Čtyřicet dnů po svém Vzkříšení se Ježíš se svými apoštoly shromáždil na hoře Olivové. Nastal čas, aby Ježíš zemi opustil. Vykonal veškerou práci, kterou měl v té době vykonat. Poté, co poučil své apoštoly, vystoupil Ježíš do nebe. Zatímco apoštolové hleděli do nebe, stáli vedle nich dva andělé a pravili: „Muži Galilejští, co stojíte, hledíce do nebe? Co Ježíš udělá, až opět přijde?“ Očistí zemi. Až Ježíš opět přijde, přijde s mocí a velikou slávou. V té době budou zlovolní zničeni. Bude soudit svůj lid. Až Ježíš opět přijde, bude soudit národy a oddělí spravedlivé od zlovolných (viz Matouš 25:31-46).
Jan Zjevovatel o tomto soudu napsal: „Viděl jsem stolice, a posadili se na nich, i dán jest jim soud, a duše stínaných pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, … a ožili, a kralovali s Kristem tisíc let.“ Jan viděl, že zlovolní „neožili, dokudž by se nevyplnilo těch tisíc let“. Uvede milénium. Milénium je tisícileté období, kdy Ježíš bude vládnout na zemi. Spravedliví budou vyzdviženi, aby se setkali s Ježíšem při Jeho příchodu (viz NaS 88:96). Jeho příchodem započne mileniální vláda. „V miléniu, až bude na zemi založeno království Boží v moci, slávě a dokonalosti, a panování zlovolnosti, které tak dlouho vítězilo, bude podmaněno, Svatí Boží budou mít výsadu budovat své chrámy a vstupovat do nich a stávat se, tak říkajíc, pilíři v chrámu Božím [viz Zjevení 3:12], a budou vykonávat obřady za své mrtvé. Potom uvidíme své přátele příchodem, a možná některé, se kterými jsme se zde znali. … A budeme mít zjevení, abychom poznávali své předky přímo zpět k Otci Adamovi a Matce Evě, a budeme vstupovat do chrámů Božích a vykonávat za ně obřady. Dokončí první vzkříšení. Ti, kteří získali výsadu vyjít při vzkříšení spravedlivých, povstanou z hrobu. Budou pozdviženi, aby se setkali se Spasitelem, až bude sestupovat z nebe. Poté, co Ježíš Kristus vstal z mrtvých, byli vzkříšeni také další spravedliví lidé, kteří předtím zemřeli. Ti se zjevili v Jeruzalémě a také na americkém kontinentu. (Viz Matouš 27:52-53; 3. Nefi 23:9-10.)
Toto byl počátek prvního vzkříšení. Od té doby byli vzkříšeni i někteří další lidé. Poté, co budou vzkříšeni ti, již zdědí celestiální slávu, bude vzkříšena další skupina lidí: ti, již obdrží terestriální slávu. Zlovolní, kteří budou žít v době Druhého příchodu Páně, budou zničeni v těle. A společně se zlovolnými, kteří jsou již mrtví, budou muset čekat až do doby posledního vzkříšení. Všichni zbývající zemřelí pak budou vzkříšeni, aby se setkali s Bohem. Zaujme své právoplatné místo jako Král nebe a země. Až Ježíš přijde, založí na zemi svou vládu. Církev se stane součástí tohoto království.
Když Ježíš Kristus přišel na zemi poprvé, nepřišel ve slávě. Narodil se v prostém chlévě a byl položen do sena v jeslích. Nepřišel s velkými armádami, jak to od svého Spasitele očekávali Židé. Místo toho prohlašoval: „Milujte nepřátele své, … dobře čiňte nenávidícím vás, a modlte se za ty, kteříž vás utiskují.“ (Matouš 5:44.) Byl zavržen a ukřižován. Při svém Druhém příchodu však nebude zavržen, „neboť každé ucho to uslyší a každé koleno poklekne a každý jazyk vyzná“, že Ježíš je Kristus. (NaS 88:104.) Bude pozdravován jako „Pán pánů a Král králů“. (Zjevení 17:14.)
Bude nazýván „Předivný, Rádce, Bůh silný, Rek udatný, Otec věčnosti, Kníže pokoje“.
Když se Ježíš Kristus narodil, jen velmi málo lidí vědělo, že přišel Spasitel světa. Až přijde znovu, nebude pochyb o tom, o koho se jedná. Nikdo nezná přesný čas, kdy Spasitel znovu přijde. Pán nám také dal určitá znamení, abychom poznali, že Jeho příchod je nablízku. Nejlepší způsob, jak se můžeme připravit na Spasitelův příchod, je přijmout učení evangelia a učinit ho součástí svého života. Každý den máme žít tak, jak nejlépe můžeme, právě tak, jak tomu učil Ježíš, když byl na zemi. Můžeme usilovat o vedení od proroka a můžeme následovat jeho rady. Můžeme žít tak, abychom byli hodni mít Ducha Svatého, aby nás vedl. Pak můžeme očekávat Spasitelův příchod s radostí, a ne se strachem.
Pán řekl: „Neboj se, maličké stádo, království je vaše, dokud nepřijdu. Vizte, přijdu rychle. Tak jest.“ Ježíš Kristus je zásadní a nejdůležitější postavou křesťanského světa. Jako Syn Boží sňal všechny viny hříšníků. Pro křesťany nastávají nejvýznamnější svátky v roce - Velikonoce a Ježíšovo zmrtvýchvstání. Za pár dní budou Velikonoce.
Naše období víry a naděje v Krista je úzce spojeno s očekáváním jeho druhého příchodu. Přestože časové odhady zůstávají nejasné, křesťané věří, že Ježíš vstal z mrtvých a že jeho vítězství nad smrtí má reálné důsledky pro jejich životy zde i v věčnosti. S důrazem na biblické verše a historické diskuse vidíme, že eschatologické vyjádření Bible nabývá konkrétního významu pro každodenní etiku a praktickou víru - je to výzva k bdělosti, naději a odpovědnosti vůči druhým i Bohu.
Historické a biblické souvislosti Ježíšova života a očekávání konce světa
Ježíšova identita a titul Božího Syna je klíčovým vyústěním raně křesťanského vyznání. Protože „Ježíš jako Boží Syn“ je taktéž základem křesťanské Christologie, vyznání „Ježíš je Pán“ se stala uctívaným vyjádřením kristovského poselství. V horském kázání a dalších jeho výrocích se ukazovalo, že Ježíš svou činností a slovy ukazoval na Bůh Otce a na vítězství Božího království.
Podle Nového zákona Ježíš přišel, aby naplnil zákon láskou: „Miluj Pána, Boha svého, celým srdcem, duší a myslí. Miluj svého bližního jako sebe.“ Tento nový zákon lásky má podstatně předčit pouhé dodržování písemných ustanovení a má být nositelem života v komunitě i mimo ni. Následovat Ježíše znamená obrátit se od dosavadních cest k Bohu a přijmout jeho poselství jako cestu k Duchu Svatému, který vede do všech pravd.
Ježíš uzdravoval a jednal zázraky, které potvrzovaly důstojnost království Božího. Když tito učedníci a lidé pochybovali, Ježíš vyžadoval víru, která se neohlíží jen na pozorovatelné zázraky. Jeho moc byla znamením, že Boží příchod k lidem je skutečný a že skrze něj Bůh jedná v dějinách lidstva. Zároveň tímto poselstvím vyzýval k následování a životní proměně, která vyúsťuje v odpuštění, milosrdenství a spravedlnost vůči blízkým i cizím.
Historicky je však důležité rozlišovat mezi historickým Ježíšem a postavami biblické teologie. Evangelia nejsou doslovnými životopisy; obsahují záznamy sdílené ranými křesťany, interpretované ve světle víry a teologie, která je forma vyznání o spáse skrze Krista. Přesto z nich plyne jasný obraz Ježíše jako člověka, který žil v souladu s Boží vůlí, a jako Syna Božího, který přišel s posláním spasit lidstvo skrze oběť na kříži a prostřednictvím vzkříšení potvrdit naději na věčný život.
Je důležité také poznamenat, že v některých kulturách a náboženstvích je Ježíš interpretován odlišně. V islámu je uznáván jako prorok, v jiných tradicích jako významná duchovní postava. Pro křesťany je však jeho role jedinečná: je to Sám Bůh v lidské podobě, který skrze svou smrt a vzkříšení otevírá cestu ke spáse a k věčné plnosti Božího království.