Pátek po 10. Pozn: Antifony a orace jsou převzaty z 10. Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl? a s tvou pomocí to také konali. 1. (Bratři!) Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrti těle. A tak v nás pracuje smrt, ale ve vás život. Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v Písmu: 'Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil', věříme i my, a proto také mluvíme. Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás a společně s vámi nás postaví před něho.
1. Když přišel Eliáš (k Boží hoře Chorebu), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: "Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!" Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně, a hle - ozval se k němu hlas: "Co tu děláš, Eliáši?" Odpověděl: "Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů, neboť synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře, mečem zabili tvé proroky. Já jsem zbyl sám a činí úklady, aby mi vzali život." Hospodin mu pravil: "Jdi a vrať se stejnou cestou stepí do Damašku. Aleluja. Budete zářit jako hvězdy ve vesmíru; držte se pevně slova života. Ježíš řekl svým učedníkům: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla.
naše láska roste. Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj! a přivádí nás k tomu, co je správné. O 6. neděli v mezidobí uslyšíme v cyklu A další část Ježíšova kázání na hoře z Matoušova evangelia. Nejprve se dozvíme o Ježíšově vztahu k Mojžíšovu zákonu a prorockým spisům. Potom od náš Ježíš žádá dokonalejší spravedlnost, než byla spravedlnost učitelů Zákona a farizeů. Ježíš řekl svým učedníkům: Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Tento verš je programovým prohlášením dalekosáhlého významu. Kdo takto mluví, je buď prorok nebo Mesiáš. Nemyslete může naznačovat Ježíšův spor s protivníky, ale může to být také známka autority, s kterou promlouvá.
V životě prvních křesťanů mohla být tato věta pokynem pro lidi, kteří byli proti Mojžíšovu zákonu. Slovní spojení Zákon nebo proroci označuje celý Starý zákon. Zrušit znamená zbavit platnosti. Tyto věty patří k nejpozitivnějším výrokům evangelia ve vztahu k Židům. Spolu s předcházejícím veršem jde o totéž: Mojžíšův zákon zůstává v platnosti, a to po stránce obsahové (jediné písmenko) i časové (dokud nepomine nebe a země).
První protiklad o zabití v hněvu a usmíření má tři úseky. První tvoří 21. a 22. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: Nezabiješ: Kdo by zabil, propadne soudu. Slyšeli jste znamená, že něco takového Ježíšovi posluchači převzali z tradice. Bylo řečeno chce připomenout, že Bůh na Sinaji dal páté přikázání. Ale já vám říkám zdůrazňuje Ježíšovu nepřekonatelnou moc. Takto se projevuje Mesiáš. Boží přikázání není zrušeno, ale naplněno tím, že je kritizována tradice. Chrání se nejen lidský život, ale člověk jako osoba se svou důstojností, kterou má od Boha.
Žádný soud by se nezabýval hněvem na druhého člověka. Ježíš chce upoutat pozornost na to, co říká: hněv je porušením Boží vůle. Tím by se však soud měl zabývat. Ježíšovi jde o právo druhého jako osoby, které je ohroženo už hněvem. Matouš připojuje první výrok, který nabádá k usmíření. Rabíni neznali možnost přerušení oběti kvůli usmíření. Ježíš zdůrazňuje, že smíření s bratrem je předpokladem pro smíření s Bohem.
Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník odevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Máme před sebou malé podobenství o cestě k soudu. Matouš nabádá k moudrému jednání. Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nezcizoložíš: Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Druhý protiklad o cizoložství je vyhroceným výkladem šestého přikázání.
Starý zákon znal dvojí právo pro muže a ženu. Muž nemohl zcizoložit proti svému manželství, pro ženu však byl každý mimomanželský styk cizoložstvím. Pán Ježíš dbá na vnitřní postoj. Muž není zbaven své odpovědnosti. Ježíš stanovuje oběma, muži i ženě, stejná práva. Obě napomenutí o oku a ruce varují před žádostivým pohledem a pudově podmíněným dotykem. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla.
Také bylo řečeno: Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list. V Páté knize Mojžíšově čteme: Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona se mu však potom znelíbí, protože na ní shledá něco hanebného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu (Dt 24,1). V době Ježíšově se vedly spory o to, zda něčím hanebným se míní o morální poskvrna nebo o maličkost, která by vzbuzovala nechuť. Ježíš kritizuje tuto tradici jako ústupek tvrdosti srdce vzhledem k řádu stvoření, distancuje se od Mojžíše a zvěstuje Boží vůli, která znamená stejné právo pro muže i ženu. Také muž může zcizoložit, když rozvodem vydá svou ženu cizoložství.
Výhradou mimo případ smilstva nestanovuje Ježíš zákon - podobně jako zákazem hněvu nebo přísahy. Evangelistovi nejde na tomto místě o rozvod, nýbrž o rozluku nedovolených manželství. Takové případy bývaly ve skutečnosti výjimkou. Zdá se, že z řečeného předkům se připomínají dvě místa ze Starého zákona: Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu (Ex 20,16) a nesmíte v mém jménu lživě přísahat (Lv 19,12).
V Izraeli byly známé dovolené přísahy, někde bylo dokonce zvykem potvrzovat přísahou každou výpověď. Přísaha měla znamenat jistotu vzhledem k nespolehlivosti lidského slova. Svou autoritou zakazuje Ježíš přísahu úplně. Navazuje tak na lidský cit pro pravdu a dovádí jeho požadavek k naplnění. Protože se lidé neodvažovali vyslovit Boží jméno, používali náhražek a vytvořili celou stupnici toho, co je nebo není závazné. Ale vaše řeč ať je: ano, ano - ne, ne. Slova ano, ano - ne, ne nejsou přísahou, ale radikálním požadavkem na pravdivost, který je odůvodněn vědomím, že Bůh je svědkem všeho řečeného, ať už je vzýván nebo není.
Slovní spojení ze zlého, můžeme chápat také osobně. Papež Benedikt XVI. píše k tomuto místu ve své knize Ježíš Nazaretský: „Matouš psal své evangelium pro křesťany ze židovství a psal je do židovského světa, aby znovu uplatnil tento velký impulz, který přišel od Ježíše. Skrze jeho evangelium Ježíš znovu a neustále mluví k Izraeli. Liturgické texty 6. 1. ČTENÍ Sir 15, 16-21 (řec. Bůh nikomu neporučil, aby byl bezbožný. Čtení z knihy Sirachovcovy. Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným. Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš. Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí. Jeho oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek. Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil. Žl 119 (118), 1-2. 4-5. 17-18. Odp.: Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově. Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. Odp. Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy. Odp. ať pozoruji divy tvého zákona. Odp. Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon a chráním ho celým svým srdcem. Odp. 2. Bůh už před věky pro nás předurčil moudrost k naší slávě. Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Bratři! Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před věky pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděl, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale - jak stojí v Písmě - my zvěstujeme to, 'co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují'. Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům; ale já vám říkám. Slova svatého evangelia podle Matouše.
„Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane. Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání - a třeba i to nejmenší - a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší: Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký. Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.
Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezabiješ. Kdo by zabil, propadne soudu.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.
- Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; ...
- A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; ...
- Také bylo řečeno: 'Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.' Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou - mimo případ smilstva - uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.
Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.' Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým. Ale vaše řeč ať je: ano, ano - ne, ne. Co je nad to, je ze Zlého.“
Ježíš řekl: „…každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci“ (Matouš 5:28). Proč to Ježíš řekl? Protože každý chtivý pohled poškozuje tvoje manželské pouto. Čím méně toužíš po svém partnerovi, tím více budeš hledat věci, které by ospravedlnily tvou fantazii. Abys zvítězil, musíš se jednou pro vždy rozhodnout být zcela oddán Bohu.
1) „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou?“ (Jób 31:1). 2) „Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista“ (2. Korintským 10:5).
3) „Především střez a chrań své srdce…“ Rozhodni se milovat, i když to tak necítíš, a tvoje láska začne kvést. A pokud potřebuješ, najdi někoho, kdo ti pomůže. „V každičkém čase miluje přítel…“ (Přísloví 17:17).
Matouš 5 Shrnutí za 5 minut - 2BeLikeChrist
V kontextu kázání a výkladu Ježíšova učení, které zdůrazňuje rovnost a důstojnost každé osoby, je důraz na změnu paradigma: žena není nižší bytostí, ale rovná bytost stvořená k obrazu Boha. Papež František v souvislosti s Ježíšem a postavením žen poznamenal, že Ježíšovo učení o ženě mění dějiny a že islámská či židovská společnost ne vždy uznávala stejné právo a důstojnost mužů a žen.
Mt 5,17-37: Ježíš potvrzuje, že Zákon a Proroci zůstávají platné a že spravedlnost musí být „mnohem dokonalejší“ než spravedlnost rabínů. Základní poselství spočívá v tom, že vnitřní úmysly hřeší stejně jako vnější činy; čistota mysli a postoje hrají klíčovou roli v mravním životě.
Blízkost k Bohu a respekt k druhému člověku se projevuje i v tom, jak se díváme na druhé a jak s nimi jednáme. V kontextu dnešního kázání je důležité hlídat oči, mysli a srdce a usilovat o vznešenou, čestnou a spravedlivou lásku, která vychází z vztahu k Bohu a k druhým lidem.