narozen 7. v Církvi adventistů sedmého dne působil od konce 60. Odmítal pracovat a plnit vojenské úkoly o sobotách. Přikazovala mu to jeho víra, členství v Církvi adventistů sedmého dne. Nakonec kvůli tomu skončil na dva roky ve vězení. Celý život se potýkal s problémy v zaměstnání. Zpočátku nechápal, proč komunistům tolik vadilo, že věří v Boha. Jiří Veselý se narodil 7. srpna 1938.
„Po základní škole studoval na Střední průmyslové škole v Brně, obor stavba automobilů a traktorů.“ Po válce se rodina seznámila s Církví adventistů sedmého dne; matka i otec se zapojili a Jiřího víra postupně vtahovala do společenství mladých lidí, kteří víru vyznávali. Protože adventisté uctívají sobotu jako den klidu, jeho matka zařídila, aby v sobotu do školy chodit nemusel. Ale později přišel tvrdý tlak režimu na náboženství a víru.
„Církev adventistů však byla poté zakázána a on se s jejími členy scházel tajně.“ S vírou se pojilo přesvědčení, že o sobotách nemůže pracovat. Ve střední průmyslové škole strojní mu ředitel řekl, že pokud nebude chodit do školy o sobotách, nemusí chodit už vůbec. Jeho otec mu tehdy poradil držet se zásad a dokončit školu, i když to pro něj znamenalo velké nároky. „Tatínek se adventistou nestal, ale nikdy mi ve víře nebránil,“ říká Jiří. Po ukončení průmyslové školy dostal práci v První líšeňské strojírně v oddělení konstrukce traktorů, kde mu nadřízený umožnil mít volné soboty kvůli víře.
Ambiciózní komunista zneužil benevolence nadřízeného a „udal ho za to, že věřícímu Jiřímu umožnil nechodit v sobotu do práce“ a dostal se na jeho místo. Následně byl Jiří poslán na vojnu, i když původně měl roční odklad. „Ty moje volné soboty mu posloužily k tomu, aby se dostal na místo šéfa.“ Základní vojenská služba pro něj byla utrpením. Oznámil velitelům, že je členem Církve adventistů sedmého dne a nemůže plnit rozkazy o sobotách; žádal o zařazení mezi zdravotníky, aby mohl sloužit lidem i o sobotách.
Stal se obětí šikany kolegů i nadřízených a jeho rodiče byli povoláni k rozsáhlému rozhovoru u velitelů v Uherském Hradišti. Poté byl Jiří posouzen soudu; advokát ho zastupoval, avšak Jiří se rozhodl hájit sám a hájil své přesvědčení. Za neuposlechnutí rozkazu byl poslán na půl roku do vězení, nastoupil v roce 1957. Vězení strávil v Opavě a v Brně-Bohunicích, kde pracoval v Technickém ústavu ministerstva vnitra. Po propuštění se vrátil k práci ve Zetoru Líšenky, ale problémy s volnou sobotou pokračovaly, a tak mu byla práce znovu odebrána a hledal nové možnosti.
Novou práce našel u Královopolských strojíren jako soustružník a mezitím byl na tři měsíce převeden k technickému praporu do Zákup u České Lípy; vyhnali ho od rozkazu, ale nakonec trest nebyl uskutečněn. Zbytek vojenské služby proběhl bez větších potíží; Veselý zastával funkci písaře roty a byl navržen na odznak vzorného vojáka. Po návratu do civilu se plně věnoval adventistické mládeži a snaze sladit práci s činností církve.
V Brně se tehdy koncentroval největší sbor adventistů, přes 200 členů, z nichž asi 50 tvořili mládež. Veselý postupně získával zaměstnání, které mu umožňovalo skloubit službu církvi a pracovní činnosti. Nastoupil jako kontrolor hasicích přístrojů v Kovopodniku města Brna a souběžně pokračoval v činnostech mládeže a laického kazatelství. Dálkové studium na bohoslovecké fakultě Komenského univerzity mu umožnilo získat státní souhlas pro veřejné působení, i když to vyžadovalo dohled církevních tajemníků a dohled komunistického režimu.
„Naše církev byla v roce 1959 znovu povolena, ale vždy byla politikům trnem v oku.“ Každý církevní tajemník si chtěl zajistit jistotu, že nevznikne malér, a proto hrozili a zastrašovali. Veselý si uvědomil, že největším problémem režimu bylo to, že věřící nebyli stádem, které lze jednoduše ovládat; mysleli samostatně a to režim neshledával za vhodné. V osmdesátých letech působil na různých místech na Moravě, například na Ostravsku a v Olomouci, kde se podílel na výstavbě modliteben a čelil tlaku Státní bezpečnosti. Na jedné z jejich schůzek s agenty se mu nabízeli peníze výměnou za informace, které odmítl a vyjádřil, že nepřinese nic špatného, i když by mohlo pomoci. Po roce 1989 se naplno vrátil k práci v církvi a lidé toužili slyšet názory, které režim zakazoval.
Jiří Veselý nikdy nelitoval, že víra se stala pevnou součástí jeho života, ani toho, že mu kvůli ní vznikaly problémy. Nejhorší, co vystihl, byla skutečnost, že problémy měly i děti adventistů; někteří z jeho synů se nedostali na střední či vysokou školu kvůli tomu, že jejich otec je kazatel. Z toho všeho vyplývá jeden hlavní závěr, kterým se celý život řídil: víra je důležitá a formuje činy i postoje, i když s sebou nese těžkosti a rizika.
Jiří Veselý se narodil 7. srpna 1938 v Brně. Otec pracoval jako nástrojář, matka byla krejčová. Mládí prožil v Brně-Husovicích a jako řada chlapců chodil do Skautu a po jeho zrušení do Pionýru. Po základní škole studoval na Střední průmyslové škole v Brně, obor stavba automobilů a traktorů. Krátce po válce se rodiče seznámili s Církví adventistů sedmého dne. Matka přijala jejich víru a nechala se pokřtít a otec se rovněž účastnil adventistických shromáždění. K víře rodiče vedli i Jiřího. Po střední škole nastoupil do vývojové konstrukce v Zetoru Líšenky, kde se vyráběly traktory. Po nástupu do armády se musel vyrovnat s tlakem kvůli sobotám a víře, která vyžadovala volnost sobotní služby.
