Inkvizice bývá spojována s kacířstvím a bojem o čistotu víry, avšak její působnost sahala dál než jen k nápravě jednotlivců. Původně šlo o orgán spojený s panovníkem a církví, který trestal hříšníky; nakonec bylo naprosto jedno, čím se provinil, protože přestupkem proti církvi mohlo být cokoliv. Ať už člověk udělal malý nebo velký přestupek, rozhodoval o tom inkvizitor a provinění určovalo poměry trestu. S inkvizicí souvisí i čarodějnické procesy, a to jak na našem území (Velké Losiny), tak jinde ve světě.
Na začátku se to zdálo jako myšlenka, která by mohla přinést mír a pořádek ve městě, ale postupem času inkvizice se stala synonymem strachu. Lidé žili v neustálém napětí, bránili se, a ti, kteří byli mučeni, donášeli na ostatní, aby skončili jejich mučení. Kruté činy se projevovaly i při zásazích vysoce postavených pánů města a často končily ztrátou života.
Popravy lámáním kolem byly jednou z nejznámějších metod, určených pro zločince nejzávažnějšího kalibru, a to nejen kvůli využívání kolem samotného, ale i kvůli tomu, jak se jejich těla lámala. Z historického hlediska existují dva způsoby lámání kolem: první probíhal přivázáním odsouzence ke kříži nebo čtyřem kolíkům a prostřednictvím kola, druhý byl popravou kolovým pohybem, kdy kat nejdříve zlomené končetiny a poté vaz rozlámal a vyvěsil tělopřerazené na veřejnosti. Tato forma byla rozšířena zejména ve Francii a v německých a českých zemích.
Popravy lámáním kolem zastávaly svou roli i ve Starém Římě a v raném novověku; vyvstaly však jako součást společenského ducha, jenž v některých částech Evropy zůstával až do 18. století. Prusko praktikovalo lámání kolem až do první poloviny 19. století. Příběhy z Čech ukazují, že i zde se tento krutý trest vyskytoval, a to ve spojení s tehdejšími mocnostmi a zvyklostmi.
V rámci různých kontextů se objevovaly i jiné dosud známé formy mučení a poprav. Například stětí hlavy zůstávalo nejrozšířenější metodou po dlouhá století; poplivněné praktiky zahrnovaly také vaření v kotli a čtvrcení, často prováděné v evropských končinách. V Deventer v Nizozemsku se dodnes nachází kotel, ve kterém byli odsouzení vařeni.
Podobně jako lampionové odpovědi veřejnosti, byly i další metody popravy: ukřižování, bývalo pro vysoce postavené osoby, ale postupně se stalo nástrojem pro trestání nižších vrstev. Ukřižování se stalo symbolem, který sloužil jako výstraha po dlouhá desetiletí; Via Appia byla lemována ukřižovanými odpověďmi a dalšími oběťmi.
Mezi další dramatické formy patřily rozřezání pilou - oběť byla připoutána a kat mu od konečníků směrem nahoru postupně rozřezával tělo. Tento způsob byl užíván v Římské říši i v Číně; v některých případech trval několik dní a oběť často byla rozřezána na mnoho dílů.
Častou obětí bývaly ženy; v minulosti čekalo ženy popravní řešení ve formě stětí, upálení či zasypání živé jámou. Proto také bývalo projektováno, že probodnuté srdce mrtvoly by mohlo zastavit šíření strachu z upírů.
Podobně kruté byly i způsoby zohavení, například stažení kůže zaživa, které bylo praktikováno v Asýrii, Evropě i Číně - mučeni a zabíjeni byli ti, kdo byli označeni za zrádce, nebo kdo prováděl jiné prohřešky.
Krutost středověku nebyla omezena jen na mučení; byl to i fenomén spojený s významnými osobnostmi. Například Jan Hus, Jeroným Pražský, Giordano Bruno a Jana z Arku byli upáleni. V plamenech byl popravován i nadále nejenom kacíř, ale i lidé obvinění z žhářství či travičství.
V průběhu času se objevily další formy poprav, které následovaly po vynálezech a technologiích. Oběšení na struně se rozšířilo v 19. století i v nacistickém režimu; Adolf Hitler a nacisté navazovali na staré praktiky. V Izraeli čekala oprátka Adolfa Eichmanna.
V číně je odsouzenec donucen kleknout; ruce bývají svázány a bývá střelen zezadu do hlavy; rodina oběti dostává úřední dopis, který obsahuje související předměty. Mezi další moderní formy vyřazení patří injekční exekuce, která má tři fáze: anestetikum, zastavení dýchání a zastavení srdeční činnosti.
V moderní době se rozšířilo i použití shora uvedených metod ve státech s autoritativními režimy či ve válkách. Například během moskevských procesů byly zastřeleny tisíce lidí; mezi nimi i Zinovjev, Kameněv a Bucharin. Česká republika si připomíná, že chaos a strach z inkvizice zanechaly hluboké jizvy na paměti národa.
Na závěr lze říct, že inkvizice a lámání kolem, stejně jako jiné kruté metody trestu smrti, patří ke šokujícím kapitolám v historii lidstva. Z dnešního pohledu je zřejmé, že snaha o ochranu víry a pořádku někdy vedla k extrémům, které ničily lidské životy a důstojnost.
Zdroje a souvislosti: práce historiků, kroniky a studie o sýřtach inkvizice a mučení v Evropě.
- Zdroje informací: VANÍČEK, Vratislav. Soběslav I. Přemyslovci v kontextu evropských dějin v letech 1092-1140. Praha: Paseka, 2007.
- BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1999. 800 s.
- Další literatury: The History Press, Thompson Irene, Bondeson Jan a další.
