Ježíš upozorňoval na to, že v poslední době povstanou falešní Kristové, kteří se budou vydávat za Mesiáše a prohlašovat se za spasitele světa. Doslovný překlad obou slov, tedy řeckého ‚Christos‘ a hebrejského ‚Mashiah‘, je ‚pomazaný‘. Toto označení Ježíš přijal v průběhu své služby v Palestině. Bible to dokládá v Janově evangeliu 4,25.26: „Žena mu řekla: ‚Vím, že přichází Mesiáš, zvaný Kristus.‘
Tehdy v souvislosti s koncem dějin a druhým příchodem Ježíš varoval: „Tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš nebo tam‘, nevěřte! Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky“ (Matouš 24,23-26). Jeho varování zdůrazňuje, že falešní Kristové budou činit velká znamení a zázraky a svádět vyvolené. V čase konce má tedy být rozlišování mezi pravým Kristem a padělky kritické.
Do kontextu dnešního vyprávění patří i Pavel a Korintským listy: „Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu... Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše... klidně to snášíte!“ (2. Korintským 11,3-4). Tato pasáž ukazuje, že následovníci falešného Krista mohou zvěstovat Ježíše, ale ne toho pravého, biblického.
Podrobněji Bible popisuje, kdo stojí za podvody falešných Kristů: „Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. A není divu... Satan sám se převléká za anděla světla“ (2. Korintským 11,13-15). Tím je zdůrazněno, že bludná zvěst má často u lidí vyvolat dojem autenticity a síly, zatímco jde o sabotáže pravého evangelia.
V souvislosti s koncem časů se v Bibli také mluví o „muži nepravosti“ či Antikristovi, jenž se má objevit před druhým příchodem (2. Tesalonickým 2,3-4). Zjeví-li se, měl by podle proroctví působit v chrámu Božím a vydávat se za Boha.
Jak rozpoznat falešného Krista? V kontextu Matouše 7,21-23 Ježíš učí, že nestačí jen vyznávat jméno Páně; je třeba konat Otcovu vůli: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce.“ Společně s Janovým evangeliem 6,40 ukazuje, že víra v Syna je klíč k věčnému životu a že je potřeba „hledět na Syna“ a přijímat pravé Ježíšovo učení.
Podvodníci se mohou prohlašovat za muže své doby a proroky, ale jejich evangelium bývá jiné. Srovnejme to s 1 Korintským 2:1-12: „Nám to zjevil Duch Boží“ a „my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval.“
Je důležité sledovat, jak se falešný Kristus projevuje v praxi: proroctví, zázraky a důraz na pouhou víru bez slyšení Boží vůle mohou maskovat zpochybnění Božího zákona. V evangelijním vidění z Evangelia podle Matouše 7,22-23 se objevuje varování: mnoho lidí prohlásí, že konali „ve jménu Ježíše“ mnoho skutků, a přesto Ježíš říká: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“
Na straně pravdy stojí Ježíš a jeho realita: On říká, že jen On je pravý Mesiáš a že k naplnění proroctví došlo v jeho ukřižování a vzkříšení. Vylíčení jeho služby, utrpení a láskyvrací křesťanského života - a to i v pasáži, která připomíná, že „můj chrám je určen k modlitbě pro všechny národy“ (Marka 11:17).
Papež a současné dny mládeže mohou vyvolat otázky o významu Krista dnes; nicméně biblická výzva zůstává: následovat Ježíše, který „přišel, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnoho“ (Matouš 20,28). Nesmíme zapomenout na Ježíšovu radu o pokání, lásce k bližnímu a službě, která je jádrem pravého evangelia.
V listu Římanům a v jiných textech Nového zákona je zřetelně řečeno, že falešný Kristus a jeho následovníci mohou působit zmatky, ale skutečná spása vychází ze stavu srdce, z víry v Ježíše Krista a ze skutečné poslušnosti Božímu slovu. Kříž na konci cesty zůstává jedinečnou známkou pravdy a útočištěm pro ty, kteří hledají život věčný skrze Krista.
