Ve svatyni Baziliky sv. Petra a Pavla, v Kapli Panny Marie Bolestné, je uložen ostatek světce - kost z lopatky, který byl získán možná již za císaře Karla IV. Relikviář s ostatkem byl znovunalezen spolu se třemi dalšími relikviáři v roce 2002 v zázemí Vyšehradské kapituly. Tyto relikviáře byly součástí barokní výzdoby kostela Petra a Pavla ze 2. čtvrtiny 18. století. Při rekonstrukci a dostavbě chrámu v letech 1885-1903 byly přeneseny na nové oltáře. Po nástupu komunistického režimu v 50. letech 20. století byly odstraněny a byly pokládány za ztracené. Zrestaurované relikviáře jsou součástí chrámové klenotnice.
Ve den svátku sv. Valentince, 14. února, bude po celý den relikviář vystaven před oltářem. Ve středověku se rozšířil kult sv. Valentiny (Valentino) jako patrona věrné, čisté a oddané lásky. Muži a mládenci svým dívkám 14. února stříbřitě projevovali svou náklonnost. Křesťanská tradice zachovala jen skromné zprávy o životním příběhu sv. Valentina. Časem se však vytvořila legenda na pozadí historického rámce antického Říma.
Valentin vykonával v Římě kněžský úřad v době panování císaře Claudia II. Gothica (268-270). Pověst o schopnostech a ctnostech Valentinových se dostala k císaři. Vladař dal rozkaz, aby se Valentin ihned osobně představil. Při audienci mu řekl: „Doslechl jsem se o tvé moudrosti, že jsi rozvážný, rozumný a statečný muž. Řekni, proč tě nemohu přijmout mezi své přátele? Proč nezachováváš zákony této země a věříš v ty nové pověry?“ Valentin odpověděl: „Pověrou by bylo, kdybych vyrobeným modlám se klaněl.“
Valentinovi se podařilo přesvědčit císaře, a přesto se rozhodl izolovat ho jako římského občana. Důstojník Astorius ho odvedl do svého domu pod svou kontrolu. V Astoriově domě Valentin potkal krásnou, avšak slepou dívku, kterou představil jako dceřinu. Prosil: „Ukaž, že Kristus může dát mé dceři opět světlo, že ji tvým prostřednictvím můžeš vrátit zrak!“ Valentin se modlil a dívka najednou prohlédla. Astorius, jeho dcera a všichni rodinní příslušníci uvěřili v Boha. Zvěst o zázračném uzdravení se rychle šířila Římem.
Pohané se sehnuli kolem Astoriova domu a v hněvu jej vyvedli na Flaminiovu ulici, kde jej sťali před dnešní Porta del Popolo mečem. Savinella, křesťanka, jej pochovala. Zároveň poganyi zahubili i Astoriovu rodinu. V souvislosti s lokálním středověkým kultem patří k nejstarším místům svatovalentinské úcty v Čechách prastarý kostel sv. Valentina ve Valentinské ulici na Starém Městě pražském, postavený pravděpodobně koncem 12. století, odsvěcený roku 1792 a zbořený při asanaci staré zástavby Prahy v závěru 19. století.
Ve Svatovítské pokladnici na Pražském hradě byl ostatek sv. Valentina vložen do gotického relikviáře, stejně tak je relikvie sv. Valentina v bazilice sv. Petra a Pavla, v Kapli Panny Marie Bolestné, v relikviáři uložen ostatek světce - kost z lopatky, získaný možná již za Karla IV. Barokní relikviář s ostatkem byl znovunalezen spolu se třemi dalšími relikviáři v roce 2002 v zázemí Vyšehradské kapituly. Tyto relikviáře byly součástí barokní výzdoby kostela Petra a Pavla ze 2. čtvrtiny 18. století. Při rekonstrukci a dostavbě chrámu v letech 1885-1903 byly přeneseny na nové oltáře. Po nástupu komunistického režimu v 50. letech 20. století byly odstraněny a byly pokládány za ztracené. Zrestaurované relikviáře jsou součástí chrámové klenotnice.
Relikviář sv. Valentina a jeho historicko-důležité místo ve sbírkách chrámů
Historické pozadí kultu sv. Valentiny
Středověký kult sv. Valentiny se rozšířil jako patrona věrné, čisté a oddané lásky. 14. února se stal dnem symbolické výměny dárků a vyjádření citů mezi partnery. Legendy o Valentynovi vznikaly na pozadí římských poměrů a křesťanských představ o lásce a oběti. Příběh o zázračném uzdravení dívky zrakem se stal klíčovým motivem, jenž posílil popularitu svatého v různých regionech Evropy.
V českém prostředí nacházíme středověké sakrální objekty, které odrážejí vztah ke svatcům skrze relikviáře a kaplky. Příběhy se propojují s místními kostely a pokladnicemi, a tak se i v Praze setkáváme s relikviemi uloženými v gotických i barokních relikviářích.
| Objekt | Pravzor | Rokování |
|---|---|---|
| Ostatek sv. Valentina | Kosti z lopatky | možná za Karla IV. |
| Relikviář ve Svatovítské pokladnici | Gotický relikviář | Před 19. stoletím |
| Barokní relikviář ve Středomoří | Ostatky v kapli Panny Marie Bolestné | 2. čtvrtina 18. století |
| Obnovený relikviář | Relikviáře z 2002 | Vyšehradská kapitula |
V období rekonstrukce a dostavby chrámu v letech 1885-1903 byly relikviáře přeneseny na nové oltáře. Po nástupu komunistického režimu v 50. letech 20. století byly odstraněny a byly pokládány za ztracené. Zrestaurované relikviáře jsou dnes součástí chrámové klenotnice a slouží jako připomínka historických tradic a důvěrného spojení města s náboženskou kulturou.
