Kalich - zlacená nádoba na víno ke konsekraci. Skládá se ze tří částí: nádoba (kopa), stopka (noha), ořech. Pyxida (repositorium) - schránka, ve které se uchovává velká proměněná hostie do monstrance. Hostie se do pyxidy vkládá v lunule (úchyt ve tvaru půlměsíce) ve které byla vystavena v monstranci. Ciborium - nádoba pro uchovávání Nejsvětější Svátosti ve svatostánku (svatého přijímání pod způsobou chleba). Podobá se kalichu. Purifikatorium - bílý obdélníkový kus látky, kterým se čistí obětní miska, kalich, paténa. Mešní konvičky - dvě liturgické nádobky, ve kterých se k oltáři přináší mešní víno a voda. Mohou mít různý tvar, velikost, většinou jsou ze skla. Bývá odlišeno, která konvička je na vodu a která na víno, aby nedošlo k záměně vína a vody. Patena ke sv. Korporál - čtvercové naškrobené lněné plátno v podobě čtverce, které se klade na oltář pod kalich a misku s hostiemi na nějž se klade Nejsvětější Svátost. Slouží k zachycení drobných částeček nejsvětější svátosti. Monstrance (ostensorium) - schránka na velkou proměněnou hostii; používá se k vystavování a k žehnání Nejsvětější Svátostí. Slouží ke stejnému účelu jako pyxida, pouze přední a zadní strana je ze skla; hostie je upevněna v lunule. Velum k požehnání - pruh látky obdélníkového tvaru. Kadidelnice (turibulum) - nádoba na řetízcích se žhavými uhlíky ke spalování kadidla. Do ní se vkládá kovová miska s rozžhaveným dřevěným uhlím nebo samozápalnými briketami. Na uhlí se sype kadidlo - pryskyřice, která se uchovává v loďce. Zvonky - používají se při mši svaté u pozdvihování a svátostném požehnání. Svícny - k posazení svící, kdy svíčky jsou zapáleny vždy při mši svaté a při adoraci. Jiné svícny se používají při slavnostním průvodu. Baldachýn - stříška tvořená čtvercovým nebo obdélníkovým kusem pevné látky, na převislých okrajích je často bohatě zdobená. Podpírá se čtyřmi, někdy i šesti tyčemi, na kterých je baldachýn nesen.
Oběťný obřad a Eucharistie prošly v českých zemích složitou historií: zrození a šíření přijímání pod obojí způsobou mělo hluboký dopad na liturgii i na eklesiologii. Křesťanské století bylo poznamenáno různými přístupy k přijímání - od jednotného podávání chleba a vína až po rozlišení praxí pro laiky a pro duchovenstvo. Pro husitské hnutí a českou reformaci byl kalich jedním z klíčových symbolů. Vysluhování pod obojí způsobou se zpočátku rozšířilo na několik pražských kostelů a Pražská univerzita vydala deklaraci schvalující vysluhování pod obojí způsobou. Z pohledu laické praxe se debatovalo o hygienických a estetických důvodech, ale i o teologickém významu přijetí pod obojí.
Historie a teologie přijímání pod obojí (sub utraque)
Kalich byl hlavním symbolem husitské reformy a stal se symbolem českého reformního hnutí. První kroky k přijímání pod obojí způsobou u nás jsou spojeny s Jakoubkem ze Stříbra a Husovým názorem, že laici by měli přijímat víno z kalicha. Jan Hus původně podporoval častější přijímání, avšak s opatrností, a teprve později souhlasil s přijímáním pod obojí, když koncil uznal potřebu rozlišovat způsob přijímání. Disputace a disputace na univerzitě, v kostelích i v samostatných kaplích vedly k postupnému rozšíření této praxe - zejména v Praze a dalších pražských místech.
Postupně se v čase měnily významy a praktiky: husité vnímaly kalich jako nástroj jednoty věřících, zatímco pozdější reformace ho považovala za symbol všech věřících. V 16. století získal kalich význam všeobecného kněžství a stal se vyjádřením jednoty lidu. Tridentský koncil 1564 zavedl praktikování pod jednou - chléb - v některých kruzích, aby se zabránilo nekontrolovanému šíření pohledů. Po II. vatikánském koncilu se v některých farnostech obnovila praxe přijímání pod obojí způsobou.
Etické a liturgické souvislosti současnosti
V současnosti je ve společenství diskutováno o tom, zda a jak často vysluhovat Večeři Páně pod obojí. Diskuze zahrnuje i otázky o běžné praxi pro děti, hosty a abstinenty, a o použití hygienických kalíšků versus tradičních kalichů. KOexistence různých vyznání dává přednost dialogu a vzájemnému respektu, ale i snaze o hlubší porozumění Kristově přítomnosti v eucharistii.
Bratří, kteří rozvíjeli teologii eucharistie v zemích českých, zdůrazňovali, že eucharistie není jen znamením, ale skutečným působením milosti - Kristus je přítomen v chlebu i vínu. Jejich důraz na společenství v Duchu svatém a na zřetelnou praxi sdílení svátosti vede k poznání, že Večeře Páně je prostředkem jednoty Božího lidu a to i napříč historickými konflikty.
Praktické poznámky a současné argumenty
Kalich jako symbol Husitské Evropy a pozdějších reformací odráží historické napětí mezi jednotou církve a různými liturgickými tradicemi. V některých komunitách probíhají moderní kroky k zvyšování hygieny a inkluzivity v přijímání, aniž by byl narušen význam a hloubka slavnosti.
V české a obecně západní tradici vyznáváme, že Ježíš zvolal: „Toto je mé Tělo, toto je kalich mé krve“ a že skutečná přítomnost Krista v proměněném chlebu a vínu je jádrem katolické víry. Kristus při Poslední večeři vyzývá ke skutečné účasti na chlebu i kalichu, nikoliv pouze k symbolickému vzpomínání, a proto katolická církev zachovává praxi přijímání pod obojí způsobou, v rámci možnosti a vhodnosti konkrétní farnosti.
V rámci ekumenických debat zůstává kalich jedním z vyhrocených symbolů - pro některé církve je přijetí pod obojí způsobou zásadní a pro jiné je nejcennější a nejdůstojnější podávání pod jednou. Nyní se klade důraz na upřímnost víry a na důstojnost slavení Večeře Páně, a to jak v katolické, tak v ekumenické perspektivě.
Krátký pohled do pramenů a praxí ukazuje, že kalich byl vždy symbolem spojení lidu Božího a že procesy kolem přijímání pod obojí byly a jsou výrazem snahy poznat kontinuitu prvotní církve.
Poslední večeře | Biblické příběhy
V závěru vyobrazení ukazují, že: Kalich byl a je jedním z hlavních symbolů církve a že jeho význam překračuje historické boje a spory - jde o spojení Boží milosti s lidskou vírou a o pouto společenství kolem stolu Páně.