Fascinuje mě Bílá sobota. Bible nám o tomto tajemném dni, který je vklíněn mezi ukřižování a vzkříšení a v němž Bůh dovolil, aby celé Jeho stvoření žilo bez odpovědi, neříká skoro nic. Víme, že Ježíš za nás včera zemřel. Věříme, že zítra se mohou dít zázraky. Ale co máme dělat dnes, v tento nekonečný sabat, kdy nebe mlčí?
Říkáme si: „Kde je teď Bůh?“ O Bílé sobotě se moc nemluví, ale kdybychom se na chvíli zamysleli, zjistili bychom, že většinu svého života prožije většina z nás právě v ní. Bílá sobota je územím nikoho mezi otázkami a odpověďmi, vyřčenými modlitbami a zázraky, které se teprve mají stát.
Když začneme zkoumat Boží ticho, musíme se potýkat s otázkou nevyslyšených modliteb a lámat si hlavu nad obdobími, kdy se modlíme, a Bůh prostě neodpovídá. Nejde o to, že by nám odpovídal „ano“, „ne“ nebo „ještě ne“. On se prostě neozývá vůbec. Modlíme se a Bůh mlčí. Žádáme o pomoc a On nás podle všeho ignoruje.
Možná přemýšlíme, jestli tam Bůh vůbec je. C. S. Lewis toto Boží mlčení zažívá po smrti své ženy. Ptá se: Kde je Bůh? „Když jsi šťasten, tak šťasten, že vůbec nepomyslíš na to, že bys jej mohl potřebovat, když jsi natolik pohlcen svým štěstím, že promluví-li Bůh k tvému srdci, jsi dokonce v pokušení odbýt jej slovy: „Proč mě vyrušuješ?“, tehdy, pokud se přece jen nad sebou zamyslíš a obrátíš se k němu s vděčností a chválou, přijme tě (alespoň to tak vypadá) s otevřenou náručí. Ale zkus k němu jít, když jej zoufale potřebuješ, když už si nevíš rady: co najdeš? Dveře, které se ti zabouchly před nosem. A k tomu ještě zevnitř zaslechneš, jak zapadla závora. Na dva západy. A potom ticho…
Můžu rovnou udělat čelem vzad. Čím déle budeš čekat, tím bude to ticho výmluvnější. Žádná světla v oknech. Jako by ten dům byl prázdný. Bydlel tu vůbec někdy někdo? Kdysi to tak vypadalo…
A onen pocit byl tehdy stejně silný jako ten dnešní. Co to jen může znamenat? Lidé jsou schopni vydržet krajní bolest a léta nevyslyšených modliteb, za předpokladu, že vědí, že Bůh je uprostřed toho všeho s nimi, a že spolu se žalmistou mohou vyznat: I kdybych šel temnotou rokle … ty se mnou jsi: tvůj kyj a tvá hůl jsou má útěcha… (Žalm 23, 4).
A skutečně Bible ujišťuje, že nás Bůh neopustil, i když jeho přítomnost necítíme. Ježíš slíbil, že nás nikdy nezanechá a neopustí nás, nehledě na to, že je všudypřítomný. Na kříži byl úplně opuštěn, aby nás opuštění ušetřil. Apoštol Pavel nás ujišťuje, že nás nic nemůže odloučit od Boží lásky. Bible nás nenechává na pochybách, že když Bůh mlčí, není od svého lidu vzdálen, a to i v případě, že se Jeho lid tak cítí.
Mlčení a jeho kontext v Bibli
„Mlčení“ a „mlčet“ se v Bibli objevují v různých tvarech více než stokrát. Kontext ukazuje, že ticho a mlčení jsou vhodné ve třech oblastech života: jako projev cti a úcty, jako prostředek pro posílení víry a jako součást Božího soudu a zkoušek.
Prorok Habakuk říká: „Jehova je ve svém svatém chrámu. Mlč před ním, celá země!“ (Hab. 2:20). Žalmisté zpívají o tom, že lze mlčet před Jehovou a čekat na jeho záchranu (Nář. 3:26). Mlčení může být známkou úcty a chápání Boží slávy, ale také může znamenat Boží hněv nebo trpělivost.
Slovo mělo ve starověkém Orientu silný původ: vyřčené slovo se stávalo činem, a Stvoření se dělo pouhým slovem (Gn 1). V Jánově evangeliu Slovo (logos) samotné bývá identifikováno s Bohem a s Ježíšem Kristem, což zdůrazňuje tvůrčí a zachraňující moc slova. Proto je mlčení či mluvení Boha klíčovým tématem v procesu poznání a vztahu s Ním.
V kontextu dnešního díla se zaměřím na Žalm 58 a jeho použití k poukázání na Boží soudy nad nespravedlností. Žalm 58, vnějškově psaný Davidovým de facto proti proruským a špatně usměrněným vladařům, je obrazem božího dohledu nad světovým nepořádkem. Dnešní křesťané často ptají: „Kde je Bůh, když nespravedlnost v zemi roste?“ Žalm 58 v této souvislosti nabízí pohled na to, jak Boží lid má mlčet, ale i jak má reagovat, když se nespravedlnost stává veřejnou a systémovou.
I. Nelze mlčet (v. 2-6)
Boží lid by měl hlasitě vyjadřovat spravedlnost; mlčení v zemi, kde jsou lidé odměňováni násilím a zlou cestou, vyvolává otázku: hlásáme skutečně spravedlnost svými činy a svým mlčením? Žalmista vkládá slova Božího soudu do úst Božích potomků, aby vyzvaly k rozlišování a spravedlnosti. Mluví se o tom, že ti, kdo mlčí tváří v tvář nespravedlnosti, podporují zlo a stojí na straně nepravdy.
II. Nelze nesoudit (v. 7-9)
Davidově žalo spočívá na touze po tom, aby Boží soud zasáhl a zničil svévolníky. Není to touha po samotné pomstě, ale volání k Božímu spravedlivému zásahu. Není-li spravedlnost v lidském posuzování, Bůh přebírá odpovědnost - a to i v rámci církve. Mlčení v tomto kontextu je připomínkou toho, že „Kdo rozsévá, to i sklidí“ (Ga 6,7).
III. Kontexty a paralely k modernímu světu
Příběh Izraele v Soudcích ukazuje, že když lidé zapomínají na Boha a utíkají k modlářství, nastoupí Boží soudy. Toto není jen historický obraz, ale paralela pro církev i pro společnost dnes: tam, kde je nepřestávající bezpráví a vyžaduje-li to situace, se mlčení může stát spoluprací se zlem. Také Ježíš na různých místech mlčel, když byl zneužíván, a Pilát mu zlomil ruce a vyžadoval „ukřižovat!“ - a on zůstal mlčet, dokud nebylo třeba ověřit pravdu a plnit Boží vůli.
IV. Komunikační model mezi Bohem a člověkem
V biblické tradici hraje roli různé cesty komunikace s Bohem. Modlitba je klíčovým prvkem lidské komunikace s Bohem, ať už verbální, nebo neverbální. Glosolálie (modlitba v jazycích) a sdílení modliteb v rámci shromáždění rozšiřují spektrum komunikace, ale i tady platí, že vše má být vedeno Božím Duchem a v souladu s jeho vůlí. Mlčení člověka může být spojeno s různými stavy - pokorou, nedůvěrou, strachem nebo kontemplací. Mnichové vyvádějí model mlčení jako prostředek duchovního klidu a setkání s Bohem, kde slova ustoupí a Boží přítomnost se projevuje spíše skrze ticho než slova.
Ale i v praktickém soudu: nenechat si ututlat bezpráví, ale rozlišovat a volat po spravedlnosti. Evangelia ukazují, že mlčel i Kristus, a to v okamžicích, kdy bylo třeba vytrvat v Boží vůli. Je to volání po vyvážené spravedlnosti: správně soudit dle spravedlivého soudu, nikoli podle vnějšku, a zároveň se neodklánět od milosrdenství a evangelia.
Praktické závěry pro dnešní dobu
- Nezůstávat tiše tváří v tvář nespravedlnosti; volat po Božím soudu a spravedlnosti, a to v souladu s Písmem (Ř 12,19-21).
- Rozlišovat mezi mlčením, které chrání, a mlčením, které mlčí k pravdě; mlčení může být formou ctnosti i zrádnosti.
- Naučit se naslouchat slovu Božímu, ať už prostřednictvím Písma, prorockého svědectví, či duchovních vůní, a nechť jsou naše kroky řízeny Božím soudem a laskavým světlem milosti.
- Vnímat Biblický model komunikace mezi Bohem a člověkem: modlitbu, kontemplaci, a také aktivní činnost, která vyjadřuje Boží slávu a spravedlnost v každodenním životě.
- Uvědomit si význam Bílou sobotu jako období, kdy Boží mlčení je možnou výzvou k hlubšímu vztahu, modlitbě a důvěře v Boží plán, který se naplní v čase, který on určí.
