Emauzský klášter založil císař Karel IV. ve 14. století pro řád slovanských benediktinů, kteří používali liturgii ve staroslověnštině a stal se střediskem vzdělanosti, umění a slovanského písemnictví.
Klášter Na Slovanech je dnes nepřehlédnutelný díky moderním betonovým věžím se zlacenými hroty kostela Panny Marie, které navrhl František Maria Černý v 60. letech 20. století.
V 19. století prošel dvůr změnami: arkády po obvodu dvora původně neměly zasklená okna; v baroku byly jejich otvory zmenšeny a v beuronském období na konci 19. století vznikla úprava plochy dvora komponovaná na střed, se záhony a cestičkami.
Středový kříž původně stával uprostřed dvora; jeho dřík byl dřevěný a do podstavce byly vyryty latinské nápisy LIGNUM VITAE IN MEDIO PARADISI, ECCE CRUX DOMINI FUGITE PARTES ADVERSAE a CHRISTUS AB OMNI MALO PLEBEM SUAM DEFENDAT; nově vymezil kříž prázdný prostor a vyzdvihl centra dvora.
Stavba kláštera a chrámu byla dokončena a slavnostně vysvěcena arcibiskupem Očkem z Vlašimi 29. 3. 1372, a ten den se četlo evangelium o setkání Krista s učedníky v Emauzích; proto se objekt nazýval též Emauzy.
Objekt byl vybudován poblíž starého farního kostelíka sv. Kosmy a Damiána; kostelní věže shořely v roce 1945 při náletu na Prahu a klášter byl vystaven bombardování, ale některé plastiky a fresky zůstaly zachovány.
Klášter se stal střediskem vzdělanosti a umění; mezi studenty cyrilometodějského jazyka patřili Jan Hus, Jeroným Pražský a další; vznikla zde řada iluminovaných literárních skvostů, mimo jiné Remešský evangeliář, který dorazil až do korunovačního pokladu francouzských králů.
Klášter prošel různými historickými periody: během husitských bouří přešel ke kališníkům a husitská posádka zde byla umístěna; v 16. století byl opatem Matoušem Benešovským proměněn v hospodu s kuželníkem a hudebníky k zábavě, na počátku 17. století sem Ferdinand III. pozval španělské benediktiny, což vedlo k barokizaci kláštera a chrámu.
Po roce 1880 v tzv. beuronském období byl klášter obnoven a přestavěn pro potřeby benediktinské kongregace; beuronský sloh nahradil většinu barokních prvků pseudogotickou strohostí.
V průběhu 20. století prošel areál Emauz řadou rekonstrukcí a úprav veřejného prostoru; před průčelím kostela Panny Marie vznikla piazetta podle návrhu ateliéru IXA a projekt rekonstrukce rajského dvora byl svěřen krajinářské architektuře TERRA FLORIDA.
Rajský dvůr Emauz dnes představuje spolupráci krajinářských architektů a památkové péče; centrální kruhový prostor s křížem je doplněn o dílčí modulaci, s důrazem na historickou paměť místa a současné architektonické vstupy.
Vlastní návrh rajského dvora vychází z dochovaných pramenů z beuronského období a využívá tradiční modulové členění prostoru: kruhový centrální prostor o průměru 3 m s dominujícím křížem, křižující cesty vedoucí z os několika světových stran a obvodové zdi ambitu; vegetační plocha s léčivými, kořenovými a aromatickými rostlinami rozmístěná tak, že prostor dělí trávník a záhony.
Nový středový kříž byl navržen z akátového dřeva a v inverzní podobě vymezuje hmotu kolem prázdného prostoru; původní záměr rekonstrukce kříže v jeho autentické podobě byl opuštěn kvůli složitosti a omezeným informacím.
Podstavec kříže tvoří dvě hranoly z tropického dřeva; lavičky jsou kamenné a v rustikálním vzhledu s hladkými sedacími plochami; klášter a rajský dvůr tak působí harmonicky s okolní architekturou a přírodními prvky.
Rajský dvůr je veřejnosti přístupný v rámci prohlídky kláštera; koncepce se snaží minimalizovat konkurenci centrálnímu prvku a zároveň respektovat historický kontext a současné urbanistické řešení Nového Města.
Emauzy zůstávají významnou historickou a kulturní lokalitou Prahy; jejich propojení s duchovní tradicí a moderní architekturou ukazuje, jak lze citlivě kombinovat památkovou obnovu a současnou tvorbu.
