Jára Cimrman je fenomén, který během půlstoletí získal status kultury mimo oficiální rámce a stal se nedoceněným českým géniem, jenž inspiroval ulice, známky a dokonce i zahraniční adaptace. Součástí nové knihy je i DVD ze zákulisí divadla, které má dodnes neustále vyprodáno. Náhodně objevený génius a všeuměl jen tak nezapadne. Během půlstoletí se z něj stal fenomén.
První pobavení diváků přišlo v říjnu roku 1967 Aktem v Malostranské besedě; Zdeněk Svěrák vzpomíná na tehdejší okamžiky: „Když jsme šli domů, odemykal jsem dveře a říkal jsem ženě: ‚Bobino, příště už budu daleko klidnější a lepší.‘“ Tehdy noviny psaly, že toto divadlo jednoho nápadu brzy zhasne, ale Cimrman dokázal obstát i před kritickým publikem. “Vím, že mi bylo děsný horko, když přišel na představení Jan Werich, jestli ho náš humor bude bavit. Pozoroval jsem ho, a když se zasmál tomu, co jsme vymysleli, tak jsem se tetelil,“ přiznává Svěrák.
Zdeněk Svěrák dále v dopise Ladislavovi Smoljakovi popisuje pozornost k detailům spolupráce: „Vzpomínám po nocích, jak nám to vždycky trvalo, než jsme našli téma. Každý pracoval jinak. „Láďa, vystudovaný matematik a astronom, byl architekt a já byl zedník. Už jsem se těšil, když budeme pracovat, ale on pořád dělal plány a taky rád žvanil.“
Rovněž se připomíná, že Cimrman je známý nejen v České republice: „Jmenují se po něm ulice, má vlastní známku, hrají ho v Africe. „Cimrman nás všechny přežije,“ předpokládal dokonce Václav Havel. Viditelná hloubka a univerzálnost jeho postav činí z Cimrmana kulturní fenomén, který překračuje hranice jednoho pořadu či jednoho období.
V Žižkovském divadle Járy Cimrmana se v říjnu opět připravují scény a tři představení s dopisem Zdeňka Svěráka Ladislavu Smoljakovi uvedou Žižkovské divadlo Járy Cimrmana. Rozhovor se Zdeňkem Svěrákem se zaměřuje na to, proč Cimrman baví diváky již půl století: „Asi to bude tím, že jsme se vyhýbali satiře, a proto ty věci fungujou nezávisle na tom, že historické kulisy za námi se pořád mění a mluvíme i k mladým lidem s jinou zkušeností.“
Pro jaké publikum jsou Cimrmanovy hry určené? Podle Svěráka: „Nejsou pro intelektuály, ale jsou pro lidi, kteří dávali ve škole aspoň trochu pozor. Dochází k radostnému a blahodárnému jevu, že my něco řekneme a divák si sám spojí dva póly, dojde k jakémusi výboji a on si řekne: Jo, takhle. Dojde mu to a pak se zasměje.“
Mezi hlavními postoji: „Cimrman baví diváky už půl století, a to tím, že se vyhýbá okázalé satiře a hledá společnou řeč s publikem napříč generacemi.“ Plán pro budoucnost zůstává: „Máme smělý plán vydržet až do smrti. Vypadá to, že to není žádný smělý plán, ale je, protože nám už je moc roků, a když si dáte za cíl hrát tak, aby divák byl spokojen a neříkal si, že už je to dohasínající důchodcovské divadlo, tak je to cíl velký.“
Současné výzvy a love a humor Cimrmana spočívají v tom, že divadlo zůstává relevantní i pro současné publikum a že přináší radost a myšlenkové „výboje“ v různých kulturních kontextech. Součástí kulturního dědictví je i otázka: Mohli byste být cimrmanologem?
