Na trase kutnohorské Královské cesty se rozprostírá rozsáhlý komplex budov. Jedná se o Jezuitské koleje, ve kterých působili členové jezuitského řádu. Ti se snažili o rekatolizaci místního obyvatelstva. V komplexu dnes sídlí Galerie Středočeského kraje, která je druhou největší galerií v České republice. Příchod jezuitů do Kutné Hory je datován na rok 1626. V té době patřila Kutná Hora mezi města, ve kterých měla hlavní náboženský vliv utrakvistická církev. Utrakvismus byl křesťanská konfese, která vzešla z husitství a v patnáctém století patřila mezi vůbec nejdominantnější víru. Úkolem jezuitů, kteří do města přicházeli, bylo provedení rekatolizace utrakvistického města a jeho okolí. Nejprve se řád zaměřil na výchovu dětí a mládeže. Své učení šířili i mezi ostatní lid. Do majetku jezuitského řádu se v té době dostal i chrám svaté Barbory. Na stavbě jezuitské koleje se podílel významný jezuitský stavitel Domenico Orsi. Podle projektu měl celý komplex získat půdorys písmene E. Nakonec jedno z křídel nebylo dokončeno, a pokud se na koleje podíváme z ptačí perspektivy, uvidíme areál tvaru písmene F. Byla vybudována i krytá galerie, jejíž pomocí se kolej propojila s chrámem svaté Barbory. Jezuité si nepotrpěli ne okázalé stavební prvky, proto výzdoba koleje není příliš výrazná. Díla pocházejí od jezuitského sochaře Františka Bauguta. Kolej měla původně tři věže. Jezuité chtěli v Kutné Hoře vytvořit Královskou cestu, stejně, jako je tomu v Praze. Kutnohorská cesta měla začínat u chrámu svaté Barbory a pokračovat přes nedaleký most až k Vlašskému paláci. Na mostě před Jezuitskou kolejí byla vytvořena galerie soch, zobrazující významné světce. Všechny sochy, kromě Jana Nepomuckého, jsou dílem sochaře Františka Bauguta. Z jezuitských světců vyobrazil Ignáce z Loyoly, Františka Xaverského a neopomněl ani patrona české země, svatého Václava. V budově Jezuitské koleje v současné době sídlí Galerie Středočeského kraje, která je druhou největší galerií v České republice. Prohlídnout si zde můžete stálou expozici s názvem Sbírka 123. Vystavena je zde i vzácná středověká iluminace s motivem těžby a zpracování stříbra, pocházející přímo z Kutné Hory z období 15. Expozice přibližuje obyvatele jezuitské koleje od 17. stol. do současnosti. Potkáte tu jezuity, dragouny i vojáky Československé lidové armády.
Kutnohorská jezuitská kolej: architektura a provoz
Budovu koleje začali stavět jezuité v roce 1655 podle návrhu architekta Carla Luraga. Sloužila k ubytování členů řádu a byly zde také třídy gymnázia. Jezuité pobývali v Klatovech 137 let a po zrušení řádu kolej opustili. Již dva roky poté se budova proměnila na kasárna. Sídlily zde hlavně jezdecké pluky - dragouni, husaři, kyrysníci. Klapot koňských kopyt se tu ozýval i po vzniku Československa, byl zde ubytovaný 4. jezdecký pluk. Po druhé světové válce byla jízdní vojska zrušena a v koleji bydleli vojáci 2. praporu oprav techniky. Vojákům kolej sloužila až do roku 1992. Díky postupným opravám našla tato budova využití i dnes.
Olomoucká Jezuitská kolej: význam pro školství a kulturu
Olomoucká Jezuitská kolej byla školou, která představovala předchůdkyni dnešní Univerzity Palackého. Součást školy tvořily budova koleje na náměstí Republiky, kostel Panny Marie Sněžné, školní budova, konvikt, na které byli ubytovaní studenti a jehož součástí je kaple Božího Těla a seminář svatého Františka Xaverského. Všechny tyto budovy jsou dnes chráněné jako kulturní památka České republiky. Vznik koleje se pojí s rokem 1565. 8. března si olomoucká kapitula zvolila nového biskupa Viléma Prusinovského, který musel slíbit, že ve města zřídí kněžský seminář. Během následujícího roku povolal do Olomouce členy jezuitského řádu, kteří zde založili jezuitskou kolej a od biskupa získali kostel svatého Františka s minoritským klášterem. Navíc je biskup také v rámci možností podporoval finančně. V rámci Jezuitské koleje postupně vzniklo gymnázium, akademie s právem udělovat univerzitní hodnosti, kněžský seminář i seminář svatého Františka Xaverského. Ten byl určený pro nemajetné studenty. V roce 1572 byl otráven biskup Prusinovský, jeho nástupcem se stal Jan Grodecký. A tomu se od císaře Maxmiliána II. podařilo 22. Hned po založení probíhala na koleji výuka bohosloví, následně přibyly filozofie, právo a medicína. Ke zvlášť významné události dochází roku 1578. Papež nechává zřídit zvláštní papežský seminář Collegium Nordicum pro země na sever od Alp. Působnost školy tak zahrnovala Moravu, Polsko, Maďarsko, Slezsko, rakouské země, Německo, Skandinávii a východní Evropu. Školu opouštěli vysoce vzdělaní katoličtí kněží i laici, kteří se vraceli do svého rodného působiště a hájili zájmy církve. Spolu s tím se jezuitům dařilo také likvidovat konkurenci. Biskup Stanislav Pavlovský si r. 1582 vynutil uzavření protestantské školy v Olomouci. R. 1622 po bitvě na Bílé hoře jezuité získali výhradní monopol na vzdělávání v Českých zemích. První doktoři teologie vyšli z olomoucké školy r. 1596, v pozdějších letech tady studoval i Jan Sarkander. Jezuité a teologové vládli nad univerzitou až do r. 1679, kdy došlo ke zřízení právnické profesury, a pak definitivně r. 1766, kdy se stal rektorem Johann Heinrich Bosenselle. Již 4 roky předtím nesměla univerzita používat v přívlastku slova Tovaryšstva Ježíšova. Dodejme, že jezuity jako řád zrušil papež Kliment XIV. r. 1773. Budova koleje byla postavena v l. 1718-22. Autora projektu neznáme. Křídla objektu obklopují spolu s kostelem P. Marie Sněžné dvě nádvoří. Objekty stojí částečně na skále, což lze vidět ve sklepích tvořených cihelnými valenými klenbami. Průčelí jsou členěna pilastry. Okna jsou zdobena nadokenními římsami, které jsou rovné nebo zvlněné. Východní štít jižního křídla je plasticky provedený se štukaturami andělíčků a s rostlinnými dekorem. Dispozice všech křídel je dvouosá. V přízemí se dochovala štuková výzdoba původního vstupu. Také se dochovala tzv. přijímací místnost s pískovcovými hlavicemi sloupů. Ve vstupu do prostoru pod schodištěm v přízemí, který přiléhá k sakristii kostela P. Marie Sněžné, se dochovala původní barokní dveřní zárubně s panty. Původně barokní objekt není veřejnosti přístupný. Slouží potřebám vojenského archívu. Viz též heslo kašna Tritonů.
Olomouc je významným střediskem vysokého školství. Jeho tradice sahá až do 16. století. Předchůdkyní dnešní Univerzity Palackého byla jezuitská kolej na dnešním náměstí Republiky. Souvisely s ní další budovy: kostel Panny Marie Sněžné, samotná školní budova, konvikt pro ubyování studentů, kaple Božího Těla a seminář svatého Františka Xaverského. Dějiny jezuitské koleje v Olomouci začaly rokem 1565, kdy byl novým biskupem zvolen Václav Prusinovský. Ten při zvolení musel slíbit, že ve městě založí kněžský seminář. Proto už r. 1566 povolává do Olomouce jezuity, kteří tady zřizují řádový dům (jezuitskou kolej) a získávají kostel sv. Františka s klášterem. Dostali právo udělovat univerzitní hodnosti. Biskup se je snažil podporovat i finančně. Prvním rektorem se stává Španěl Hurtado Pérez. Prusinovského následovník Jan Grodecký získal pro školu od roku 1573 od císaře Maxmiliána II. oprávnění udělovat univerzitní tituly. Od tohoto roku probíhala ve škole výuka bohosloví, od roku 1576 se učila filosofie, od r. 1667 církevní právo, od r. 1679 světské právo a od r. 1753 medicína. Ke zvlášť významné události dochází roku 1578. Papež nechává zřídit zvláštní papežský seminář Collegium Nordicum pro země na sever od Alp. Působnost školy tak zahrnovala Moravu, Polsko, Maďarsko, Slezsko, rakouské země, Německo, Skandinávii a východní Evropu. Školu opouštěli vysoce vzdělaní katoličtí kněží i laici, kteří se vraceli do svého rodného působiště a hájili zájmy církve. Spolu s tím se jezuitům dařilo také likvidovat konkurenci. Biskup Stanislav Pavlovský si r. 1582 vynutil uzavření protestantské školy v Olomouci. R. 1622 po bitvě na Bílé hoře jezuité získali výhradní monopol na vzdělávání v Českých zemích. První doktoři teologie vyšli z olomoucké školy r. 1596, v pozdějších letech tady studoval i Jan Sarkander. Jezuité a teologové vládli nad univerzitou až do r. 1679, kdy došlo ke zřízení právnické profesury, a pak definitivně r. 1766, kdy se stal rektorem Johann Heinrich Bosenselle. Již 4 roky předtím nesměla univerzita používat v přívlastku slova Tovaryšstva Ježíšova. Dodejme, že jezuity jako řád zrušil papež Kliment XIV. r. 1773. Budova koleje byla postavena v l. 1718-22. Autora projektu neznáme. Křídla objektu obklopují spolu s kostelem P. Marie Sněžné dvě nádvoří. Objekty stojí částečně na skále, což lze vidět ve sklepích tvořených cihelnými valenými klenbami. Průčelí jsou členěna pilastry. Okna jsou zdobena nadokenními římsami, které jsou rovné nebo zvlněné. Východní štít jižního křídla je plasticky provedený se štukaturami andělíčků a s rostlinnými dekorem. Dispozice všech křídel je dvouosá. V přízemí se dochovala štuková výzdoba původního vstupu. Také se dochovala tzv. přijímací místnost s pískovcovými hlavicemi sloupů. Ve vstupu do prostoru pod schodištěm v přízemí, který přiléhá k sakristii kostela P. Marie Sněžné, se dochovala původní barokní dveřní zárubně s panty. Původně barokní objekt není veřejnosti přístupný. Slouží potřebám vojenského archívu. Viz též heslo kašna Tritonů.
Olomouc je významným centrem vysokého školství; její tradice sahá až do 16. století. Předchůdkyní dnešní Univerzity Palackého byla jezuitská kolej na náměstí Republiky. Dějiny jezuitské koleje v Olomouci začaly rokem 1565, kdy byl novým biskupem zvolen Václav Prusinovský. Ten při zvolení musel slíbit, že ve městě založí kněžský seminář. Proto už r. 1566 povolává do Olomouce jezuity, kteří tady zřizují řádový dům (jezuitskou kolej) a získávají kostel sv. Františka s klášterem. Dostali právo udělovat univerzitní hodnosti. Biskup se je snažil podporovat i finančně. Prvním rektorem se stává Španěl Hurtado Pérez. Prusinovského následovník Jan Grodecký získal pro školu od roku 1573 od císaře Maxmiliána II. oprávnění udělovat univerzitní tituly. Od tohoto roku probíhala ve škole výuka bohosloví, od roku 1576 se učila filosofie, od r. 1667 církevní právo, od r. 1679 světské právo a od r. 1753 medicína. Ke zvlášť významné události dochází roku 1578. Papež nechává zřídit zvláštní papežský seminář Collegium Nordicum pro země na sever od Alp. Působnost školy tak zahrnovala Moravu, Polsko, Maďarsko, Slezsko, rakouské země, Německo, Skandinávii a východní Evropu. Školu opouštěli vysoce vzdělaní katoličtí kněží i laici, kteří se vraceli do svého rodného působiště a hájili zájmy církve. Spolu s tím se jezuitům dařilo také likvidovat konkurenci. Biskup Stanislav Pavlovský si r. 1582 vynutil uzavření protestantské školy v Olomouci. R. 1622 po bitvě na Bílé hoře jezuité získali výhradní monopol na vzdělávání v Českých zemích. První doktoři teologie vyšli z olomoucké školy r. 1596, v pozdějších letech tady studoval i Jan Sarkander. Jezuité a teologové vládli nad univerzitou až do r. 1679, kdy došlo ke zřízení právnické profese a pak definitivně r. 1766, kdy se stal rektorem Johann Heinrich Bosenselle. Již 4 roky předtím nesměla univerzita používat v přívlastku slova Tovaryšstva Ježíšova. Dodejme, že jezuity jako řád zrušil papež Kliment XIV. r. 1773. Budova koleje byla postavena v l. 1718-22. Autora projektu neznáme. Křídla objektu obklopují spolu s kostelem P. Marie Sněžné dvě nádvoří. Objekty stojí částečně na skále, což lze vidět ve sklepích tvořených cihelnými valenými klenbami. Průčelí jsou členěna pilastry. Okna jsou zdobena nadokenními římsami, které jsou rovné nebo zvlněné. Východní štít jižního křídla je plasticky provedený se štukaturami andělíčků a s rostlinnými dekorem. Dispozice všech křídel je dvouosá. V přízemí se dochovala štuková výzdoba původního vstupu. Také se dochovala tzv. přijímací místnost s pískovcovými hlavicemi sloupů. Ve vstupu do prostoru pod schodištěm v přízemí, který přiléhá k sakristii kostela P. Marie Sněžné, se dochovala původní barokní dveřní zárubně s panty. Původně barokní objekt není veřejnosti přístupný. Slouží potřebám vojenského archívu. Viz též heslo kašna Tritonů.
V Olomouci i Kutné Hoře je možné sledovat, jak jezuitské koleje fungovaly jako centra vzdělanosti, náboženského vlivu a později i vojenského a civilního využití. Z původních školních a konviktů se vyvinuly instituce, které formovaly regionální kulturu a vzdělávání. Dříve vznikaly i samostatné semináře a univerzitní hodnosti, které posílily postavení jezuitů v regionu a jejich vliv překračoval hranice samotných měst.