Nepřeberná škála šlechtických titulů v českých zemích až do roku 1918 určovala postavení jednotlivců i jejich rodin v aristokracii a poskytovala značné výhody a výsady. Titul byl spojen s právem zasedat v zemském sněmu, podílet se na správě státu a vlastnit deskový statek, ke kterému se válelo právo volit. Ke každému aristokratickému titulu náleželo správné titulování, ačkoliv ne všichni členové šlechty měli stejná práva a postavení. Podle titulů se dělili do panovnických rodin, vyšší šlechty čili panstva a nižší šlechty. Pojďme si jednotlivé tituly představit blíže.
Kníže a královský titul
Titul českého krále jako první získal v 11. století přemyslovský kníže Vratislav II. Až jeho pravnuk Přemysl Otakar I. ale dostal od římského krále tento titul dědičně. Atributy všech českých králů byly korunovační klenoty - svatováclavská koruna, královské žezlo, jablko a další. Posledním českým králem byl do skončení první světové války Karel III. Úzce se vázal k titulu českého krále a samostatně se používal jen velmi krátce. V období vlády prvních Přemyslovců ho dostávali příbuzní panovníka. S korunovací Přemysla Otakara II. se jím začali titulovat pouze vládnoucí čeští monarchové.
Než čeští monarchové získali titul krále, vládli právě z pozice knížat. Několik evropských monarchií má dodnes v čele státu knížete: Lichtenštejnsku vládne kníže Hans Adam II., v Monaku kníže Albert II. Monacký. Tímto titulem se nejdříve označovali královští úředníci. Je to jeden z mála šlechtických titulů, který byste našli téměř všude v Evropě, v českých zemích se používal od 17. století.
Rytíři a nižší šlechta
Zajímavost: Titul svobodného pána se uděloval v rámci celé Svaté říše římské, tedy v Německu, českých zemích a také Rakousko-Uhersku. Tituly nižší šlechty se v českých zemích používaly do 16. století. Tehdy se začaly rozlišovat jen dva stavy: vyšší šlechta neboli panstvo a rytíři. Ostatní představitelé nižší šlechty se postupně přesunuli do rytířského stavu, padli ve vojenských konfliktech nebo přišli o majetek či byli nuceni ho prodat, protože je nedokázal uživit.
Rytíři byli původně válečníci šlechtického původu, kteří si tento titul museli zasloužit odvahou a statečností ve válce. Po první bitvě mohl být mladý šlechtic pasován na rytíře. Mladíci pocházeli z bohatých rodů, protože výzbroj a kůň, které ke své práci potřebovali, stály jmění. Jako šlechtický titul se označení rytíř začalo používat ve 12. století. Původ tohoto slova odkazuje k zemi, tedy vlastnictví půdy. Až do 14. století byl zeman obecným označením pro nižší šlechtu. Později specificky znamenal příslušníka nižší šlechty, který sídlil na venkovském dvoře a živil se buď hospodařením na vlastní půdě, nebo prací ve veřejné správě. Vladykové se často zaměňují se zemany.
Další nejnižší tituly
Toto byly nejnižší šlechtické tituly. Panoš původně označoval služebného šlechtice nebo pomocníka v boji. Titul páže zase původně označoval mladíka ze šlechtického rodu, který sloužil u dvora nebo v domě některého z významných pánů. Baron byl zpravidla majitel panství s vazbou na vládce nebo někoho vysoce postaveného.
Estetika a zánik titulů
V českých zemích jednu dobu tento titul fungoval jako jakýsi přechod mezi nižší rytířskou šlechtou a vyššími tituly hrabat. V Rakousku-Uhersku skončil se vznikem republiky. Šlechtické tituly byly oficiálně zrušeny v prosinci 1918, jednalo se o jeden z prvních zákonů mladé republiky. Zákon vláda nezrušila ani po roce 1989, ačkoli bývalým šlechtickým rodům začala vracet zkonfiskovaný majetek.
Náš tip: Zajímá vás víc o historii českých šlechtických rodů a o tom, jak žijí dnes?
| Titul | Poznámka | Perioda užívání |
|---|---|---|
| Kníže | Vyšší šlechta, často vládnoucí | středověk-20. století |
| Král | Nejvyšší titul, jen u panovníků | 11. století-1918 |
| Rytíř | Původně vojenský titul | 12. století-16. století (částečně dodnes) |
| Panoš | Služebný šlechtic | raný středověk |
