Jan Nepomucký je zobrazován jako kanovník, oblečen v albě, rochetě, klerice, s kanovnickým pláštíkem (mozetta) a biretem. V ruce drží kříž a palmovou ratolest, někdy také knihu. Může mít také prst před ústy, který symbolizuje nevyzrazení zpovědního tajemství.
Hvězdy kolem hlavy zastupují legendu podle níž rybáři nalezli ve Vltavě Janovo tělo, jiný výklad - pěti ran Kristových či písmena latinského tacui (mlčel jsem). Další atributy jsou jazyk, oválný medailónek Palladium země české, most, kotva nebo chuďas, jemuž Jan udílí almužnu. Vzhled: mírná, vousatá tvář je s jemně trpitelským výrazem obrácena k nebesům.
Nejznámější socha a její tvůrci
Nejznámější socha sv. Jana Nepomuckého je na Karlově mostě v Praze. Sochu vytvořil ve dřevě Jan Brokoff podle sošky vídeňského Rauchmüllera a bronzový odlitek byl zhotoven v Norimberku. Socha byla umístěna na most v roce 1683. Tato socha se stala vzorem pro vyobrazení sv. Jana Nepomuckého.
Socha Jana Nepomuckého na Karlově mostě je nejvýznamnější zdejší sochou vůbec, která se stala jedním z hlavních ohnisek kultu Jana Nepomuckého a vzorem pro jeho další vyobrazení. Socha světce Jana Nepomuckého na Karlově mostě v Praze je tak známá, že ji do přehledu deseti nejšťastnějších symbolů na světě zařadil i cestovatelský server VirtualTourist.com. Hliněný návrh sochy vypracoval vídeňský sochař M. Rauchmüller, dřevěný model podle něj vytvořil Jan Brokof, který se prý při této práci obrátil z luteránské na katolickou víru (model je dnes na oltáři v kostele sv. Jana na Skalce v Praze).
Protože v Praze tehdy ještě nebyla potřebná kovolitecká dílna, z bronzu sochu odlil roku 1683 zvonař W. H. Heroldt v Norimberku. Socha byla odhalena ještě téhož roku k domnělému třístému výročí úmrtí sv. Cestujte pohodlně vlakem kamkoliv a kdykoliv. Původně pracoval Jan jako notář v kanceláři pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Na právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze získal titul bakaláře, v Itálii v Padově pak doktorát církevního práva. Úřad generálního vikáře zastával od roku 1389.
Atributy a jejich význam
atributy a jejich význam: pět hvězd (mlčenlivost a zázrak na Vltavě), kříž s Kristem (víra), palma (mučednictví a vítězství), biret a rocheta (kněžský stav), prst na ústech (mlčení) a kniha (Písmo a vzdělanost).
Jazyk a zpovědní tajemství jsou klíčovými motivy, které se v ikonografii objevují spolu s pěti hvězdami. Palma je symbolem mučednictví a vítězství, kniha představuje Písmo a vzdělanost. Rocheta a kanovnický plášť symbolizují kněžský stav, prst na ústech mlčenlivost. Krucifix v pravici a andílek s Kristem jsou často zobrazeny ve scéně pod Janovou hlavou.
Rozměry a kompozice sochy
Rozměry sochy jsou: socha světce výška 210 cm včetně plintu, podstavec výška 240 cm, balustráda výška 80 cm, vnější obvod 3,5 m / 3,1 m. Vysekána byla z jemnozrnného pískovce. Socha světce je řešena v levém kontrapostu, s pravou nohou předkročenou na zeměkouli. Levou rukou přidržuje u levého ramene knihu, pravá ruka ve volném gestu směřuje před sebe nad kmen s odloženým atributem biretu. Oblečení doplňuje kožešinová pláštěnka s kapucí, na zadní straně členěná do svislých záhybů. Pod dolním okraje šatu jsou vidět přední části obou bot.
Světce má krátký plnovous a dlouhé vlnité vlasy, sčesané z čela. Tvář má vážný výraz, oči hledí dolů - na krucifix, který před Janovým tělem přidržuje letící andílek. Krucifix má silná břevna, Kristus má hlavu nakloněnou k pravému rameni. Andílek je v levém poloprofilu, s rozpínajícími křidélky a pažemi v klidu nad trupem. Levá paže je pozdvižená, ruka přidržuje krucifix.
Historie a legenda spojená s tělem a zpovědním tajemstvím
Socha byla odhalena v roce 1683 při příležitosti domnělého třístého výročí úmrtí sv. Jana Nepomuckého. Legendární motiv pěti hvězd kolem hlavy odkazuje na zázrak nad vodami Vltavy i na pět ran Kristových a pět písmen slova TACUI - mlčel jsem. Legenda o zpovědním tajemství vznikla z příběhu, že Jan Nepomucký byl zpovědník královny Žofie a mlčel, aby chránil tajemství. Při exhumaci Janových ostatků bylo zjištěno, že v lebce zůstal zachován jazyk, což přispělo k blahořečení a svatořečení.
Nejslavnější realizace a místa spojená s Janem Nepomuckým: Karlův most jako hlavní ikonografický vzor, kaple a procesí spojená s oslavami svatojánských slavností. Sochu si lidé přicházejí dotýkat pro štěstí, a často se vyhledávají místa s pěti hvězdami na zábradlí mostu. Během svatojánských slavností docházelo k ohňostrojům a lodním oslavám, které se staly kulturním symbolem regionu.
Jan Nepomucký jako patron a kulturní fenomén
Jan Nepomucký se stal patronem mostů a vod, chráncem zpovědníků, mlynářů, vorařů, ledařů a poutníků; ochráncem proti povodním a pomluvám. Je jedním z hlavních zemských patronů Čech a označuje symbolickou ochranu země i lidí žijících u vody. Jeho kult rozšířila jezuitická provincie a stal se významnou ikonou barokní kultury ve střední Evropě i za její hranice.
Kontroverze, verze a doplňující detaily
Existují různé verze o původu sochy a o původních rytinách. Autorem sochy je Jan Brokoff, původem Němec, který žil a tvořil v Čechách. Dále byly uvedeny alternativní informace o tvůrcích a o historických detailech spojených s odlitím bronzu v Norimberku. But v textu se objevují i směšné či nesouvisející fragmenty jako „Přesunout cestu vlakem“ či jiné motivy, které nepřináší přímé historické fakty o Janu Nepomuckém a jeho soše.
Socha Jana Nepomuckého v Mikovicích je zrestaurována
Na podstavci sochy je nápis a kopie reliéfů, které zobrazují vlevo krále Václava přihlížejícího zpovědi královny a napravo svržení sv. Jana z mostu. Světec stojí v kanovnickém rouše, s biretem a klerikou, a jeho pravá ruka drží kříž s ukřižovaným Kristem, zatímco levá ruka spočívá na prsu a ukazuje na mlčení. Po stranách sochy bývají reliéfní výzdoby a motivy volut a kalichu, které vyzdvihují barokní manufakturní detailnost.
V současnosti je socha vedle lípy jedním z nejznámějších symbolů českého venkova. Nejslavnější a nejcitovanější je však právě Karlův most, kde stojí od roku 1683. Svatováclavské sponky a další artefakty byly do textu vneseny pro doplnění historické kontextu a místních legend.