Kolonizační kláštery patřily ve středověku k nejvýznamnějším církevním institucím.
Kolonizace země vedoucí к ekonomické a kulturní intenzifikaci souvisela s celoevropským procesem probíhajícím ve 12.-14. století, který státy středovýchodní Evropy zasáhl hlavně ve 13. století.
Pro zdejší poměry bylo charakteristické, že vedle vnitřní neboli domácí kolonizace tu proběhla i kolonizace zvnějšku, kterou za podpory vladařů prováděli cizí, většinou němečtí osadníci.
Důsledkem byla větší hustota osídlení.
Vladaři Čech a Moravy přitom spolupracovali s církví a kláštery, jimž proto při rozvoji zemědělství připadla vedoucí úloha.
Součinností Soběslava I. a Vladislava II. s olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem, ale i za přispění šlechty zasáhla české země již v polovině 12. století vlna zakládání klášterů, do nichž byly uváděny kolonizační řády premonstrátů a cisterciáků.
Druhá vlna pak následovala na přelomu 12. a 13. století.
Projevila se založením premonstrátských klášterů v Milevsku (1184/1187), Louce u Znojma (1190), Teplé (1193) a Zábrdovicích u Brna (1200/1209), vybudováním ženských premonstrátských konventů v Dolních Kounicích u Brna (1183), Chotěšově u Stříbra (kolem roku 1202) a Nové Říši u Telče (1211), vznikem cisterciáckých klášterů v Mašťově u Kadaně (1192/1193, přemístěn roku 1198 do Oseku) a na Velehradě (1205, první svého druhu na Moravě) a konečně ustavením ženských cisterciáckých konventů v Oslavanech (1225) a Tišnově u Brna (1232).
Zatímco v případě premonstrátských klášterů převládala zeměpanská zakladatelská iniciativa, cisterciácké kláštery byly budovány hlavně šlechtici, jejichž patronátní právo ale v průběhu 13. století zřetelně rostlo.
Nejstarším mnišským katolickým řádem jsou benediktini (založen v 6. století sv. Benediktem), které k nám do Čech přivedl z Itálie již sv. Vojtěch (Adalbertus), druhý pražský biskup v roce 993 (Břevnov v Praze).
Nejevropštějším a nejrozšířenějším evropským řádem byli však cisterciáci, jejichž řehole vznikla odštěpením od benediktinů v roce 1098 ve francouzském Citeaux (latinsky Cistartiux).
U nás měli cisterciáci mimořádné zásluhy při "otvírání oken do Evropy".
Zdokonalili zemědělství zaváděním výkonnějšího trojpolního systému, přinesli do Čech ze západu i novou, tehdy moderní architekturu - gotiku.
Poprvé se s nimi setkáváme na české půdě na Plzeňsku.
Nejmladším z těchto tří kolonizačních řádů jsou premonstráti.
Více jak tisíciletá existence klášterů a jejich působení v českých zemích se odrazily v mnoha oblastech lidové hmotné i duchovní kultury.
Tradiční zemědělská výroba po staletí užívala znalostí, postupů i nářadí, jež šířily středověké kolonizační řády.
Kolonizační kláštery patřily ve středověku k nejvýznamnějším církevním institucím.
Neměly by chybět poznámky o pramenech a literatuře, které shrnují rozsah vlivu kolonizačních řádů na ekonomický a kulturní rozvoj zemí.
Bohemia vysvětlena za 10 minut | Království za KCD2
Historie a pomocné historické vědy ukazují, že středověká kolonizace v Čechách byla úzce spjata s politickou strukturou a církevní správou, která podporovala vznik klášterů a jejich hospodářského zázemí.
- Kolonizační řády už od poloviny 12. století uváděly do českých zemí nové kolonizátory a kláštery.
- Premonstráti a cisterciáci tvořili dvě hlavní větve kolonizace, přičemž premonstráti často měli zeměpanskou iniciativu, zatímco cisterciáci byly více šlechtickou iniciativou.
- Benediktini jsou nejstarším mnišským řádem ve středověku a jejich příchod do Čech je spojen s učitelem sv. Vojtěchem.
| Řád | Typ zakladatele | Kláštery (významné lokality) |
|---|---|---|
| Premonstráti | zeměpanské iniciativy | Milevsko, Louka u Znojma, Teplá, Zábrdovice |
| Cisterciáci | šlechtické patronátní právo | Mašťov, Osek, Velehrad, Oslavany, Tišnov |
| Benediktini | evropský řád z Itálie | Břevnov (Praha) |
Kolonizační kláštery přispívaly ke kulturní a hospodářské proměně regionů a jejich vliv se odráží v širokém spektru lidové kultury a hospodářských praktik.