Městská část Praha 2 zahrnuje ve svých hranicích část Nového Města, Vyšehrad, část Královských Vinohrad a část Nuslí. Dějiny území, které Praha 2 zaujímá, sahají hluboko do české minulosti. Na počátku Karlovy vlády tvořilo Prahu trojměstí - Hradčany, Menší Město pražské a Staré Město pražské. Karel IV. se rozhodl vybudovat v oblouku Vltavy okolo hradeb Starého Města další, mnohem rozsáhlejší Nové Město pražské.
Hlavními náměstími Nového Města byly Dobytčí trh (dnes Karlovo náměstí), Koňský trh (dnešní Václavské náměstí) a Senný trh (náměstí Senovážné). Na obrovském území uprostřed nově vztyčených hradeb vznikla postupem let účelně rozložená síť ulic s radnicí, řadou kostelů a klášterů. Nové Město vyrůstalo rychle, protože král poskytoval výhody těm, kdo se ve městě usadili. Ze Starého Města sem byl přemístěn neklidný provoz řemesel. Roku 1419 dosadil král Václav IV. v Novém Městě pražském novou protihusitsky smýšlející městskou radu. Ta záhy uvěznila několik radikálních husitů.
Roku 1784 došlo ke sloučení čtyř pražských měst - Starého Města, Nového Města, Malé Strany a Hradčan - v jeden celek, město Prahu. V 70. letech 19. století se v Praze začalo s bouráním hradeb; pro Nové Město to znamenalo snadnější spojení se sousedními čtvrtěmi, včetně Královských Vinohrad, Nuslí a Žižkova. Vinohrady tak získaly impuls k bouřlivému stavebnímu ruchu.
Královské Vinohrady dnes a historické vztahy
Královské Vinohrady se staly samostatnou obcí teprve roku 1849 a roku 1875 se od obce oddělila severní část - Žižkov. Po oddělení Žižkova stálo vinohradské zastupitelstvo před nelehkým úkolem zajistit obecní záležitosti vlastními silami a ponechat si jméno Královské Vinohrady. Od 80. let 19. století do 20. let 20. století probíhal na Královských Vinohradech velký stavební ruch. V roce 1913 bydlelo již v 1682 vinohradských domech přes 84 000 obyvatel.
Vinohrady byly spojeny s okolím, došlo k vybudování vodárny v Podolí a zahájení provozu elektrické tramvaje. Brzy vyrostlo i kamenné divadlo, Národní dům a další významné stavby. Dominantou náměstí Míru se stal kostel svaté Ludmily, trojlodní novogotická bazilika, která se stala významnou dominantou čtvrti.
Kostel svaté Ludmily na náměstí Míru
Kostel svaté Ludmily je trojlodní bazilika z režných cihel s příčnou lodí ve tvaru kříže a dvěma vysokými 60,5 metrovými věžemi. Před portálem je široké jednoramenné schodiště. Interiér upoutává výzdobou, malby a ornamenty na zdech od Johann Jobsta a vitráže podle kartonů malířů Sequense, Liebschera, Urbana a Ženíška. Věžami a průčelím zdobí kostel Myslbekův reliéf s Kristem, Ludmilou a Václavem. Hlavní oltář, kandelábry a bohatá výzdoba jsou dílem významných sochařů a řemeslníků, včetně prací Bedřicha Stefana a Damjana Pešana.
Kostel byl vybudován ve spolupráci Spolku pro podporování stavby votivního chrámu Páně sv. Ludmily na Královských Vinohradech; slavnostní vysvěcení proběhlo 8. října 1893. Po letech byl chrám znovu otevřen po rekonstrukci a oživil se videomappingem v rámci festivalu Signal. Kostel představuje významnou sakrální stavbu 20. století v České republice a je ústřední dominantou náměstí Míru a Jugoslávské ulice.
V roce 1923 byla farnost svaté Ludmily podpořena z Beptovy nadace a dalších sbírek; základní kámen byl položen 25. listopadu 1888 a stavba byla realizována až do roku 1893. Plečnikův vliv na architekturu, interiéry a spojení s novogotickým prvkem je zřetelný, ačkoliv některé prvky byly později upravovány. Kostel má bohaté malířské a sochařské dílo a představuje významný příklad moderní sakrální architektury s odkazem na antické a starokřesťanské vzory.
Další významné stavby a místa v okolí
Na náměstí Míru stojí kromě kostela Ludmily i další prvky vinohradské architektury a urbanismu, které ilustrují proměnu vesnické krajiny v moderní městskou čtvrť. Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad patří k dalším významným sakrálním stavbám v regionu; podle Plečnikova návrhu se stal významnou ukázkou jeho myšlení o moderním sakrálním prostoru. Interiérové prvky a oltáře jsou výsledkem spolupráce řady umělců a řemeslníků, včetně Damjana Pešana, Bedřicha Stefana a Otto Rothmayera.
Vyšehrad, jedno z nejstarších míst Prahy, patří k nejpamátnějším místům a byl osídlen již v dávné minulosti. Boleslav II. zde postavil rotundu sv. Jana Evangelisty a Karel IV. obnovil význam vyšehradského hradu a pevnosti, čímž vymečoval jeho roli jako ústředního sídla. V období 17. století došlo k proměně hradního areálu na barokní pevnost, a po zrušení pevnosti se Vyšehrad stal majetkem kapituly. Hřbitov na Vyšehradu se stal národním pohřebištěm.
Kostely a další sakrální a kulturní objekty v okolí Královských Vinohrad a Nuslí odrážejí bouřlivé období rozvoje Prahy koncem 19. a počátkem 20. století, spolu s důrazem na vybudování infrastrukturních a kulturních institucí. Královské Vinohrady tak zůstaly svědkem proměn urbanizace, architektury a společnosti v rámci tehdejšího moderního státu.
Prameny: E. Poche: Prahou krok za krokem; V. Cibula: Objevujeme Prahu; M. Lorenc: Nové Město pražské; a další odborná literatura o Praze 2 a 3.
- Historie pražského území a vznik Nového Města.
- Rozvoj Královských Vinohrad a jejich proměna v městskou čtvrť.
- Kostel svaté Ludmily jako významný symbol Vinohrad.
- Vyšehrad jako historické a kulturní centrum s bohatou historií.
tags: #kostel #na #kralovskych #viinohradech #nazev