají dobrý pozor, aby nezašli za hranu zákona. Samozřejmě mu za celý obchod také slíbí odměnu. Ignaz si v mazanosti s Juliem nezadá. Oba bratři proto nechtějí stát proti sobě a svoje podnikání ve 20. letech 20. století spojují. Společně pak kontrolují přes 50 % těžby uhlí v Evropě.
Domovem Ignaze je ale stále severočeské Ústí nad Labem, kde se stává velkým mecenášem. Financuje stavbu dětského pavilonu v nemocnici, nebo dětské ozdravovny. Když jeden z nic dá na dobročinnost pětistovku, druh musí investovat tisíc, alespoň tak poznamenává ústecký archivář Vladimír Kaiser. Když Ignaz Petschek roku 1934 umírá, podnikání po něm přebírá jeho syn Franz. Německý říšský kancléř Adolf Hitler brzy nenechá nikoho na pochybách, že to s likvidací Židů myslí bohužel vážně. Nechávají tu celé vily a domy s veškerým vybavením, daří se jim zachránit pouhý zlomek majetku.
Kontext a dopad na Brno a Moravu
Brno-střed - pohled směrem ke kostelu. Brno-střed - pohled směrem ke kostelu. Brno-střed - pohled směrem od hlavního nádraží. Brno-střed - centrum (vlevo Zelný trh). Brno-střed (vlevo nahoře kostel sv. Foto: archiv Archaia Brno o.p.s.).
V této době se do života velkých českých měst promítají skutečnosti o bydlících, firmách a rodinných stycích. Brno se tak stává jednou z klíčových lokalit, kde se na počátku 20. století formují sítě, které se později promítnou do mezinárodního charakteru hospodářství. Názvy domů a firmy, které uvádějí jednotlivé osoby a jejich sídla, ukazují rozsah působnosti Petschků a jejich spolupracovníků po celé republice a v zahraničí. Tyto záznamy zároveň připomínají, jak násilná éra 30. a 40. let 20. století zasáhla i nejvýznamnější rodiny a jejich majetek.
Ignacův odkaz se často vyjadřuje ve formě filantropie a podpory zdravotních a sociálních projektů. Klíčové jsou dětské ozdravovny a nemocniční pavilony v Ústí nad Labem, které vyzdvihují roli rodinné sítě v sociálním rámci města i regionu. Dědictví Petschků vynáší výsledek do doby, kdy se změny v politickém a ekonomickém uspořádání Evropy dotýkají i jejich podnikání a života obyvatel v Československu.
Ignaz Petschek je spojován s rozvojem bankovnictví, ale i s následnou pohromou, která zasáhla jeho rodinu a majetek. Do krátkého období po jeho smrti zasahuje i politická realita, která má destruktivní dopad na židovskou komunitu a jejich majetek. Bratři Julius a Otto zůstávají stabilními postavami, které se snaží zachovat co nejvíce z rodinné firmy a majetku.
Meziměstská architektura a plánovaná sídla ukazují, jak se bohatství rodiny projekčně projevovalo i v urbanismu měst jako Brno a Ústí nad Labem. Zdejší sbírky a záznamy svědčí o jejich úsilí o trvalý kulturní dopad v prostředí, které se rychle měnilo.
