Arnošt z Pardubic je jednou z nejvýznamnějších postav české středověké církevní i politické scény. Jeho životopis, který zpracovala profesorka Zdeňka Hledíková, spojuje chronologický a tematický pohled a klade důraz na jeho vznik jako člověka i jako hierarchické osobnosti, která spolupracovala s Karlem IV. a formovala právo, správu a duchovní život v Čechách i v širší Evropě.
Pozadí a počátky rodového původu
V koncepci knihy Z. Hledíkové se autorka zaměřuje na otázku počátků Arnoštova rodu, která je stěžejní pro pochopení jeho cesty na výsluní arcibiskupského stolce. Před Z. Hledíkovou se biografie prvního pražského arcibiskupa zhostili jen dva autoři; jeho rodové kořeny jsou však znesnadněny minimem pramenných podkladů o původu pánů z Pardubic. Autorka tedy pracuje s shrnutím dosavadních hypotéz, pramenných dokladů a především s jejími vlastními tvrzeními, která jsou prezentována s střízlivostí.
Vztah Arnošta k Karlovi IV. a počátek kariéry
Literatura spojuje Arnošta s Karlem IV., ale jeho skutečný nástup na významnější místa nastal po roce 1339, kdy se stal děkanem pražské kapituly a posléze pražským biskupem. Zanedlouho mu po boku coby zeměpán stanul Karel IV., a spoluprací obou mužů začalo „zlaté“ období českých středověkých dějin. Avšak Arnošt nebyl jenom Karlovým poradcem; jeho role v dějinách české církve byla stejně zásadní jako jeho diplomatické a administrativní aktivity.
Role Arnošta ve vznikající církevní organizaci a reformách
Arnoštovo angažmá na Karlových projektech bylo výraznou kapitolou jeho činnosti, avšak nelze opomenout roli, kterou sehrál pro českou církev. S jeho činností je spojeno dokončení vnitřní christianizace Čech a vytvoření správního systému, odpovídajícího západoevropským standardům. Představuje tedy nejen architekt archiepiskopátu, ale i reformátor církevního života ve své diecézi.
Vzdělání, osobnost a duchovní odkaz
Arnoštovo hluboké vzdělání, cílevědomost a osobní kvality zásadně podmínily úspěch jeho reformních a organizačních snah. Autorka věnuje pozornost jeho vzdělání v Itálii, kde studoval právo a teologii a získal široký rozhled. Důležité je, že Arnošt dokázal čerpat z italské kultury a humanistických vlivů, které formovaly jeho pohled na církevní správu a liturgii.
Správní vývoj a diecéze
Aby čtenář plně docenil „zakladatelské dílo“ Arnoštovo, Hledíková věnuje obsáhlý prostor správnímu vývoji arcijáhenství, diecéze a dalším náležitostem. Představuje Chromatiky, které definovaly fungování církevních institucí, a pojednává o vizitacích, dohled nad mravností kléru a o zrušení Božích soudů z českého práva.
Arnošt založil augustiniánské kláštery v Kladsku, Jaroměři, Sadské, Rokycanech a v Roudnici a obehnal řadu měst zdmi. Zároveň se podílel na výstavbě a rekonstrukcích významných sakrálních i světských staveb, včetně gotické katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
Univerzita a kultůry; politika a diplomacie
Velmi významné bylo jeho zapojení do založení Karlovy univerzity, kde působil jako kancléř. Vzestup Arnošta byl doprovázen zařazením do císařské rady a rozsáhlou diplomatickou činností, při níž vyjednával s papežskou kurii v Avignonu i s římskými a německými knížaty. Jeho role mediátora mezi císařstvím a papežstvím je jedním z klíčových momentů, které ilustrují jeho angažovanost na evropské scéně.
Umění a kulturní dědictví
Arnošt byl také podporovatelem umění a literatury; podnítil vznik mnoha uměleckých a literárních památek, včetně deskového obrazu Panny Marie z Kladska, známého jako Kladská madona. Zmiňováno je i jeho zapojení do liturgických překladů do češtiny a jeho zájem o literární a rukopisné památky.
Smrt a posmrtný kult
Arnošt z Pardubic zemřel 30. června 1364 v Roudnici nad Labem. Přestože jeho hrob nebyl umístěn v pražském chrámu, byl pohřben v kladském kostele Nanebevzetí Panny Marie, což odráží jeho silné vazby na Kladsko. Jeho posmrtné uznání překračovalo hranice Čech a jeho památka se stala součástí širšího evropského kulturního a náboženského dědictví.
Ohlasy a věcný obraz jeho života
Hledíková ve své monografii zdůrazňuje průnik Arnoštova života do více rovin: chronologie, politická a církevní činnost, jeho rodinné a osobní zázemí, a jeho kulturní a duchovní obohacení společnosti. Z textu vyplývá, že Arnošt byl nejen diplomat a zákonodárce, ale i člověk hluboké zbožnosti, vzdělanosti a kultivovanosti, který formoval standardy církevní správy a mravnosti.
„Arnošt z Pardubic patří mezi nejznámější postavy našich středověkých dějin, protože se zásadním způsobem podílel na významných zakladatelských aktivitách českého krále a římského císaře Karla IV.“
