Kostel sv. Ignáce z Loyoly (Praha) - Wikipedie
Kostel sv. Ignáce z Loyoly (Praha) - Wikipediecs.wikipedia.org/wiki/kostel_svatého_ignáce_z_loyoly_(praha)
V současné době je kostel sv. Ignáce z Loyoly v majetku hlavního města Prahy.
Celý areál bývalé novoměstské jezuitské koleje včetně kostela sv.
Kostel sv. Ignáce z Loyoly patří mezi jedny z prvních ranně barokních staveb v Praze a je považován za třetí největší jezuitský komplex v Evropě.
Architekt Carlo Lurago si jako vzor pro jeho stavbu zvolil hlavní římský jezuitský chrám Il Gesù.
Kostel vznikl v druhé polovině 17. století na místě 23 zbořených středověkých domů.
Po své dostavbě byl zasvěcen patronovi a zakladateli jezuitského řádu sv. Ignáci z Loyoly.
Na vrcholu průčelí kostela si můžete všimnout sochy sv. Ignáce a všimněte si také jedné ze zdejších zajímavostí, a to provedení svatozáře, která obklopuje celé světcovo tělo.
Tato svatozář byla ve své době chápána jako značně pobuřující.
Na malířské výzdobě kostela se podílel Jan Jiří Heintsch a na sochařské výzdobě Matěj Václav Jäckel, jehož dílo známe hlavně z Karlova mostu.
Dále se uvádí nápis na tympanonu, který k vlastnímu textu připojuje i chronogram.
V textu: MAIORI DEI GLORIAE et SANCTI IGNAZII HONORI PIAETAS EREXIT, jsou velkými písmeny vyznačeny vybrané číslice, které označují letopočet 1671, kdy byla socha sv. Ignáce umístěna na střechu kostela.
Celý text pak hovoří o poctě sv. Ignáce z Loyoly a o významu této sochařské a řádové tradice.
Kostel sv. Ignáce z Loyoly je významnou raně barokní stavbou stavitele Jacoba Braschy.
Nevýznamnější kulturní památkou obce Malenovice je barokní kostel sv. Ignáce z Loyoly (zakladatelé řady jezuitů).
Interiér chrámu je mimořádně bohatý na uměleckou výzdobu, kterou vévodí monumentální fresky Karla Františka Teppera z roku 1717.
Tyto malby pokrývají klenby lodi a presbytáře a zobrazují alegorii ohně víry a oslavu sv. Ignáce z Loyoly.
Presbytář je doplněn o unikátní iluzivní oltářní nástavec z roku 1766, který vytvořila dvojice Josef Kramolín a František Xaver Noldinger ve spolupráci s řezbářem Adamem Lautererem.
Kostel je rovněž místem uchovávajícím vzácné památky evropského významu, včetně jihlavské Pieta a gotického Přemyslovského krucifixu.
Pietu, vrcholné dílo tzv. krásného slohu z doby kolem roku 1400, odborníci připisují svatovítské huti Petra Parléře.
Přemyslovský krucifix z počátku 14. století je uložen v prostorách Strahovského kláštera s kopií v jihlavském farním kostele.
Raně barokní kostel byl původně součástí bývalé jezuitské koleje, která dnes slouží jako fakultní nemocnice.
Dominantu Karlova náměstí postavil v letech 1665-1671 architekt Carlo Lurago, interiér je bohatý na štukovou výzdobu a hlavní oltář je výrazný.
Portikus s balustrádou a věž z let 1697-1699 je od Pavla Ignáce Bayera.
V interiéru kostela dominuje monumentální vítězný oblouk mezi lodí a kněžištěm, který spolu s freskami a oltářem vytváří impozantní prostor pro bohoslužby.
Kostel patřil do zrušení v roce 1773 jezuitské koleji a poté znovu náležel obnovenému řádu jezuitů v letech 1886-1950.