Mše, jinak nazývaná Eucharistie, Večeře Páně, Lámání chleba, Nejsvětější oběť nebo Liturgie, je pro věřící křesťany středem a vrcholem společného vztahu k Bohu (modlitbou). Křesťané věří, že během tohoto obřadu se setkávají s Ježíšem v jeho slově a přijímají jeho tělo a někdy i krev. Mše je zpřítomněním Poslední večeře Ježíše s učedníky, než za nás zemřel na kříži. Průběh mše se během staletí proměňoval, i když to podstatné vždy zůstávalo: Přijímání Krista v podobě chleba a vína proměněného v tělo a krev. Věřící mají tento obřad ve velké úctě.
Mše svaté se mohou zúčastňovat každý den a především v neděli, kterou si připomínají jako „den Páně“. Den, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Slavení mše se pro ně stává inspirací pro život. Proměněnému tělu Ježíše, tak zvané eucharistii, prokazují katolíští křesťané úctu i mimo mši.
Struktura mše a časová náročnost
Mše se skládá ze čtyř částí. Vstupní obřady připravují člověka na pozorné naslouchání Božího slova a přijímání těla Kristova. Začínají pohledem do sebe sama. Účastníci si mají uvědomit, kdo vlastně jsou. Mají také prosit o vnitřní očistu. Kdo je může očistit? Bůh. K němu volají zvoláním „Pane, smiluj se“ nebo řeckým „Kyrie eleison“.
O slavnostech vyjadřují svou radost ve chvalozpěvu „Sláva na výsostech Bohu“, latinsky „Gloria in excelsis Deo“. Lidé si sedají, aby mohli naslouchat čtení z Bible, a tak začíná druhá část. Nazývá se bohoslužba slova. V neděli a různé slavnosti se čtou celkem tři úryvky z Bible. Mezi prvním a druhým je vložen žalm, který je rozdělen na sloky. Refrén je dobré si zapamatovat a zpívat ho spolu s ostatními. První čtení bývá ze Starého zákona, druhé z Nového zákona. Vyvrcholením bohoslužby slova je předčítání z evangelia. Evangelium čte vždy jáhen nebo v jeho nepřítomnosti kněz. Po čtení z evangelia kněz káže.
Bohoslužba slova se uzavírá vyznáním víry, latinsky „Credo“ a modlitbou věřících, tak zvanými přímluvami. Na ty se obvykle odpovídá: „Prosíme tě, vyslyš nás“. Třetí část je asi nejhutnější. Věřící přinášejí dary chleba a vína. Je to gesto, ke kterému se můžete připojit symbolicky i vy, když spolu s dary položíte na oltář své problémy, smutky i radosti. To vše bude Bohem přijato a proměněno.
Kněz s ministranty připraví oltář. Rozloží na něm takový ubrousek, položí kalich a misku s chlebem, nalije víno. Pak děkuje Bohu za divy, které pro nás koná. Jeho slova přerušuje zpěv „Svatý“, latinsky „Sanctus“. Po tomto zpěvu si lidé většinou klekají, což signalizuje, že se bude dít něco důležitého. Chápu, že je to nepochopitelné, ale křesťané si připomínají příkaz Ježíše, který řekl: „Toto je moje tělo... Toto je kalich mé krve... to konejte na mou památku“. Odtud křesťané věří, že se tak skutečně děje a účast na tomto tajemství je pro ně velkou životní posilou.
Když kněz promění víno v krev, vyzve lidi, aby vyznali tajemství víry, latinsky se to řekne „Mysterium fidei“. Následují prosby za živé i zemřelé, za církev, za svět, ukončené někdy slavnostním „Amen“. Toto hebrejské slovo znamená: „Staň se“, „Věřím v to, co říká“.
Lidé se pomodlí modlitbu, kterou křesťany naučil Ježíš, modlitbu „Otče náš“. Ta je sice nadívaná, ale nese s sebou vnitřní dynamiku. Po modlitbě Otčenáše si věřící předávají pozdrav pokoje. Přejí si: „Pokoj s tebou.“ Můžete přát i „Pokoj vám“, „Pokoj tobě“. Je to přání pokoje trochu rozdílného, než jak ho běžně chápeme.
Po pozdravení pokoje lidé zpívají zpěv „Beránku Boží“, latinsky „Agnus Dei“. Poslední část je lapidární: krátká oznámení a závěrečné požehnání. Je dost pravděpodobné, že se setkáte se mší, která má něco navíc, nebo je slavnostnější.
Formy zvláštních slavností a praktické poznámky
Naprosto běžné je, že se mešní obřady mohou lišit podle slavností. Pokud se jedná o svatbu, křtiny, svěcení nebo řeholní sliby, pak to důležité následuje po kázání. Není zde místo vypočítávat všechna specifika těchto obřadů. Jen se připravte na to, že obřad bude trvat o něco déle.
Pokud je účast velká a není možné si sednout, doporučuje se najít si pohodlné místo na opření - lavice, sloup. Nepříjemné mžitky? Radí se odpočinout si, sednout či vyndat vzduch. Nebojte se požádat o pomoc. Mše svatá je jedním rozsáhlým dialogem mezi knězem a ostatními.
Křesťané si váží upřímnosti. Pokud chcete sledovat mešní modlitby, v kostelích bývá Kancionál - zpěvník, podle obsahu mešní řád, který pomáhá se orientovat.
Drobná poznámka k fyzickému chování během obřadu: stojí se při důležitějších částech, sedí se při naslouchání a klečí se, kdy je vyjádřena úcta.
Je vhodné, aby každý mohl být v kostele svobodný - vstávat, sedat, klekat, nebo naopak. Pokud někdo necítí potřebu, může zůstat naslouchající. Mše svatá je další ze svátostí a branou k ostatním svátostem.
Pokud jde o eucharistii, katoličtí věřící pro ni pěstují zvláštní úctu. Nechoďte proto k přijímání jen ze zvědavosti. Pokud toužíte po přijímání, začněte se připravovat ke svátosti křtu. Před knězem, který rozdává přijímání, si dejte na ústa prst. Po požehnání vám Bůh dá dar víry.
V osobních zkušenostech autora/někoho z textu se zmiňuje, že neděle s dětmi ve věku nula až deset let je bohatá a mše může být krásná i s jejich účastí. Děti patří do kostela; pokud dítě pláče, lze jít dozadu či ven. Rodiče bývají vyzváni k úvaze nad tím, jak je naučit ztišení a prožívání mše.
Poznámky k praktickým situacím
V některých farnostech vznikají diskuse o tom, zda mít více mší o nedělích, či střídat mši a bohoslužbu slova; názory se liší a řešení závisí na místní komunitě a dostupnosti kněží. Obecně platí, že vyváženost a vzájemná tolerance mezi různými skupinami věřících zavěšuje kvalitu pastorační práce.
Liturgie řeckokatolické církve na Slovensku a její srovnání s římskokatolickou církví ukazuje, že liturgie bývá vedená byzantským obřadem s bohatou ikonografií a zpěvem bez hudebních nástrojů; staroslověnština se používá jen výjimečně a většinou pro zvláštní svátky. Změny v jazykové praxi odrážejí snahu umožnit srozumitelnost všem věřícím.
Části liturgie v byzantsko-slovanském obřadu a rozdíly s římskokatolickou mší
Liturgie svatého Jana Zlatoústého a další liturgické texty vycházejí z byzantsko-slovanského obřadu, konkrétně v případě Slovenska a České republiky. Hlavními rysy jsou velký vchod, proměnění darů, modlitky a procesní průvod. Texty liturgií jsou často dvojjazyčné, aby vyhověly oběma tradicím.
Respondenti uvádějí, že rozdíly zahrnují způsob žehnání znamení kříže (u ŘKC znamení zleva doprava, u řeckokatolíků zprava doleva), délku liturgií a důraz na určité prvky. Přijímání bývá řešeno rozdílným způsobem - řeckokatolická liturgie používá podání Těla a Krve Kristovy v různých formách.
Jazyk liturgie: mše mohou být vedeny ve slovenštině, staroslověnštině nebo částečně v češtině; staroslověnština se používá hlavně pro zvláštní příležitosti, jinak se liturgie slaví v národních jazycích. Hlavní duchovní cíl liturgie je setkání s Ježíšem Kristem a oslavení velikonočního tajemství.
Velké schizma 1054: Rozkol, který rozdělil křesťanský svět | Historické povídky
Praktické rady pro účastníky mše
Pokud je mše slavnostnější a je na ni více lidí, je dobré najít si místo na odpočinek a nepřestávat naslouchat. Při nesrovnalostech nebo únavě je vhodné si odpočinout a vyhledat pomoc personálu.
Děti do kostela patří a jejich zapojení může být prospěšné; některé farnosti vydávají knížečky, které dětem ukazují průběh mše. Pokud dítě křičí, rodiče mohou jet dozadu nebo ven - nejde o stigmatizaci, ale o zachování klidného průběhu služeb.
Podpora vzájemné účasti: vzájemný dialog mezi věřícími a knězem zvyšuje porozumění liturgickému dění a usnadňuje prožitek eucharistie.
V závěru každé mše bývá krátké oznámení a požehnání. Římskokatolická i řeckokatolická liturgie vyzdvihuje důležitost eucharistie pro spojení s Kristem a pro posílení života věřících.
Historický kontext a srovnání církví na Slovensku
Kořeny rozdělení církví spadají k roku 1054 a následnému Velkému schizma, které rozdělilo křesťanství na východní a západní tradici. Římskokatolická církev je západní katolickou církví používající latinský ritus. Řeckokatolická církev, která využívá byzantský obřad, uznává autoritu papeže a sdílí dogmatickou nauku s římskokatolickou církví.
Na Slovensku se řeckokatolická církev skládá ze tří biskupství: Prešovské archieparchie, Košické eparchie a Bratislavské eparchie. Podle sčítání z roku 2011 je v SR 205 087 věřících řeckokatolických, což tvoří 3,8 % obyvatelstva.
Liturgie řeckokatolické církve se slaví v různých jazycích podle lokality (slovenština, staroslověnština, ukrajinsky). Staroslověnština má historický význam a byla klíčová pro misii Cyrila a Metoděje, ale dnes se používá jen ojediněle.
Slovensko a Česko sdílí sŘekokatolickou tradicí byzantského obřadu, která klade důraz na liturgii, ikonografii a průběh mše, a zároveň uznává jednotu katolické církve.
Etika, hodnoty a rodinné události v rámci liturgie
Hodnoty věřících bývají podobné mezi římskokatolíky i řeckokatolíky. Desatero Božích přikázání stojí u obou stran a zahrnuje snahu být dobrým křesťanem, chodit do kostela a dodržovat duchovní pravidla.
Sňatky, manželství a rodinné oslavy se liší jen v některých praxiích. Římskokatolická církev vyžaduje, aby alespoň jeden z snoubenců byl pokřtěn katolickým obřadem, řeckokatolická církev umožňuje i manželství kněží a svobodu volby mezi celibátem a manželstvím, vždy za podmínky před svěcením. U pohřbu bývá společná mše a vyhrazený ceremoniál v kostele s modlitbami.
Liturgie je prostředkem pro setkání věřících s Kristem, komunitní podporu, modlitbu, a „lámání chleba“ - sdílení života v rámci společenství.
Praktické tipy pro návštěvníky a věřící
Pokud navštěvujete mši poprvé, je vhodné být otevřený těmto gestům a postojům. Mše je dialog mezi knězem a věřícími; každý postoj (stání, sedění, klečení) vyjadřuje úctu, bdělost a připravenost k činu.
V případě, že nechápete slova, můžete se řídit Kancionálem, který slouží jako nápověda pro průběh mše.
Pokud se vám to v kostele zdá obtížné, můžete zůstat naslouchající a postupně se zapojovat, podle své víry a pochopení.
