Podle Pavla jsme byli my, kdo věříme v Ježíše, vzkříšeni z duchovní smrti a jsme spolu s Ním posazeni na nebesích. Takže, kde je toto nebeské místo, kam jsme byli posazeni s Ježíšem? Není to nic jiného než Boží trůnní sál - trůn milosti, bydliště Všemohoucího. Trůnní sál je sídlem veškeré moci a vlády. Je to místo, odkud Bůh vládne všem knížectvím a mocnostem a panuje nad lidskými záležitostmi.
Zde v trůnním sále sleduje každý Satanův pohyb a zkoumá každou lidskou myšlenku. A Kristus sedí Otci po pravici. Písmo nám říká: „Všecky věci skrze něj učiněny jsou“ (Jan 1:3) a „V něm přebývá všecka plnost Božství tělesně“ (Koloským 2:9). Pavel nám říká: „Tak jistě, jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých, vzkřísil Otec spolu s Ním i nás. A stejně jistě jako byl Ježíš zaveden k trůnu slávy, byli jsme spolu s Ním přijati na to samé slavné místo. Protože jsme v Něm, tak jsme také tam, kde je On.“
Tohle privilegium všech věřících nás vyzývá k uvažování: Pokud skutečně žijeme v Kristu, posazeni v Něm v trůnním sále v nebi, jak může být některý věřící stále ještě zotročen svým tělem? Čím dál více z nás hájí teologii nebeského postavení, ale v praktickém životě často zapomínáme na jeho následky.
Čti pozorně Pavlova slova: „Kteréž dokázal na Kristu, vzkřísiv jej z mrtvých a posadiv na pravici své na nebesích, vysoce nade všecko knížatstvo, i mocnosti, i moci, i panstvo, i nad každé jméno, kteréž se jmenuje, netoliko v věku tomto, ale i v budoucím.“ Většině věřících nedělá potíže v tomto Kristu věřit. Kážeme: „Ježíš je ještě teď na trůnu. Převyšuje všechna knížectví a moci, daleko mimo dosah Satana.“
Jedním z klíčů je přijmout Pavlovo vyučování, že „A spolu s ním [nás Bůh] vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Ježíši“ (Ef 2:6). Mimoběžně s tím se často objevují otázky o žití na zemi vs. nebeském království. Mnoho křesťanů vyznává víru v nebeské postavení, ale jejich každodenní kroky vypovídají jinak: přílišná závislost na poradenských kazatelnách, úlomy s pocitem selhání a malá víra v praktickou sílu Živého, kterou dává Duch svatý.
Proč má trůnní sál svou pravdu pro dnešní život církve?
Jestliže skutečně žijeme v Kristu a sedíme spolu s Ním v nebesích, měli bychom žít ne jako poražení, ale jako lidé se zřetelem na vítězství v Kristu. Pavel varuje před kulturou izolace od duchovní reality nebeského království, která se odklání od Kristova vítězství a boje za duše. Satan působí v Božím domě spoušť, a proto je důležité udržovat postoj víry, která není jen teoretická, ale praktická a žitá v každodenním životě.
Osvětluje to i skutečnost, že Boží požehnání a duchovní bohatství jsou uloženy „v trůnním sále“ (Ef 1:3). Proč tedy tolik věřících míjí tuto realitu? Protože nepřijmeme svou pozici na nebesích v Kristu a nevstoupíme do plnosti života, kterou nám On nabídnul. Mnohé kázání dnes zaměřují pozornost na praktické kroky přežití a uspokojení potře, místo aby vyučovaly o životě na trůnu a o Kristu jako o našem skutečném domově.
Podle Pavla existuje cesta, jak se dostat na toto nebeské postavení: vydat své tělo jako živou oběť Bohu. Římanům 12:1 vyzývá, abychom „vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši“. Tím se, řečeno obrazně, blížíme k Bohu a dáváme Jeho vůli před svou vlastní. Žádná lidská síla nás nedostane na trůn; jediné, co platí, je obětované srdce, které se vzdává své vůle ve prospěch Boží vůle.
Ježíš sám dal vzor: obětoval svůj život jako živou oběť, kromě smírné oběti za hřích také svou vůli odevzdal Otci a žil „podle toho, co ho Otec nařídil“ (Jan 8:28-29; Žid 10:7). Každý věřící je povolán do účasti na tomto aspektu Kristovy oběti: vydat sám sebe Bohu a být v úplné závislosti na Něm. Tak vzniká skutečná sláva, která se manifestuje v církvi zde na zemi a která vyžaduje posun od pasivního čekání k aktivní víře a činné lásce k bližnímu.
Jestliže se dovolíte stotožnit s Pavlovou zkušeností, můžete dospět k poznání: „Pokud tedy někteří z nás vůbec nežijí tento život na trůnu, znamená to, že ještě nepřivlastnili nebeské postavení, které jim bylo dáno skrze Krista.“ Proto přijměte své bytí v nebesích jako skutečné a začněte žít z toho, co Bůh pro vás připravil. To je cesta probuzení a osvícení, o níž Pavel mluví v souvislosti s efekty duchovní síly pro věřící.
Jak aplikovat toto učení dnes ve shromážděních a v každodenním životě?
První krok: přijmout Boží vůli a okamžitě zkvalitnit své vědomí o tom, že nejde jen o osobní víru, ale o život ve společenství s Kristem a ostatními věřícími. Druhý krok: vyprostit se z našich vlastních plánů, ambic a chlubení se, a lžepřijmout Kristův princip poslušnosti Otci. Třetí krok: vytvářet prostředí jednoty v církvi prostřednictvím naslouchání, empatie a ochoty milovat i ty, kteří mají odlišný názor. Všechny tři kroky vyžadují praxi: odložení hněvu, obětování vůle a vyhledávání jednoty ve víře a lásce.
V kontextu dnešní církve bychom měli klást důraz na to, že služba druhým a misie nejsou jen dobrovolné doplňky, ale základní projev našeho nebeského postavení. Boží lid má být světlem a solí, která ukazuje Kristovu slávu v každé oblasti života - v rodině, v práci, ve vzdělávání, v médiích a v kultuře. Těmito kroky se otevře cesta k tomu, aby i dnes Nacházeli třešně v nebeském království, kde Ježíš sedí po právici Otce a kde také my máme pevné místo, pokud přijmeme Jeho vůli a budeme žít podle ní.
