Bazilika minor svatého Vavřince a svaté Zdislavy byla postavena podle plánů slavného rakouského architekta Jana Lukáše Hildebrandta v letech 1699-1729 ke cti zde pochované sv. Zdislavy z Lemberka. Tento původně klášterní a po roce 1788 také farní chrám stojí na místě staršího gotického kostela založeného spolu s klášterem kolem roku 1250 Zdislavou z Lemberka. Základy současné stavby, které jistí pilíře zapuštěné až do hloubky 30 m pod úroveň kostela, byly položeny v roce 1699. Prvním investorem stavby byl František Antonín hrabě Berka z Dubé spolu s místním dominikánským klášterem. Po smrti hraběte Berky (1706) se tempo stavby zpomalilo a pro nedostatek financí upustil místní klášter od nákladného plánu stavby. Stavitel Hildebrandt proto odstupuje od díla a místo něho ve stavbě pokračuje Ital Domenico Perini. Ten jen zjednodušil členění kupole. Dalším donátorem kláštera a kostela byla Františka Rozalie hraběnka Kinská. Po ní se ve vlastnění panství střídaly různé rody, až je roku 1718 koupil Jáchym Pachta z Rájova. Pachtové z Rájova dokončili poutní chrám, který mohl být 4. Většina výzdoby kostela pochází z doby po požáru Jablonného v roce 1788. Původní je pouze boční oltář Panny Marie Růžencové z roku 1732 a ještě starší oltář sv. Kříže, kde je pod Pietou umístěn obraz posledního českého krále bl. Karla Habsburského a v něm je vložený jeho ostatek. Nový hlavní pseudobarokní oltář vytvořil Wilhelm August (1899), oltářní obraz sv. Vavřince je dílem Karla Krattnera (1900) a menší portrét sv. Zdislavy prof. Mervarta (1973). Kazatelna je z dílny místního řezbáře Josefa Neumanna (1792). Cínová křtitelnice pochází z bývalého farního kostela. Současné varhany zdobí klášter od roku 1895.
V kostele dále nalezneme i oltář Nejsvětějšího srdce Páně (1911) s barokními sochami apoštolů Petra a Pavla. Zvláštní úctě se pak těší Mariánsko-Zdislavský oltář, na němž stojí pozdně gotická Madona (kolem roku 1530) a relikviář sv. Zdislavy. Zdislavina lebka byla na oltář umístěna až po blahořečení roku 1908. Před oltářem se nachází barokní mříž, která ohraničuje průhled do krypty se zbývajícími ostatky sv. Zdislavy.
Další významnou památkou v Třeboni je augustiniánský klášter s děkanským kostelem Panny Marie Královny a sv. Klášter vznikl v roce 1367, kdy Rožmberkové požádali pražské arcibiskupství o povolení přeměny třeboňské fary na klášter kanovníků sv. Augustina. Když za vlády Josefa II. došlo k hromadnému rušení klášterů, třeboňští kanovníci doufali, že zrušení uniknou, protože císař ještě roku 1784 potvrdil klášterní privilegia. Nicméně 16. listopadu 1785 se dostavila do Třeboně komise a přečetla zrušovací dekret.
V severní straně kostela přiléhá jednopatrová budova konventu čtvercového půdorysu, s křížovou chodbou z konce 14. století, dochovanou v téměř neporušené podobě. V chodbě nejvíce upoutají překrásné kružby gotických oken a nástěnné malby z konce 14. až 16. století. Do středu východního křídla křížové chodby se otevírá kaple sv. Nádvoří kláštera tvoří komplex budov většinou barokního slohu z 18. století. Výjímkou je budova s gotickou kaplí sv. Vincence, kterou nechal roku 1380 postavit Petr z Rožmberka. Kaple nejprve sloužila jako soukromá kaple Rožmberků a roku 1395 byla darována klášteru.
Západní trakt bývalého kláštera slouží od roku 1785 jako součást veřejných institucí; zajímavostí je propojení kláštera s místním zámkem. Je to tzv. Dlouhá chodba, která vede přes Budějovickou bránu. Jsou to tři oltářní desky Mistra Třeboňského. O Mistru Třeboňském nevíme nic, přesto toto jeho dílo patří k vrcholům gotiky ve Střední Evropě. V polovině 18. století byly z klášterního inventáře vyřazeny a dostaly se do různých kostelíků Třeboňska.
Druhou nejvýznamnější památkou je z doby kolem roku 1400 Madona Třeboňská, která představuje gotickou Madonu tehdejšího „krásného slohu“. Třeboňskou Madonu proslavil český básník Jaroslav Seifert, který po návštěvě Třeboně v roce 1946 napsal oslavnou báseň Prsten Třeboňské Madoně. Tuto báseň lze slyšet v kostele během Noci kostelů.
Oltář v kostele sv. Jiljí v Teplicích byl uveden do souvislosti s Mistre Třeboňským; obrazy a ateliér se dnes nacházejí v Národní galerii v Praze a autor bývá uváděn jako Neznámý. Texty dále popisují, že tento obraz je z první poloviny 18. století. V areálu kláštera Teplického báňství se za další historické detaily nacházejí i latinský nápis a letopočet, jejichž správnost bývá předmětem diskuzí.
Stavební a architektonický význam
Stavba baziliky byla provázána s pracemi Dientzenhoferů; hlavní oltář ve východním závěru chóru a oltáře na bočních zdech baziliky vznikly podle jejich návrhů. Presbytář má rovné stěny a je zaklenut valenou klenbou, což umožnilo umístění dlouhých mnišských lavic podél rovných stěn. V západní části lodi se nachází varhanní kruchta a sál pro chrámový sbor; varhany byly postaveny Tobiasem Meissnerem roku 1725 a jejich skříň je považována za architektonicky mimořádně vyspělou a zároveň poněkud netradiční pro dané období.
Interiér je koncipován tak, aby vyzdvihoval zásluhy benediktinského řádu: krášlí ho Apoteóza svatého Benedikta na klenbě chóru a malby kolem středového pole klenby odkazují na význam řádu. Oltáře na severní straně lodi zobrazují svatého Otmaru, svatého Benedikta a svatého Vintíře; jejich výzdobu doplňují sochy a nástěnné malby od mistra Jäckela a dalších dílen.
Část interiéru prošla renesančními a barokními úpravami, včetně oprav v 19. století a v období po 2. světové válce. V roce 1950 byl klášter spolu s dalšími mužskými kláštery zabaven; v Břevnově došlo k pozdějším dispozičním změnám a částečnému uzavření klášterního areálu veřejnosti.
Archeologické výzkumy v Teplicích a historické prameny ukazují, že bazilika i klášter byly významnými centry vzdělanosti a kultury; lombardská architektura a kamenická práce svědčí o vysoké úrovni místních mistrů. Krypta pod kněžištěm sloužila komplexně pro pohřby a slavnostní liturgie; narozené detaily o pohřbech a náhrobcích ukazují na kontinuitu duchovního a správního významu kláštera v regionu.
