Český sochař a medailér Josef Fiala se vzdělával na keramické škole ve Znojmě a následně vystudoval v letech 1918-1922 Uměleckoprůmyslovou školu v Praze v ateliérech Otakara Španiela a Bohumila Kafky. Ve studiu pokračoval v letech 1922-1924 u Jana Štursy na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě se zaměřil především na portréty, ale věnoval se i medailérské činnosti.
Ve své tvorbě se zaměřil především na portréty, ale věnoval se i medailérské činnosti. V roce 1942 vytvořil bustu spisovatele Jindřicha Šimona Baara a pro neuskutečněný pomník vytvořil několik studií hlavy Jana Sladkého Koziny a Jana Prokopa Velikého. Ateliér měl v Praze v Břevnově a byl autorem bust prvních prezidentů a politiků, například Aloise Rašína.
Český lékař a politik MUDr. Jan Dvořák vystudoval medicínu na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde v roce 1876 získal titul doktora všeobecného lékařství. Dále se vzdělával na stážích ve Vídni, Berlíně, Drážďanech a Mnichově. Jako praktický lékař působil v Opočně a věnoval se i publikační činnosti. Udržoval kontakty s MUDr. Antonínem Čapkem, otcem bratří Čapků a spisovatelkou Eliškou Krásnohorskou.
V roce 1889 se stal za mladočechy poslancem Českého zemského sněmu a v roce 1891 poslancem Říšské rady. V letech 1903-1916 působil jako ředitel Zemské porodnice a nalezince v Praze. Měl velmi silné sociální cítění. Stál u zrodu Spolku pro péči a výchovu rachitiků a mrzáků, zařizoval ústavy a spolky pro děti opuštěné a osiřelé a obětavě pracoval v Zemské komisi pro ochranu dětí a péče o mládež.
Galerie: Katastrální území
Datum poslední aktualizace: 14.8.2025 9:15
Datum vytvoření: 25.2.2023 12:39
Zašlete nám zpětnou vazbu k tomuto heslu. Líbí se Vám toto zpracování? Dne 9. září 1930 za veliké účasti poděbradské veřejnosti byla uložena do rodinné hrobky na hřbitově v Kluku rakev s ostatky jedné z nejznámějších a nejvlivnějších poděbradských osobností, která do dnešních časů po sobě v našem městě zanechala nepřehlédnutelnou stopu. Tři dny předtím zemřel po těžké nemoci ve věku 87 let stavitel Josef Fiala, který na konci 19. a na počátku 20. století pomohl změnit tvář Poděbrad k nepoznání.
Nebyl zdejším rodákem, do Poděbrad se dostal až v roce 1878 spolu s otcem, který dostal zakázku na stavbě mlýna Vojtěcha Hlaváče. Josef Fiala se narodil 2. října 1852 v pražské Hostivaři, kde byl jeho otec stavbyvedoucím. Později se rodina přestěhovala do vnitřní Prahy a Josef tu u Premonstrátů vystudoval několik ročníků nižší reálky. Pak se rozhodl po otcově vzoru pro stavebnictví a vyučil se řemeslu tesařskému a zednickému u pražského stavitele Hanče. V Poděbradech se seznámil se stavitelem Janem Kalousem, který tu měl tehdy největší stavební firmu. Začal u něj pracovat nejdříve jako polír, pak stavbyvedoucí, ale záhy se stal jeho společníkem.
V roce 1882 se osamostatnil a začal stavět velký patrový dům č. p. 74/III v Palackého ulici proti kostelu. V podnikání se mu dařilo, měl hodně zakázek nejen v Poděbradech, ale i v širokém okolí. V té době totiž poklidné zemědělské městečko s příchodem dráhy a založením několika větších průmyslových podniků se po roce 1870 začalo rychle rozrůstat a bylo třeba hodně stavět. Josef Fiala prozřetelně nakoupil různé pozemky hlavně na Kostelním předměstí, kde sám se svou početnou rodinou bydlel, a podle projektů svých známých a většinou pražských architektů je začal zastavovat.
Velká příležitost se mu naskytla, když po navrtání prvních minerálních pramenů se kníže Hohenlohe uvolil, že v panské Dřevnici postaví první lázeňskou budovu. Josef Fiala ji postavil podle plánu hannoverského architekta Paula Hackenholze v roce 1908 během tří měsíců. Brzy na to realizoval projekt od téhož architekta na stavbu nového sídla správy knížecího velkostatku (dnes Zámeček).
V následujících třech letech, kdy se novou majitelkou lázní stala obec poděbradská, vybudoval celý lázeňský střed včetně Zimních lázní podle vítězného návrhu mladého architekta Františka Jandy, Kotěrova žáka. Kolem lázeňského středu postavil ještě řadu krásných secesních vil. Ty nejvýstavnější byly určeny pro jeho dcery. Vilu Katuši č. p. 221/II. 257/III dcerám Vlastě Richtrové a Olze Pichlové. Ta původně měla sousední dnes polorozpadlou vilu Olgu. Ve stejném stylu jsou i tři vily Na Kopečku a po městě ještě několik dalších.
Fialova firma byla zapojena i do dalších větších či menších stavebních akcí ve městě např. prováděla modernizaci Inwaldovy sklárny v roce 1909, účastnila se zhotovení pomníku krále Jiřího na náměstí nebo vybudovala novou cyklistickou dráhu v Oboře (dnes Jízdárna). Přestože měl Josef Fiala početnou rodinu, podařilo se mu nastřádat majetek milionové hodnoty, patřil ve své době k nejbohatším místním občanům.
Hojnou měrou se také účastnil veřejného života. Od roku 1882 až do prvních popřevratových voleb (1919) byl nepřetržitě členem obecního zastupitelstva, v letech 1900-1903 se dokonce stal členem městské rady. Byl činný také v pivovaře, spořitelně, a hlavně neúnavnou činnost vyvíjel v Občanské záložně, kde byl v roce 1896 zvolen do výboru. Tuto funkci zastával celých 37 let, nejdříve jako člen a pak jako místopředseda ředitelství. Záložna byla tehdy významnou institucí, stala se mecenášem nejen celé řady spolků humanitních i kulturních, ale i mecenášem obce a veřejnosti.
Také nebylo vlasteneckého či kulturního spolku ve městě, aby se ho Josef Fiala neúčastnil. Jako nadšený Sokol byl jeden čas náčelníkem a krátce i starostou. Po letech z početné Fialovy rodiny v Poděbradech nikdo nezůstal. Syn inženýr Karel Fiala, do něhož otec vkládal velké naděje, padl na frontě za I. světové války. Dcery Josefa Slavíková a Vlasta Richtrová se vdaly do Prahy, Anna do Hradce Králové a v Poděbradech zůstaly dcery Anděla provdaná Horová, Matylda provdaná Hlaváčová a Olga provdaná Pichlová.
V Poděbradech dožil její jediný syn hudebník Pavel Pichl a v Praze, mimo jiné, dosud žije pravnuk Josefa Fialy a známý tenista wimbledonský vítěz Jan Kodeš, vnuk Fialovy dcery Vlasty.
