Maminka Ježíška v jesličkách z idylických betlémských obrázků, snoubenka tesaře Josefa, panenská dívka Marie, prohlášená dogmatem katolické církve za Matku Boží, se stala bezpochyby nejslavnější ženou v dějinách lidstva. Je to jediná žena, jejíž jméno se uvádí také v koránu. Přesto se o ní v Novém zákoně dozvíme velmi málo a dobové historické prameny ji neuvádějí vůbec.
Podle některých velmi starých křesťanských zkazek pocházela Marie z Nazaretu, ve kterém tehdy žilo asi 400 lidí. Jméno Miriam nebo Mariam, jak tehdy znělo, bylo velmi časté. Ačkoli umělecká tradice za staletí vytvořila idealizovaný obraz Panny Marie, historikové se shodují v tom, že se v žádném případě nemohla podobat líbezné ženě oděné do bílého a modrého hedvábí.
Historický a mariánský kult v průběhu věků
Mariánský kult pěstovaný již od třetího století našeho letopočtu je velmi rozšířený a mnohostranný. Věřící přisuzují Marii zázraky všeho druhu - od sesílání deště po uzdravování nemocných a zjevování se na mnoha místech a různým způsobem. Tento téměř božský charakter kultu v poslední době církev poněkud zmírnila a Panně Marii nepřiznává nejvyšší stupeň úcty - ten přísluší pouze Bohu jakožto nejvyššímu pánu všech stvoření - ale náleží jí úcta vyšší než všem andělům a svatým.
Je uváděno velké množství údajných zjevení jejího obrazu, o mnohých z nich však panují velké pochyby. Sám Vatikán uznává v celých dějinách jen deset takových událostí a ponechává na jednotlivých diecézích, aby samy rozhodly, zda ostatní jevy mohou být považovány za mariánská zjevení. První z oficiálně uznaných zjevení se mělo stát ještě za jejího života, a to ve španělské Zaragoze v roce 39 (Marie zemřela údajně v roce 49 našeho letopočtu) - andělé tam měli přinést mramorový sloup s jejím obrazem (Virgen del Pilar); další pak v Londýně v roce 1251, V Guadalupe v Mexiku v roce 1531, ve Francii v roce 1830, v Alpách v roce 1846, v Lourdech v r. 1858, v portugalské Fatimě v roce 1917, v Belgii v letech 1932 a 1933 a poslední v Egyptě v roce 1968.
Vzdávání úcty Marii jako matce Boží, zjevně pod vlivem kultu bohyně matky, který existoval na Východě od nepaměti, má svoje počátky ve třetí až páté století našeho letopočtu a po dlouhá staletí kvetlo zejména v klášterech, v lidových vrstvách se Mariin kult začal šířit až teprve v pozdním středověku. Modlitba růžence jako oblíbená forma uctívání Panny Marie má svůj počátek v 15. století. Adorace Panny Marie pak našla svá nesčetná vyjádření v sochařství, malířství, hudbě, poezii i architektuře, často i v podobách nezvyklých nebo i pochybných.
Historické památky a mariánské ikony v regionu
Ve středisku mariánského kultu v italském městě Loretu věřící zahrnují úctou malý domek, v němž prý kdysi pobývala Ježíšova matka a který sem údajně r. 1295 přenesli andělé z Nazaretu. Příkladem extrémní pobožné extáze může být seznam relikvií, který polský král Boleslav Křivoústý daroval klášteru ve Zwiefaltenu nad Dunajem, ve kterém je mimo jiné možné nalézt i „mléko Panny Marie".
„Živoucím" svědkem těchto dob je právě i pískovcová socha Panny Marie Immaculaty na stupňovitém podstavci na náměstí Míru v Rýmařově, vytvořená již v roce 1683 Františkem Leblossem. Před koncem 17. století se Pieta, umístěná v kapli na hřbitově farního kostela sv. Jakuba, projevila jako zázračná. Roku 1698 bylo zřízeno bratrstvo uctívající Pietu a na začátku 18. století byla postavena nová kaple, přístupná z kostela, a socha umístěna do zvlášť pro ni vystavěného oltáře. Od roku 1704 se konala k soše procesí.
Teprve 20. století ukončila důvěra v zázračnou moc sochy. Pieta byla restaurována a znovu vystavena jako významné historické a umělecké dílo. V jiných lokalitách regionu lze nalézt Pannu Marii Immaculatu na různých sochách a sloupech, jakož i relikvie a pouťní místa.
Na Mariánském náměstí ve zlínské městské části Štípa stojí poutní chrám Narození Panny Marie s klášterem. Jeho vznik je spojený s objevem sošky Panny Marie s Ježíškem ve středověku, údajně už na počátku 11. století. Socha Panny Marie byla uchovávána v kosteleckém kostelíku. Od 14. století se k zázračné sošce konaly poutě, načež byla pro její ochranu vystavěna kaplička. Ve druhé polovině 14. století byla pod patronací rodu Šternberků přestavěna na kostelík. Ten dnes stojí nedaleko chrámu uprostřed zrušeného hřbitova a o jeho středověkém původu vypovídá pouze kamenný portál s lomeným obloukem.
Stavba nového štípského chrámu na místě údajného nálezu sošky byla umožněna díky posmrtnému odkazu paní Lukrcie Nekšové, majitelky lukovského panství, manželky Albrecha z Valdštejna. Základní kámen byl položen v roce 1616 a stavba pokračovala do roku 1620. Do kaple míří poutníci očistit duši a srdce; kaple Máří Magdaleny byla dostavěna roku 1765 a je v ní obraz Marie Magdalény jako kajícnice, který je nyní restaurovaný, i když stále zakrytý. Kaple svatého Jana Nepomuckého patří k dalším kaplím a návštěvníci zde nacházejí kajícníky a duchovní prožitky.
V kostele lze obdivovat dvě vnitřní kaple, jedna zasvěcená svaté Máří Magdaleně a druhá svatému Janu Nepomuckému. Ta první právě prochází rekonstrukcí. „Je to poutní chrám a v každé kapli jsou zpovědnice. Kaple Máří Magdaleny byla dostavěna roku 1765. Renovací nyní prochází její severní strana, která byla značně opadaná. Nedáváme ji do původního stavu, ale do její druhé podoby, protože původně byla bílá. Když kostel roku 1857 vyhořel, dostala podobu, jakou vidíte dnes,“ doplňuje František Sedláček.
Symbolika a motivy v umění a kultu Marii
Mezi mnoha jmény, kterými je Marie nazývána, zní exoticky označení Panna Maria Sněžná, které je zasvěcen kostel v Rudě. Jde o připomínku „sněžného zázraku" z roku 358, kdy na římském kopci Esquilinu sněžilo a papež Liberiusjiho dočasně přikázal baziliku Santa Maria Maggiore. Tématika Panny Marie je nesmírně rozsáhlá a v krátkém textu pro seriál lze zmínit jen vybrané fenomény: pietní sochy, zázračné obrazy, poutní místa a slavnosti.
K Mariánské úctě patří také bohatá ikonografie: Panna Marie Immaculata s lilíí a hadem na půlměsíci, Panna Marie Vítězná s odrazem obrany proti útoku mongolských vojsk a další slavnostní motivy. Pieta z Jihlavy, která v sobě spojuje bolest a mateřskou lásku, prošla v průběhu staletí řadou úprav a restaurování; její příběh je příkladem, jak umělecká forma může vyjevovat duchovní tajemství a historii regionu.
V oblasti podepsané Betlémské scenérie a sloupových soch byly vybudovány monumentální výjevy, které připomínají ukázky uctívání Panny Marie i významných milníků mariánského kultu. Sochy Immaculaty tvoří důležitý vizuální jazyk regionu a přenášejí poselství Neposkvrněného početí, Nanebevzetí a dalších mariánských dogmat, které formovaly katolickou teologii a modlitbu v průběhu staletí.
Mariánský kult
V závěru je třeba připomenout, že Mariino postavení v dějinách křesťanství bylo mnohdy vyvažováno a někdy znevažováno z teologických i sociologických důvodů. Znovuzřetelné vnímání Mariiny role jako matky Ježíše, matriarchyně a průvodkyně k vyššímu horizontu ukazuje, že za tradicemi stojí živé lidské příběhy, které překračují rámec pouhého liturgického kultu.