V kalendáři má dnes půl dne svátek Adam a druhou půli slaví Eva. Dejme přednost ženě. Jméno Eva je hebrejského původu a znělo Havváh. Doslova znamená "živá", přeneseně pak "života‑odárná" či "matka života". Zkrátka - pramáti Eva. Podle dostupných údajů patří Eva k nejoblíbenějším jménům tohoto století.
Příběh Adama a Evy je dostatečně znám ze Starého zákona. Bohu se zželelo Adama v jeho samotě a stvořil mu ženu - Evu. Přitom vyslovil důležité pravidlo, aby do budoucna muž opustil svou matku i otce a přilnul ke své ženě. Spolu měli utvořit rodinu novou. Adam a Eva žili nejprve v ráji, kde vládl klid a mír. Avšak idylu narušil had - Ďábel pokušitel, symbol zla. Jeho intrikou utrhla Eva zapovězené ovoce a svedla k tomuto činu i Adama. Symbolicky tím oba porušili domluvu s Bohem, platný mravní kodex. Za to byli odsouzeni k pozemskému životu v bídě a utrpení, Eva a její následovnice navíc k porodním bolestem.
Pokušení Adama a Evy bylo velkým Ďáblovým triumfem. Podle proroctví mohla hadí, tj. Satanovu hlavu rozdrtit pouze další žena. Byla jí Panna Maria, která porodila Ježíše Krista. My si můžeme z Evina příběhu vybrat následující poučení: Nikdy, ať už ze zvědavosti či z jakéhokoliv jiného důvodu, se nevyplácí vědomě si vybrat zlo.
Dnes slaví mnoho lidí na naší planetě Štědrý den a především večer, který nás má připravit na vrchol celého adventu - Boží hod vánoční. Rodiče tohoto dne nabádají děti k půstu a slibují jim, že uvidí zlatá prasátka. Půst končil s východem první hvězdy. Tehdy si rodina sedla ke štědrovečerní večeři. Lidé věřili, že počet míst u stolu by měl být sudý. Bylo také zvykem prostřít pro náhodného poutníka. Pro nás je symbolem Vánoc ozdobený stromeček, pro naše předky jím byl betlém. Ježíš Kristus se narodil v prostých chlévských jeslích v Betlémě. Tuto situaci se pokoušejí i dnes navodit různě vyřezávané figurky, které vedle svaté Rodiny a Tří králů zobrazují snad všechny řemeslníky, rolníky a pastevce, co jich svět zná.
Ti všichni se na vyřezávaných betlémech přišli poklonit narozenému Ježíškovi. S touto tradicí začal František z Assisi. V roce 1223 nechal v jeskyni u vsi Greccio postavit živý obraz, který představoval Ježíšovo narození. Od té doby šířili především františkáni tento zvyk po celém světě. Skutečný počátek betlémů v podobě, jakou známe, nacházíme v polovině 16. století. U nás se objevují "jesle dosud nevídané" o Vánocích roku 1562 v Praze. Do lidového prostředí se jesličky a betlémy dostaly v 18. století, když císař Josef II. betlémy i hry o narození Krista zakázal v kostelech provozovat. Tím však tradiční poetiku Vánoc z myslí lidí nevymýtil.
Zdobení vánočního stromečku je zvykem daleko mladším. Prvá zmínka pochází z roku 1570 a je z brémské kroniky. Tehdy si tamní řemeslníci postavili stromeček do cechovní místnosti, ozdobili jej a pozvali k němu své děti. Od té doby se začal tento zvyk šířit německými zeměmi. V roce 1816 již stál stromek na císařském dvoře ve Vídni. Ještě předtím, v roce 1812, jej pro své hosty vystrojil v Praze režisér Stavovského divadla Liebich, který pochážel z Bavorska. Jeho přátelé jej odměnili a pod stromek mu nadělili vyplacené dlužní úpisy. Brzy potom se objevil stromeček v šlechtických komnatách.
Dnes se Vánoce bohužel změnily v dobu horečného nakupování a shánění drahých dárků. Dnešního dne Římané slavívali svoje Saturnalie a bezpochyby též jiní národové pokládali dobu zimního slunovratu za dobu posvátnou a tajemnou. Svědčí o tom i naše mnohé zvyky a pověry Štědrého večera.
Adam a Eva jsou v Novém zákoně a jeho interpretacích klíčovým bodem, podle kterého se staví výklad o původu člověka a o tom, jak souvisí s Kristovým dílem vykoupení. Učení o Adamovi a Evě se rozvíjí napříč dopisy a evangeliemi; klíčové pasáže ukazují, že Adam byl první člověk a že Kristus je "druhý" Adam, který skrze svou oběť dává naději na věčný život. Zdroje a interpretace se liší podle teologických proudů, ale jádro zůstává: historický rámec Adama a Evy je pro biblické vyznání důležitý pro pochopení hříchu, soudu, milosti a Božího plánu spásy.
Vědecké výklady původu člověka a teistická evoluce se často staví na proti sobě; někteří teologové a vědci hledají cestu, jak skloubit biblické svědectví s vědeckým poznáním. Kritici ale upozorňují, že odmítnutí historického Adama a Evy může podkopat základní křesťanské dogmata o hříchu, smrti a vykoupení. Na druhé straně zastánci teistické evoluce tvrdí, že evoluční procesy mohou být doplněny teologickým výkladem a že Bible a věda mohou být v harmonii, pokud se čtou s respektem k kontextu a literární žánrové různorodosti.
Adam a Eva tedy zůstávají ústředními postavami nejen ve starozákonních textech, ale i v debatách o tom, jak chápat původ člověka a smysl lidského života. Z biblického svědectví vyplývá, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu a že strom života symbolizuje věčný život, zatímco strom poznání dobra a zlého připomíná odpovědnost a volbu mezi poslušností a vzpourou. Ježíš chrome Ježíšom a jeho vystoupení na kříži a vzkříšení poskytují rámec pro znovuzrození a naději, že člověk může být smířen s Bohem a má budoucnost v Kristu.
Chcete‑li prohloubit pohled, lze sledovat i další kapitoly o Noemově arše, Abrahamovi a dalších částech dějin spásy, které spoluvytvářejí koherenci biblického vyprávění o stvoření, pádu, záchraně a obnově světa.
