Pravoslavný dřevěný kostelík s šindelovou střechou v Kinského zahradě je typickou lidovou roubenou dřevěnou stavbou z Podkarpatské Rusi z 18. století, dnešního Zakarpatí na Ukrajině. Byl převezen z Medvedovců u Mukačeva, kam se dostal z Velkých Lúček v r. 1793, a byl znovu v Praze složen v r. 1929. Kostel byl 28. 10. Práce by měly být dokončeny ve třetím čtvrtletí roku 2026. Kostelík sv. Michala je bojkovského typu. (Bojkovský je pojmenován podle ukrajinského kmene Bojků žijícím na rozhraní SV Slovenska, JV Polska a Podkarptaské Rusi. Je to stavební typ vyvinutý z východního typu centrálních kostelů se středovou kopulí, středně ovlivněný západními vlivy.)
Má tři cibulovité věžičky, ta nejvyšší měří 17 m. Asistuje atmosféra a světlo: důležitým faktorem je nezvykle světlý, sluncem prozářený interiér, který působí na návštěvníky jako zvláštní adhesive prostoru.
Interiérové svědectví bohatství a dědictví se prolíná s důrazem na světlo a prosvětlení. Kaple na pahorku v centru dnešního Bruselu, který původně nesl jméno Sint-Michielsberg, pak Molenberg a nakonec (a dodnes) Treurenberg stála odedávna, přinejmenším od 9. stol. Není divu, křižovaly se u ní dvě významné obchodní cesty, jedna spojující Bruggy a další flanderská města s Kolínem nad Rýnem, druhá propojující Antverpy s Monsem. Zasvěcena byla sv. Michaelovi, což na takovém místě nepřekvapuje - kultovním místům sv. Michaela archanděla se ve středověku často přisuzovala úloha ochranných bodů na cestách.
V roce 1047 nechal lovaňský hrabě Lambert II. kapli nahradit románským kolegiátním kostelem spojeným s kapitulou o 12 kanovnících. I tento kostel byl zasvěcen sv. Michaelovi, k němuž ale po nějaké době přibyla coby druhá patronka města sv. Gudula - tohle rozšíření patronátu odráželo především dynastické zájmy brabantských vévodů. Gudula je postavou poněkud záhadnou, všechny informace o ní pocházejí z jejího životopisu, který však vznikl až zhruba 350 let po její smrti.
Brabantský vévoda Jindřich I. roku 1226 rozhodl, že románský kostel je třeba nahradit novým, větším a krásnějším. Stavba chrámu, stojícího dodnes, trvala téměř 300 let, takže pokryla celé období brabantské gotiky, jejíž vývoj se tu dá výborně sledovat. Také tento kostel byl kolegiátní. Ke změně došlo až v roce 1962, kdy bylo zřízeno nové arcibiskupství Mechelen-Brusel a chrám se stal konkatedrálou. A nebyla to změna jediná. Celý prostor kněžiště, včetně hlavního oltáře, tvoří důmyslně propracovanou alegorii, kterou můžeme vnímat v několika rovinách.
Vertikální směr začíná od znázornění Ducha Svatého u stropu, směrem dolů následuje Bůh Otec na trůně s anděly, pod nimi tři archandělé - Gabriel, Rafael a Michael. Ten je ve zbroji s plamenným mečem. Je to výzbroj pro jeho službu: boj proti zlu ve všech podobách. V druhé ruce má Michael váhy, které jsou určeny ke zvážení lidských skutků při přechodu z tohoto světa do věčnosti. V další rovině trůní Blahoslavená Panna Maria s Ježíškem, po její pravici sv. Dominik, kterému podává růženec, po její levici sv. Kateřina Sienská. Oltář je propojen s výzdobou celého kněžiště - a právě zde je druhá rovina, horizontální.
Po obou bočních stěnách kněžiště jsou rozesety drobné obrazy nesené andílky, na každé straně sedm. Jsou to růžencová tajemství, kterých je patnáct. Tím patnáctým tajemstvím je socha Panny Marie, kterou korunuje Dítě - Ježíš. Kostel dnes kromě bohoslužeb využívají k setkávání dominikánští terciáři - členové laického sdružení sv. „Jsme jedno a není nám to jedno?“ - duchovní večery pro manžele jsou určeny všem manželům bez ohledu na délku manželství. Jáhen Jan Špilar chce podpořit manžele v umění zastavit se a prožít čas jenom ve dvojici. Většinou se koná první pátek v měsíci od 18.30 do 20.30 hodin v kostele. Okolo sv. Valentina „svátku všech zamilovaných“ slavíme každoročně Valentinskou pouť. Záznam z pouti v roce 2021 najdete ZDE, z roku 2022 ZDE.
Katedrála sv. Kořeny dnešního sídla mechelenského biskupa sahají až do 11. století. Tehdy byl starší kostel, zasvěcený patronu města svatému Michalovi, přestavěný pro ostatky svaté Guduly. Ty tu však už nejsou k vidění, neboť je roku 1579 rozprášil dav protestantů, čímž se však kult této světice ze 7. století ještě více upevnil. Roku 1226 za vlády brabantského vévody Jindřicha I. začala vznikat dnešní podoba kostela, ale jeho dokončení trvalo 300 let. Zcela na konci přibyly dvě 69 metrů vysoké věže se čtvercovým půdorysem. Interiér katedrály vypadá na první pohled velmi stroze a budí dojem prázdného prostoru. Pravdou je, že jej v letech 1579 až 1580 vyrabovali protestantští obrazoborci a zkázu dokončili o 200 let později francouzští vzbouřenci. I tak je tu k vidění mnoho vzácných a zajímavých artefaktů. K těm nejznámějším patří vitráž Posledního soudu nad hlavním portálem, která zobrazuje Ježíše, očekávajícího spasení duše. Okno v příčné lodi vzniklo podle náčrtů Bernarda van Orleyho z roku 1538 a zhotovil je Jan Haeck. Za pozornost stojí i barokní kazatelna, navržená roku 1699, ale instalovaná až o skoro 80 let později. Řezby Hendrika Verbruggena z Antverp zobrazují vyhnání Adama a Evy z ráje. Před oltářem je pak možné si prohlédnout náhrobky mnoha členů královské rodiny. Vidět tu lze i sochy obou světců, jimž je katedrála zasvěcena.
