Přehledná barokní kaple z roku 1682 stojí ve Zelenohorsku a byla postavena tehdejším hejtmanem Danielem Františkem Táborským z Hirschfeldu. Kaple je jednoduchého půdorysu, orientovaná na západ a nachází se na návsi v centru obce, na jižní straně průjezdní komunikace označované jako Černčická.
Má zděnou přízemní konstrukci s hladce omítnutou fasádou, stojící na čtvercovém půdorysu se čtvrtkruhy vybranými rohy. Na střeše je stanová krytina a šestiboká lucerna s cibulovou kopulí; kaple je zakončena latinským křížem na makovici. Kaple se vyznačuje jednoduchým soklem a profilovanou korunní římsou, její fasádu člení pilastry v projemně proláklých nárožích.
Východní hlavní průčelí má vstup zaklenutý odsazeným plným obloukem, se dvěma dřevěnými dveřmi s horní výplní, prolomenou šestihrotou hvězdou a mandorcemi; severní průčelí nese slepé segmentové okno s freskou Nejsvětější Trojice a šambránou. Kaple byla pojímána v průběhu století jako významný bohoslužebný prostor spojený s cennými relikviemi a oltáři.
Mezi nejvýznamnější prostory patřila kaple svatého Materna a později „kaple Kinských“, která ukrývala několik náhrobků arcibiskupů a bohaté oltářní předměty. V 18. století se uvádí, že kaple sloužila i jako pohřebiště arcibiskupů a byla doplněna renesančním oltářem, který byl přemístěn z jiných kaplí katedrály.
Významné byly oltáře a relikviáře. V roce 1726 byl darován stříbrný pozlacený kalich a v letech 1735-1737 daroval Josef hrabě Kinský stříbrnou lampu se třemi řetízky a dvěma štítky. Později, v 70. letech 18. století, arcibiskup Antonín Petr Příchovský upravil prostor pod kaplí pro pohřbívání arcibiskupů a byl zde jako první pohřben. Jeho náhrobek je vsazen do severovýchodní stěny, s vyřezanou desítkou z černého mramoru a zlaceným rámem.
Další náhrobky připomínají arcibiskupy Aloise Josefa Kolovrata Krakovského, Josefa Schrenka z Notzingu a Ondřeje Aloise Ankwicze Skarbeka z Poslavic; do západní stěny byl vsazen náhrobek Václava Leopolda Chlumčanského a do východní stěny červené mramorové náhrobky kardinála Bedřicha Josefa Schwarzenberga a kardinála Františka de Paula Schönborna. Při úpravách arcibiskupské hrobky byl pořízen renesanční oltář sv. Filipa Neri; jeho oltářní obraz byl původně v kapli, poté byl darován do farního kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Pozdni.
Uprostřed kaple byl instalován oltář sv. Vojtěcha s bohatě zdobeným rámem a malbami ze života sv. Vojtěcha, doplněný o relikvie a malbou doplněné fresky, které zobrazují události ze života svatého. Kolem oltáře byly umístěny obrazové scény a reliéfy z lipového dřeva, díla sochařů a řezbářů, včetně polychromace a maleb od Františka Sequense a Josefa Mockera. Po 900. výročí smrti sv. Vojtěcha byl v kapli vystaven nový oltář věnovaný tomuto světci a v roce 1897 byla v kapli umístěna schránka s relikviemi z Vojtěchova hrobu, přinesená z Vlašimské kaple.
Po odsloužení jubilea byly relikvie vráceny, avšak na mramorové mensě oltáře bylo v roce 1898 postaveno novogotické monstrance a skříň s relikviemi. Podle návrhu Josefa Mockera vyřezal řezbář Václav Mráz oltářní architekturu z lipového dřeva; sochy a reliéfy jsou dílem Jana Kastnera. Na křídlových částech oltáře se zobrazují scény z Kristova života a dění okolo misionářského působení sv. Vojtěcha. Po dokončení prací se kaple stala známou jako kaple sv. Vojtěcha a vnitřní prostor byl upraven tak, aby umožnil umístění ostatků sv. Vojtěcha v trvalé výstavbě.
Ostatky svatého Vojtěcha byly v roce 2012-2013 nově očištěny a konzervovány; při zjištění, že není možné použít původní sarkofág, byl navržen domečkový typ relikviáře se stříškou; ostatky byly slavnostně přeneseny do kaple. Kaple je oddělena železnou zlacenou mříží z roku 1733 a v její blízkosti stojí bronzová socha klečícího kardinála Schwarzenberga. Před morem gotické architektury stávaly v této oblasti další oltáře a hroby, např. oltář sv. Cyrila a Metoděje, který byl při dostavbě katedrály přesunut.
Tento komplex kaple a jejího vybavení ilustruje proměnu významného sakrálního prostoru v katedrále během staletí, od původní gotické konstrukce po barokní a pozdější novogotické úpravy, spolu s bohatou privilegií relikvií a oltářů, které odrážejí zbožnost a politickou moc tehdejší doby.
Historie kaple zůstává připomínkou složité vrstvy sakrálního dědictví Pražského hradu a metropolitní kapituly, kde jednotlivé oltáře, relikviáře a náhrobky mapují období od středověku po novověk.