Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladovil. Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: „Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci.“
Potom ho ďábel zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů!“ Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času. Ježíš se vrátil v síle Ducha do Galileje. Pověst o něm se roznesla po celém kraji.
Ilustrativně lze říci: Potom co se dal Ježíš pokřtít, ho svatý duch zavedl do pustiny. Ježíš 40 dní nic nejedl, a tak měl hrozný hlad. Přišel za ním Ďábel a pokoušel ho: „Jestli jsi opravdu Boží Syn, řekni kamenům, aby se proměnily v chleba.“ Jak na to Ježíš zareagoval? Zopakoval Ďáblovi, co říká Boží zákon: „Je napsáno, že člověk potřebuje k životu víc než jenom jídlo.“
Pak Ďábel Ježíšovi řekl: „Jestli jsi opravdu Boží Syn, skoč z nejvyššího místa chrámu.“ Potom Satan ukázal Ježíšovi všechna království na světě a jejich bohatství a slávu. Řekl: „To všechno ti dám, když se mi pokloníš.“ Ale Ježíš mu odpověděl: „Jdi pryč, Satane!“ Když Satan odešel, přišli andělé a dali Ježíšovi něco k jídlu.
Od té doby Ježíš říkal lidem dobrou zprávu o Království. To byl úkol, kvůli kterému ho Bůh poslal na zem. Ďábel, Satan a Lucifer možná nejsou tři shodná jména pro tutéž postavu. Mnoho křesťanů věří, že ďábel, Satan a Lucifer jsou tři jména pro stejnou postavu. Podle mnohých učenců však Lucifer rozhodně stejnou personou jako Satan není. O tom, že je Lucifer totožný se Satanem, hovoří a píší křesťané už po staletí; za tutéž postavu je bezpochyby považovali již ve 14. století, kdy Dante psal svou Božskou komedii.
Jenže původní hebrejské texty používají slovo „zářící“, לֵילֵה,. Čtěte také: Svatý Ondřej umíral bolestivěji než Ježíš. Přímo slovo Lucifer se ve Starém zákoně objevuje jen jednou a jako jméno vlastní. Toto slovo navíc používají jen některé biblické překlady, hlavně verze krále Jakuba; v Izaiášovi se tak například můžeme dočíst: „Jakž to, že jsi spadl z nebe, ó lucifeře v jitře vycházející.“ Tento citát se ale podle mnoha odborníků týká pádu babylonského krále a se Satanem proto nemá nic společného.
Satan, princ temnot, se na druhou stranu ve Starém zákoně objevuje mnohokrát, často popsaný jako protivník či oponent. Spojení Lucifera se Satanem pak mohlo vzniknout celkem jednoduše, protože Satan je na mnoha místech Bible spojovaný s příchodem světla. Například se tak píše ve Zjevení sv. Jana: „Zatroubil pátý anděl.“
Jasnou hvězdou jitřní se pak Ježíš nazývá dokonce sám ve Zjevení svatého Jana. Matouš 3: Mt 3,1-15: Asketa Jan Křtitel, který se živил kobylkami a žil jako poustevník, začal vést lidi ke "křtu pokání". Pokání - řecky metanoia = změna mysli - se do češtiny překládá většinou jako "obrácení".
Mt 3,16-17: Událost při křtu Ježíše je střípkem přispívajícím našemu porozumění učení o Boží Trojici: Bůh Otec řekl z nebe: "Ježíš je můj Syn". A Duch na Syna sestoupil. Jasně se mluví o třech různých osobách -- Otci, Synu, Duchu. Holubice je pouze symbolem té třetí osoby - Ducha - která zprostředkuje spojení a vztah mezi Otcem a Synem.
Někteří si mysleli, že zahřmělo - ti nemají o čem se bavit ... aby vyhlásil soud pronárodům. ale naopak jej "zapálí" - to je zvláštní soud, zvláštní spravedlnost ... (pocházel z toho správného rodu ... byl pokoušen od ďábla, ale jako JEDINÝ obstál. (viz Mt 3,17) oddaný Bohu Otci s ďáblem, Božím nepřítelem, rozhodnutým mařit Bohu záměry.
Stretnutí s pokušeními ukazuje, že Ježíš je poslušný Otci - v budoucnu tedy bude jednat podle Božího plánu a ne podle vlastních potřeb. Dobře rozumíme tomuto prvnímu popsanému pokušení. že když mám do něčeho chuť (a ani to nemusím moc potřebovat ... tak se do toho rychle bez přemýšlení pustím. Na druhé straně když se mi do něčeho nechce, tak si říkám: "Chce to vůbec po mně Pán Bůh?"
A protože zpravidla neslyším žádný hlas z nebe, neudělám nic. A tak nejsem často příkladem víry, protože nedělám to, co chce Bůh, ale to, co mne baví. Nechci říct, že Pán Bůh po nás chce věci, které jsou nám z duše odporné - právě naopak, on mění naše srdce, abychom dělali ty správné věci ne z donucení, ale s láskou.
Matouš výslovně či skrytě naráží: Ježíš má hlad (verš 2), ale sytí jiné lidi (14,13-21; 15,29-39); je unavený (8,24), ale nabízí ostatním odpočinek (11,28); je Králem Mesiášem, ale platí daň (17,24-27); je označován za ďábla, ale vyhání démony (12,22-32); umírá smrtí hříšníka, ale přišel, aby zachránil svůj lid z jejich hříchu (1,21); je zrazen za 30 stříbrných, ale dává svůj život jako výkupné za mnohé (20,28); sám neučiní z kamenů chléb (4,3-4), ale dává své vlastní tělo jako chléb pro lidi (26,26).
Pokoušení Krista, mozaika z 13. století, vypráví o tom, že to, co čeká Ježíše, je plnění vůle Otce i odolání pokušení. Dějově navazuje na Ježíšův křest. Jeho obsahem je odchod Ježíše do Judské pouště, kde jej navštíví Satan a třikrát jej pokouší. Pokušení graduje podle verze Matouše a podle Lukáše a odkazuje k izraelským poutím v Exodu.
Klíčové myšlenky a dopady pro čtení Evangelií
Evangelia ukazují, že Slovo se stává světlem, ale lidé často volí temnotu. Slavnostní začátek Janova evangelia připomíná Narození Páně a vyzývá k přijetí Slova spásy. Přijmeme-li Ježíše, porosteme v poznání Pána a v lásce k Němu.
Chopit se evangelia a vtělit jej do každodenního života je ten nejlepší způsob, jak poznat Ježíše a přinášet Jej druhým. To je posláním každého pokřtěného: ukazovat a dávat Ježíše druhým. Abychom to mohli dělat, musíme Jej poznat a mít Jej v sobě jako Pána svého života.
V souvislosti s pokušeními si všímáme, že ne vždy je nutné nasazovat okamžitou reakci. Někdy Ježíš neudělá nic a čeká na Otce. V tom je dokonalá poslušnost Syna Otci. A právě tato poslušnost nás vybízí k bdělosti a k tomu, abychom k Pánu přistupovali bez předsudků a s vírou.
Pokušení v poušti XL temptation of Christ (cz titulky)
3 krát: první pokušení chleba, druhé předločení ďáblovi na chrámu, třetí ukázání království světa. Tyto scény nám připomínají, že vládu nad světem nabízí jen pán temnot, zatímco Ježíšova odpověď potvrzuje věrnost Otci a důvěru, že skutečné zvládnutí světa vyžaduje Boží plán a čas.
Regres k biblickým textům a jejich kontextu ukazuje, že rozdíly mezi Matoušem a Lukášem v pořadí pokušení mají své vykladače. Někteří učenci vidí v různém pořadí odlišný záměr autorů a propojení s Exodus a pokušení Izraele.
Praktické poznámky pro čtenáře
- Buďte bdělí vůči pokušením; rozlišujte mezi okamžitým uspokojením a Božím plánem.
- Hledání síly v Duchu svatém umožňuje odolávat pokušení a žít podle Božího slova.
- Chápání trojice (Otec, Syn, Duch svatý) v kontextu křtu posiluje důvěru v Boží vedení.
- Lucifer, Satan a Ďábel jsou v literatuře často spojováni, ale tradiční výklad je nespojuje nutně jako jednu a tutéž bytost.