Kain a Abel jsou dospělí, Kain se stal zemědělcem a Abel pastýřem, který se rád stará o jehňátka.
Jednoho dne přinesli Kain i Abel Bohu dary; Kain přinesl plody ze své práce, Abel dal Bohu to nejlepší ze svých ovcí.
Jehova měl z Abela a z jeho daru radost, ale s Kainem a s tím, co mu přinesl, spokojen nebyl.
Aber byl dobrý člověk, který miloval Jehovu i svého bratra, a proto Bůh Kainovi řekl, aby se změnil.
Ale Kain neposlechl, moc se zlobil, že Bůh má Abela raději než jeho, a tak jednou Abelovi řekl: ‘Pojďme na pole.’
Když tam byli spolu sami, Kain svého bratra Abela uhodil tak silně, že ho zabil.
Abel zemřel, ale Bůh na něj stále myslí; Abel byl dobrý člověk, a na takové lidi Jehova nikdy nezapomíná.
Proto jednoho dne Jehova Bůh přivede Abela znovu k životu, a potom už Abel nebude muset nikdy zemřít; bude moci žít na zemi věčně.
Ale takové lidi, jako byl Kain, Bůh nemá rád, a proto když Kain zabil svého bratra, Bůh ho potrestal.
Poslal Kaina velmi daleko od ostatních členů jeho rodiny; za nějaký čas měli Kain a jeho manželka děti, a také jiní synové a dcery Adama a Evy se ženili a měli děti.
Brzy bylo na zemi mnoho lidí.
První bilble byla napsaná v aramejštině - to je nesporné; slovo kain v aramejštině znamená oštěp, což je součást spektra významů, ale samotné slovo Kain se v aramejštině nevyskytuje.
Zato v hebrejštině to může být jméno osoby, kmene i místa; teď konečně k tomu, kdo koho zabil: Kainovo jméno je opravdu důležité, tento muž už svým jménem dává najevo, že je připraven používat zbraně.
Přestože celý příběh působí jako vysvětlení vzájemných nesvářek mezi lidmi, důležitější je poselství: Kain si zahrává se zbraněmi a když se rozhněvá na bratra, nechá hněv, aby ho ovládl.
Příběh o Kainovi a Ábelovi je biblickým příběhem a ne novinovou zprávou; Ábel nutně nemusí mít bratra, nemusí tady žít dokonce žádný Ábel ani Noe.
Bibli jde vždy o sdělení nějaké skutečnosti a realitou je, že jsme postiženi hříchy svých předků a naše špatné skutky mají dopad na další generace.
Kain je synem Adama a Evy, kterým se narodil po jejich vyhnání Bohem ze zahrady Eden; je starším bratrem Ábela a vyskytuje se ve čtvrté kapitole Genesis.
Oba bratři se živili rozdílnými způsoby - Ábel byl pastýř, Kain se věnoval zemědělství; jednoho dne oba obětovali Bohu podle daného řádu, a Kainovo obětování plodin nebylo přijato stejně jako Ábelovo obětování ze stáda.
Jehova upozornil Kaina, že přijme i jeho dary, pokud bude konat dobro, a varoval ho, že pokud tak nebude činit, hřích se v něm ujíme a ovládne ho.
Kain si radu k srdci nevzal a vylákal svého mladšího bratra na pole, kde Ábel byl zabit; Kain si byl hrůzného činu dobře vědom a lhal, když byl Bůh otázal na Ábela.
Vševědoucí Bůh však dobře věděl, co se stalo, a Kaina proklel; odvrhl ho od země, která mu již neměla dávat svoji sílu, a učinil z něj vyhnance a psance.
Kain namítl, že po jeho činu ho bude chtít každý na potkání zabít, ale Bůh ho ochránil znamením, aby mu nikdo neublížil; Kain odešel do země Nódu, kde se mu narodil syn Enoch a postavil město, které po něm pojmenoval.
Smutný příběh těchto dvou bratrů může být poučením pro každého z nás: Adamovi synové Kain a Ábel měli různě povahy a Ábel uznával, že Stvořitel jedná spravedlivě a milosrdně, zatímco Kain si vytyčil vlastní cestu k uspokojení Bohu.
Tito bratři byli podrobeni zkoušce, aby se ukázalo, zda věří Božímu slovu a poslouchají ho; pochopili obětní řád a věděli, že mají vyjádřit víru ve Spasitele a uznat, že jsou na něm závislí pro odpuštění.
Ábel obětoval ze stáda a Boží odpověď byla: “I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar”; Kain obětoval plody a ne krev, což nebylo přijato; Ábel prosil bratra, aby předstoupil před Boha způsobem, který Bůh předepsal, a Kain reagoval vzpurně.
Podle Židům 11,4 Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain; Kain měl stejně příležitost přijmout pravdy, které Ábel přijal, ale volil vlastní cestu a zvolil si vzpouru proti Bohu.
Jako dva typy lidí: jeden spoléhá na Boží oběť a druhý na své vlastní zásluhy; téměř všechna falešná náboženství staví na tom, že člověk může spasení zajistit svým úsilím, a Kainův příběh ukazuje sklon lidstva jít dolů k satanu.
Naší jedinou nadějí je Kristus; pravá víra se projevuje poslušností všech Božích požadavků; od dob Adama existuje spor o poslušnost Božího zákona, a zatímco někteří usilují o vlastní spasení, víra se projevuje činy.
Ale když Kain viděl, že jeho oběť byla odmítnuta, rozhněval se na Boha a živil v sobě žárlivost a nenávist vůči Ábelovi; Ábel obhajoval Boží spravedlnost a dobrotu a ukázal na Kainův omyl, že Bůh miluje lidi, kteří se k němu obrací s pokáním.
To všechno způsobilo, že se Kainův hněv ještě vystupňoval a Ábelův bohabojný život svědčil proti satanovu tvrzení, že člověk nemůže zachovávat Boží zákon.
Když Kain viděl, že nemůže Ábela ovládat, byl tak rozlícen, že ho připravil o život; každý, kdo obhajuje Boží zákon, může vyvolat stejný duch, avšak každý Ježíšův mučedník zemřel jako vítěz.
Hospodin řekl Kainovi: “Kde je tvůj bratr Ábel?” a Kain odpověděl: “Nevím.” Bůh řekl: “Cos to učinil! Slyš, prolitá krev tvého bratra křičí ke mně ze země.”
Kain měl čas k přemýšlení, věděl o své obludnosti a lži, ale zůstal vzpurný; Boží hlas mu vyřkl hrozivá slova: “Budeš nyní proklet a vyvržen ze země,” která mu nedá svou sílu při obdělávání půdy.
Milosrdný Stvořitel mu pokračoval dávat život a příležitost k pokání; Kain však žil jen, aby zatvrdil své srdce a stal se hlavou rodu opovážlivých hříšníků.
Patnáct století poté, co Bůh vynesl rozsudek nad Kainem, svět zjevně ztýdil zločin a nemravnost; rozsudek smrti nad padlým lidstvem se ukázal jako spravedlivý a milosrdný.
Satan nadále usiluje o obelhání světových obyvatel a Bůh vidí konec od počátku; Bůh má dalekosáhlé a celistvé plány a svět sledovali i v dobách před potopou.
