Hlavními hrdiny husitské revoluce jsou neosobní a kolektivní postavy: lid, chudina, měšťanstvo, církev, feudálové apod. Konkrétní lidé a jejich motivace k jednání se z takto podávané historie vytrácejí. Výklad nenabízí žádná historická fakta ve smyslu dat a událostí, která by měl žák reprodukovat. Ukázka především interpretuje. Ukazuje husitské války jako první socialistickou revoluci, husité jsou představeni jako předchůdci dnešních komunistů. Od žáků se čeká, že tuto interpretaci přijmou za svou, výklad tak minulost aktualizuje a má silný politický přesah. Objektivní zákonitosti dějin nás přivedly tam, kde jsme - do socialismu. Dějiny nebyly příběhem jednotlivců, ale kolektivních tříd. Jednání lidí určovalo třídní vědomí, neměli tedy vlastní individuální názor, ale splývali s postoji sociálně ekonomicky vymezené skupiny.
Na základě dějepisného výkladu by žáci měli přijmout vládu KSČ jako něco, co má historické ospravedlnění. Husitské války a dobové budování socialismu má dle učebnice řadu souvislostí, oba procesy jsou prezentovány jako podobné (téměř totožné), socialismus dnes naplňuje touhy někdejších husitů, v dějinách se naopak zrcadlí a potvrzuje vize socialistické společnosti. Jde o sociální spravedlnost, o národní kulturu, o oslabení německého živlu ve vlasti, o rozvoj národního jazyka. Čeština zůstává základním spojujícím znakem národního společenství, jehož význam komunistická ideologie nezpochybňuje, spíše se jej snaží pozměněným výkladem zmocnit, komunisté se situují do role dědiců národních tradic. Stejně jako sdílí husitskou touhu bojovat proti vykořisťovatelskému zlu feudality a církve, tak obdobně jako husité usilují o rozkvět vlasti a jazyka.
Vedle přímých domácích nepřátel husitů - feudality a církve, jež vykořisťovaly městskou chudinu a venkovský lid, vystupuje i měšťanstvo jako zrádný spojenec. Křižáci zastupují živel cizinců, kteří se z obavy před šířením revolučních myšlenek vrhli do země. Na stranu zla se přidali i místní Němci. Nepřátelé jsou tudíž vymezeni sociálně a etnicky, tedy jako společenské třídy a národnostní skupiny. Husitské bouře měly tento národnostní rozměr, česko-německý konflikt však v nich nebyl prvořadý. Učebnice tento rozměr husitských válek záměrně vyhrocuje, aby minulost aktualizovala a účelově využila k legitimaci komunistické ideologie.
Komunisté se představují nejen jako dědicové husitských tradic, ale též jako ti, kteří bojují proti „odvěkému nepříteli“ českého národa, tedy proti Němcům. Potvrzení tohoto kulturního stereotypu, který se přitom mohl dostat do rozporu s internacionalismem komunistické ideologie, posilovalo legitimitu KSČ. Komunisté chtějí vybudovat sociálně spravedlivou společnost jako táborští husité a bojují s německým fašismem a třídními nepřáteli, stejně jako husité s německými křižáky, vykořisťovatelskou církví a feudalitou. Husitské války a dobové budování socialismu má dle učebnice řadu souvislostí, oba procesy jsou prezentovány jako podobné (téměř totožné), socialismus dnes naplňuje touhy někdejších husitů, v dějinách se naopak zrcadlí a potvrzuje vize socialistické společnosti. Jde o sociální spravedlnost, o národní kulturu, o oslabení německého živlu ve vlasti, o rozvoj národního jazyka.
Žáci jsou vedeni k tomu, aby historii takto aktualizovali, aby všem lidem bez ohledu na historický kontext přičítali stejné motivace. Dějiny jsou takto účelově využity k ospravedlnění politické ideologie, která svůj původ odvozuje již od husitství. Husitská doba dle výkladu prospěla češtině, posílala její pozici proti němčině. Výklad zde navazuje na obrozenský stereotyp, daří-li se dobře jazyku, pak můžeme celou historickou epochu hodnotit jako dobrou. Čeština zůstává základním spojujícím znakem národního společenství, jehož význam komunistická ideologie nezpochybňuje, spíše se jej snaží pozměněným výkladem zmocnit, komunisté se situují do role dědiců národních tradic.
Jako součást kontextu uvedeme i zmínky o historickém výkladu a pramenech, které v textu figurovaly. The article focuses on a closer understanding and evaluation of a presbytery that remained in the Central Bohemian Church of St Mark in Markovice near Žleby (Kutná Hora District). It suggests shifting the date of the Gothic structure's origin from the first half of the 14th century to the period around 1370, specifying the facts about the church's reconstructions and transformations from the late 18th to the 20th century, and focusing on those who made modern changes. Archivum Coronae Regni Bohemiae. Archiv Koruny české II (1346-1355). V. Benedicti minoritae dicti Chronica et eius continuatio. Chronicon Boemicum (L. Dušek ed.), in: J. Kłoczowski ed., Zakony Franciszkańskie w Polsce. I. Franciszkanie w Polsce średniowiecznej 2-3. Franciszkanie na ziemiach polskich. Kraków 1989, s. Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae VI.1 (1278-1283). Z. Sviták - H. Krmíčková - J. Krejčíková - J. Diplomatarium Willemoviense. Monumenta historica Boemiae nusquam antehac edita… VI. G. Dobner a S. Catharina ed., Pragae 1785, s. Dvě nekrologia Krumlovská. Věstník královské České společnosti nauk. Třída filos.-histor.-filologická 1887. J. Emler ed., Praha 1888, s. Kronika Bartoška z Drahonic (J. Goll ed.), in: Fontes rerum Bohemicarum. V. Prameny dějin českých. J. Emler ed., Praha 1893, s. Libri confirmationum I.1. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim nunc prima vice typis editus (1354-1362). F. A. Libri confirmationum I.2. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim nunc prima vice typis editus (1363-1369). J. Libri confirmationum V. Liber quintus confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim nunc prima vice typis editus (annus 1390). F. A. Libri erectionum Archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV. Liber I. (1358-1376). C. Libri erectionum Archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV. Liber II. (1375-1388). C. Libri erectionum Archidioecesis Pragensis saeculo XIV. et XV. Liber V. (1398-1407). C. Listiny archivu někdy Olešnického nyní ve státním archívu Vratislavském chované a Čech a Moravy se týkající. Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích.
V dějinách husitské doby zůstává důležitým tématem i vymezení vůdčích linií a klíčových postav. V 60. a 70. letech 15. století se formovaly hlavní směry: umírněná panstvo jednota a táborští radikálové; na počátku 1420‑tých let vznikla zřetelná polarizace mezi těmito proudy a jejich ideologickými základy. V červnu 1426 proběhla významná konfrontace u Ústí nad Labem; bitva ukázala sílu radikálnějších husitů a oslabila vliv umírněné šlechty. Konfrontace u Lipan v roce 1434 znamenala rozkol uvnitř husitského hnutí a formování stabilnějších poměrů mezi menšími a většími skupinami. Kompakty z roku 1436 zavedly toleranci a umožnily volbu vyznání, čímž vznikl precedens náboženské tolerance, který byl v tehdejší Evropě mimořádný.
